Olomouc: Fort Tabulový vrch

Málokterá nemocnice se může pochlubit tím, že jí patří nějaká kulturní památka. Olomoucká fakultka může. Právě v jejím areálu se rozkládá jedna z prvních předsunutých pevnůstek někdejší císařské pevnosti, fort Tabulový vrch, německy Tafelberg. Nemocnice jej získala od armády za symbolickou korunu v roce 2009 a využívá ho pro svůj archiv. Během Dnů evropského dědictví 2012 se do něj poprvé mohli podívat také turisté. Zatím jednorázově, budoucí pravidelné zpřístupnění se ovšem plánuje.

Od ztráty Slezska za prusko-rakouských válek v polovině 18. století byla Olomouc, sevřená v hradbách bastionové pevnosti, strategickým městem při severní hranici monarchie. Jenže s vývojem lepší a lepší vojenské techniky se musel i tento, na dobu svého vzniku nejmodernější systém opevnění vylepšovat. A jak se prodlužoval dostřel děl, rostla potřeba oddálit opevňovací linii od města. Začalo se s budováním předsunutých dělostřeleckých pevnůstek, tzv. fortů.

Fort Tafelberg - apelplatz, vlevo reduit, 
vpravo kasematy
Jako první byly v letech 1838-46 vybudovány podle projektu podplukovníka Emanuela Zitty pevnůstky na Šibeníku a Tabulovém vrchu, tedy v místech, odkud bylo město ostřelováno během pruského obléhání (1758). Obě pevnůstky jsou typově shodné – na půl druhého kilometru od bastionové linie a dva kilometry od sebe, pětiúhelníkového půdorysu s hrotem protaženým do půlkruhové bašty, zapuštěné v terénu pro efekt překvapení nepřítele (a dneska třeba fotografů, kteří tak toho zvenčí pevnůstky moc nevyfotí). A obě obranná dvojčata prý nemají na území někdejší monarchie sobě rovné. 

Na výstavbě fortu Tafelberg pracovalo denně přes tři stovky dělníků, údajně se na areál spotřebovalo kolem 10 milionů cihel (pálily se ve speciálně pro stavbu zřízené cihelně), náklady se vyšplhaly na půl milionu zlatých. A sotva stavbaři dílo dokončili, již se do pevnůstky pustili c. a k. vojáci, kteří otestovali její odolnost. Naostro ovšem do bojů nikdy nezasáhla, i když v roce 1866 při pruském nebezpečí už tomu bylo blízko a osm set mužů ve zbrani zde mělo pohotovost.

Chodba fortu osvícená pouze skrze střílny
Vojenský areál na Tabulovém vrchu tvořily čtyři obranné linie. Ta první se ukrývala především pod zemí v předpolí pevnůstky, kde byl vykopán a vyzděn systém naslouchacích a minových chodeb. Druhou a třetí linií byly valy oddělené příkopem, přičemž vnitřní val je až 19 metrů široký a částečně sloužil jako skladiště děl (bylo jich tu 23), zatímco ve vnějším valu, kromě přístupu do labyrintu podzemních chodeb, byly stáje pro koně. V případě dobytí pevnůstky pak byl posledním útočištěm hájícího mužstva objekt zvaný reduit, v době míru kasárny, nyní využívaný fakultní nemocnicí pro archiv písemností. Přes reduit je také jediný oficiální přístup do fortu - po dřevěném mostě od přístupové cesty z nemocničního areálu.

Poté co opadlo pruské nebezpečí sloužil fort především jako skladiště a kasárny, částečně též jako věznice, a armádě sloužil i po zrušení olomoucké pevnosti v roce 1886, a to nejen té císařsko-královské, ale také německé či československé lidové a proháněli se tu i kluci z Rychlých šípů.

Kdy se zde budou pravidelně prohánět turisté a v jaké míře, zatím není jisté, ovšem prohlídky v rámci Dnů evropského dědictví 2012 ukázaly, že o pevnostní památky ve městě je zájem. A co víc - lidé si je pochvalovali - pro rozsah (cca 70 minut a kilometrová trasa), zajímavost a také autenticitu v neosvětlených chladných chodbách.

Aktualizace 2019: Fort je nepravidelně zpřístupňován veřejnosti – a to za velkého zájmu. Letos byl zpřístupněn například během Dnů evropského dědictví nebo Noci vědců. 

Varování v jedné z chodeb

Východ z kasemat krytý zdí proti tlakové vlně při výbuchu
Hrotová bašta a vnější příkop fortu viditelné z ulice Mošnerova

Komentáře