Do Paseky koleje nevedou, musím tak přiznat, že to až tak rychlá procházka, jako třeba v případě dvou letošních návštěv Šternberka nebyla, ale po několika spíše zamračených dnech se ukázalo sluníčko, tak jsem nějak extra ani nespěchal. Z vlaku jsem vystoupil v Mladějovicích a tentokrát se ze zastávky vydal na opačnou stranu než obvykle (tedy ne k poutnímu místu), ke Komárovu. Hned na kraji vesnice u zářivě bílé kapličky jsem ze silnice uhnul mezi pole, a sice jsem během chvilky musel řešit, kudy obejít rozbahněné křížení s další cestičkou u potoka, ale brzy jsem už mohl zkoumat výhled z polních vln. Kolem mě lítali motýli, nedaleko se za stromy tyčila věž mladějovického kostela a o kus dál a o něco méně zřetelněji byl vidět Uničov.
Polní cesta, kterou ale třeba na Mapy.com najdete jen na leteckém snímku, mě dovedla až k silnici na Paseku, po asfaltu jsem ale rozhodně jít a uskakovat četným autům nechtěl, takže jsem jen přeskočil na druhou stranu a pokračoval další polňačkou dále k lesu. Na jeho okraji vede červená turistická značka, té jsem se chytil. Jak jsem ale nechtěl na silnici uskakovat autům, musel jsem v táhlém stoupání lesem uhnout zbloudilé Felicii (nebo Dacii, teď už nevím), dva chlapi v ní, projeli kolem mě dolů, zjistili, že dál pro ně cesta nevede, a se supícím motorem se vraceli nahoru. Na lesní silničce výše byl ale klid, ani živáčka, jen o něco později jsem si za stromy všiml ovcí na pasece... a Paseky ve výhledu.
Tím, co mě do Paseky už nějakou dobu lákalo (byť trasu mám z dřívějška vymyšlenou poněkud jinak), je zdejší kostel sv. Kunhuty s pozdně gotickou věží, jeden z těch svatostánků na Uničovsku, jejichž věž nemá žádnou báň, ale tváří se jako tvrz, která ochrání své okolí. Až se mi podaří podívat se i do Šumvaldu, tak se na tyto kostely určitě podíváme v jednom příspěvku blíže. Nicméně když už jsem byl na kraji lesa a zároveň na kraji Paseky, nebylo to daleko ke zdejšímu vodopádu.
Pasecký vodopád hučí u silnice na začátku osady Pasecký Žleb, kde říčka Teplička překonává převýšení kolem 5 metrů a voda sviští dolů přes několik kaskád. Nejspíš už na počátku 18. století, kdy byla osada založena, přitom byly břehy zpevněny zdmi, aby nedocházelo k jejich podemletí a stržení cesty, tato úprava ale nijak nenarušuje dojem z tohoto pěkného koutu přírody. Nad vodopádem si lze posedět v altánku, ze kterého ale není k vodě příliš vidět, takže jsem vydal na druhý břeh co nejblíže k vodě, ale opatrně, ať se nevykoupu, přece jen bylo kolem celkem dost mokro, noha ujede ajnc-cvaj a foťák se nerad koupe. Do žádných velkých akcí jsem se tedy nepouštěl, navíc mi pak už do záběru i přišel jakýsi pár a vypadal, že tu má také nějaké své úmysly, tak jsem se dekoval s několika dílčími snímky, ale bez celkového záběru. Však sem stejně někdy půjdeme od nedalekého hradu Sovince znovu (což teď není asi pořádně možné kvůli opravě mostku někde o kus dál proti proudu)...
A tak tedy další cíl kostel. Původně z poloviny 14. století, nejstarší částí je jádro zmiňované věže, později se do podoby chrámu otiskla renesanční obnova na počátku 17. století, když si jej Jan Starší Kobylka z Kobylího, vlastnící mj. tvrz v Podolí u Mohelnice nebo Vranovou Lhotu, s manželkou Annou Ederovnou, která byla dědičkou Sovince, zvolili za své rodové pohřebiště. Jejich erby jsou osazeny nad vstupem společně s vyznačeným letopočtem 1603. Později byl kostel upravován ještě v 18. století a na přelomu tisíciletí prošel potřebnou rekonstrukcí, po níž je opravdu pěknou dominantou obce. Soudím nicméně jen podle vnější podoby, protože kostel byl zavřený a jak jsem sem cestu původně neplánoval, tak jsem se nepídil po možnosti si návštěvu interiéru předem domluvit. I pohled zvnějšku mi ale stačil.
Jak jsem procházel táhlou vesnicí, narazil jsem i na dvě opravené kaple, výraznou budovu, kterou bych tipoval na bývalou školu, k bývalému mlýnu jsem se ale nedostal, protože se zrovna opravovala komunikace kolem něj. Pak už jel kolem autobus na Uničov, tak jsem se nechal svézt zpátky ke kolejím a pod dráty se zase vrátil do Olomouce. Kdyby ale autobus jel o něco později, ještě bych se vydal k paseckému sanatoriu, v jeho areálu je také co vidět, mimo jiné dřevěnou kapličku nad budovami ústavu. Však není všem rychlým výletům k jižním svahům Nízkého Jeseníku konec! Mimochodem tento dal něco málo přes 10 km a šel jsem tudy.
Komentáře
Okomentovat