Vrcholky hor, studánky či pevnosti. Větrači byli virtuálně na společném výletě

Snad každá z dosavadních větracích výprav byla něčím výjimečná nebo při nejmenším zapamatovatelná některými zajímavostmi či prožitými slastmi a strastmi po trase. Také letošní velikonoční Větrání je takové, kvůli pandemii totiž každý (anebo ve dvojici) absolvoval svou vlastní trasu a ty se protínají teprve na těchto řádcích. Kde všude větrači zanechali své velikonoční stopy? Zatímco někteří byli Olomouci na dohled, jiní zdolávali rychlebské vrcholy nebo navštívili zříceninu hradu na kraji vojenského újezdu...

Holubí studánka na Hušáku
Začnu u sebe (logicky i trochu sobecky). S parťačkou Petrou jsme zdolali vrch Hušák, který se zvedá mezi Městečkem Trnávkou a Jevíčkem na předělu Hřebečska a Malé Hané. V minulosti jsme již kolem něj s Větráním několikrát šli, například na tomto podzimním putování. Nyní jsme se ale ve dvou vydali přímo na něj. Auto jsme nechali v Městečku Trnávce, odkud jsme vyrazili po modré značce a už po několika stovkách metrů pozvolna se zvedající trasy jsme měli Trnávku a hrad Cimburk (i na něm jsme s Větráním minimálně dvakrát byli) nad ní jako na dlani. Brzy jsme ovšem zašli do lesa, a tak byl s výhledy utrum. Na druhou stranu jsme mohli konečně sundat roušky a nadechnout se pořádně čerstvého vzduchu. 

Cílem byla především Holubí studánka, zdejší malé poutní místo, kam podle pověsti dovedlo raněného vojáka hejno holubů a on se díky zázračné vodě vyléčil. U studánky ale nějaká rodinka opékala buřty, takže jsme se tu dlouho nezdrželi, a protože je studánka jen kousek pod vrcholem Hušáku, jali jsme se vylézt poslední výškové metry. Výstup to byl prudký, ale po týdnech doma si člověk alespoň trochu dal do těla. Jen škoda že z kamenitého vrcholu s nadmořskou výškou 626 metrů není vidět do okolí – kdyby bylo, určitě vidíme i věž Bouzova. Nabrali jsme tedy zase směr dolů a sem tam i mimo cestu sešli až k vesničce Lázy. Odtud jsme si to zamířili pod Cimburk a zpět k autu, do kterého jsme usedli se zhruba jedenácti kilometry v nohou.
trasa: Městečko Trnávka – Hušák – Lázy – Městečko Trnávka / mapa / 10,7 km





Rychlebský Smrk 
Nejvýše i nejdál o Velikonocích vyrazila Pavla: Přestože znám Rychlebské hory velmi dobře, na jejich nejvyšším vrcholu Smrku jsem nikdy nebyla – vždy jsem došla jen k půl kilometru vzdálenému rozcestníku, odkud vedou další turistické stezky. Proto jsem si pro Velikonoční Větrání vybrala pohodovou, téměř 13 km dlouhou procházku krásnými a k mému velkému potěšení takřka opuštěnými lesy, kterou mi zpestřily výhledy zejména na Králický Sněžník, Obří skály, Šerák a Keprník a nemalé množství sněhu, který přežil i vysoké teploty ze začátku dubna. Počasí přálo, sluníčko přimělo vytáhnout sluneční brýle a opalovací krém, a výlet se tak stal ideálním únikem z koronavirem prosyceného koloritu běžných dní.
trasa: Ostružná – Petříkov – Smrk – Klín – Ramzová – Petříkov – Ostružná / cca 13 km




Obrova noha
Jany se v doprovodu psa vydaly za Obrovou nohou u Myslejovic nedaleko Prostějova: Trochu jsme se brodily, protože most smetly záplavy, trochu jsme bloudily po neznačených lesních cestách. Nakonec jsme Obrovu nohu, cvičné lezecké skály, našly. Po posilňující řízkové svačince jsme se vydaly ke zřícenině hradu v Otaslavicích a odtud zpět do Myslejovic. Počasí nám přálo, v lese bylo minimum lidí, krásně jsme zrelaxovaly a trochu se i opálily.
trasa: Myslejovice – hradiště Obrova noha – Otaslavice hrad – Myslejovice / cca 16 km





Sovinecko
Na Bílou sobotu zamířila v doprovodu ven na cca 14km procházku i Radka: Cesta začíná u Paseckého vodopádu, kde je příjemné posezení, a pokračuje krásným Paseckým žlebem. Louky a lesy kolem hradu Sovinec nabídly výhledy na bílé vršky Jeseniků. Lidí minimálně, příroda rozmanitá a krásná. Dali jsme to se sportovním kočárkem a dalo se to, i když některé úseky byly pro kočárek náročnější…
trasa: Pasecký vodopád – Křížov – Sovinec – Karlov – Paseka – Pasecký vodopád / cca 14 km




Hřebečské důlní stezky
Martin byl věrný hřebečské domovině: Na téměř 14km trasu jsem se vydal pěšky z Kunčiny u Moravské Třebové, a sice na Hřebečské důlní stezky – jednak proto, že slaví letos 10. výročí svého otevření a také z toho důvodu, že to mám relativně blízko. Původní cíl byla štola Josefka, avšak až k ní jsem z různých příčin nedošel – největší důvod byl volně pobíhající pes s lidmi. Cíl jsem přehodnotil na portál dolu Hugo Karel, k němuž jsem to vzal kolem rozhledny Strážný vrch. Za příjemně teplého velikonočního sluníčka jsem míjel i úzkokolejku sloužící pro dopravu lupku, v zastávce Nová Ves u Kunčiny; kdyby byl běžný provoz, jezdily by zde výletní vláčky s parní lokomotivou.
trasa: Kunčina – zastávka Josefka – Strážný vrch – důl Hugo Karel – Kunčinské rybníky – Kunčina / cca 14 km




Kartouzka a studánky
Milan s Vlaďkou si vyšli z Přáslavic do okolí Svatého Kopečku: Hlavní cíl byla Kartouzka u Dolan, ale po cestě bylo k vidění několik zajímavostí: hvězdárna a pod ní přehrada u Lošova, zvoničky v Radíkově či jedna dřevěná v Nových Sadech u Dolan, také dvě malé, ale pěkné přehrady u Radíkova, u druhé Miženkova studánka; další studánka Jiřího Wolkera u Dolan; vila J. Wolkera na Svatém Kopečku a samozřejmě bazilika Navštívení Panny Marie tamtéž. Počasí super, Vlaďka zlobila jen minimálně, takže chyběla jen větší větrací partička...
trasa: Přáslavice – V: Bystřice – Lošov – Radíkov – Kartouzka – Sv. Kopeček – V. bystřice – Přáslavice / mapa / cca 26 km




Olomoucké forty
A ještě jednou stejná dvojice, ovšem v neděli a hlavní slovo má Vlaďka: S ukecaným Milanem jsem se vydala prozkoumat okolí svého bydliště polními cestičkami, podél přáslavické svodnice, mezi chmelnicemi, remízky a poli. Naše první zastavení bylo u fortu 5a, který jsme i přes zákaz jako maskovaní bandité v rouškách důkladně prozkoumali. Zajímavým zjištěním bylo, že je zřejmě využíván lesníky a myslivci ke cvičné střelbě na holuby. Důkazem toho bylo spoustu prázdných nábojnic a příslušné zázemí k tomu určené... Další fort V je bohužel v areálu bývalého arboreta, které není již delší dobu v provozu, takže vstup nemožný... Ale ne pro nás. Aspoň jsme vylezli na val, ze kterého jsem se při seběhu málem svalila. Úhel byl příliš ostrý a já neodhadla své možnosti. Milan z toho byl očividně otřesen a vyslechla jsem si kázání jak od maminky. Naše cesta pokračovala polem a přes pole k Peugeotu do Bystrovan k jezu, přes splav a pak už po žluté turistické do Velké Bystřice krásnou pěšinkou kolem říčky Bystřice. Prošli jsme parkem, přes městečko a nedávno prošláplou cestičkou podél cyklostezky rovnou domů do Přáslavic.
trasa: Přáslavice – fort Va v Holici – fort V v Holici – Bystrovany – V. Bystřice – Přáslavice / cca 17,5 km




Tajná místa dětství
Blízko Olomouce se vypravil do kraje svého dětství, na Hrubou Vodu, Kuba, kilometry nesledoval: Jen tak, bez předem stanovené trasy, vyzbrojen pouze novinami na podpal, buřty a karimatkou pro případný šlofík. Obešel jsem všechna tajná místa, o kterých vím jen já a kluci z naší dětské party – bývalé břidlicové štoly, zaniklou německou vesnici, tůň s desítkami raků nebo mrazovou rokli, kde jsou rampouchy ještě v červenci. Jako kluci jsme si k těmto místům vymýšleli strašidelné legendy o zapomenutých sovětských vojácích střílejících bez vyzvání nebo o agresivních jezevcích se vzteklinou. Tentokrát jsem na ně nenarazil, snad příště.
trasa: lesy v okolí Hrubé Vody




A zase forty...
I Zdeňka s dcerou se na Bílou sobotu držely blízko Olomouce: Vzhledem k nedostupnosti dopravního prostředku jsme vyrazily s Barčou na 12km větrací trasu z Olomouce. Vzaly jsme to okolo hřbitova na fort Křelov, kde i přes karanténu byla spousta lidí. Provedly jsme fotodokumentaci, nezdržely se a hned pokračovaly na fort XVIII a okolo kříže směr na Vojnici zase do místa bydliště. Report ani trasa nic moc, ale neseděly jsme doma...
trasa: Olomouc, Jílová – Křelov, fort XVII – Křelov, fort XVIII – Olomouc, Jílová / cca 12 km




Vlčí hora
A kampak vyrazili Vejmolovi? Na Bílou sobotu jsme se vydali na skoro 8km trasu na Vlčí horu (387 m), která se nachází směrem na Šternberk. Trasu jsme si vybrali proto, že jsme tam byli před čtyřmi lety přesně na Bílou sobotu s turisty ze Šternberka.
trasa: Lašťany, kaple sv. Floriána – Lichteinsteinská stodola – Vlčí hora a zpět / cca 8 km


Děkuji všem větračům za účast ve virtuálním Větrání a snad brzy "normálně" na větranou!

Komentáře