Dům na Dolním náměstí s orientačním číslem 44 zdaleka nepatří mezi nejvýstavnější stavby v Olomouci, jeho šedá fasáda je i přesto cílem mnoha pohledů. Oči totiž míří na černého koně, který z fasády vyskakuje a podle kterého se dům také jmenuje. Kde se tam vzal a proč tam je?
Poprsí hřebce je ve fasádě zasazeno jako upomínka na pověst o nešťastné lásce. Kdysi, prý snad v polovině 16. století, žili v domě urození a bohatí manželé, kteří však neměli děti, a tak s přibývajícími lety postupně přenášeli starost o dům na své věrné sluhy, majordoma a hraběnčinu pokojskou. Poté, co starý správce domu zemřel, nastoupil na jeho místo pohledný mladík, který se komorné zalíbil. Její náklonnost ovšem neopětoval.
Komorná se se svým trápením svěřila na trhu kořenářce, která jí poradila připravit kouzelný lektvar z bylin – když se ho správce napije, propadne jí. Pokojská nápoj připravila a nechala jej v poháru stát na stole v kuchyni. Co se však nestalo, jeden z čeledínů pohár neopatrností převrhl a nápoj se vylil do vědra, ze kterého dal později koním pít. Když pak pokojská šla přes dvůr, rozběhl se za ní černý hřebec, který z vědra pil. Pronásledoval ji po schodech, až na půdu. Tam se pokojská zavřela, avšak kůň prokopl dveře a pronásledoval ji dále, zoufalá tak vyskočila z arkýřového okna na ulici, při pádu zemřela. Kůň vyskočil za ní, ovšem v úzkém okně se zasekl, takže ho museli utratit.
Tolik pověst. V regionální literatuře sice můžete najít ještě celou řadu dalších verzí, to hlavní však zůstává, byť nevíme a asi se nedozvíme, jak to bylo doopravdy. Jisté však je, že podle dostupných zdrojů koupil v roce 1628 správce na opatství Vilém Zikmund Žďárský za 3000 zlatých vinárenský dům, kde kůň vyskakuje. Stejně je dům označován i v pozdějších zápisech, co se týče majitelů, vlastnili dům městští radní a také šlechtici, mimo jiné zemský podkomoří František Karel hrabě z Lichtenštejna, za nějž byl dům rekonstruován.
V roce 1761 jej pak zakoupil mlynář Bohumír Schreier, který navázal na dřívější hostinskou tradici domu a otevřel zde výčep piva, vína a kořalky. Zájezdní hostinec U Zlatého lva zde fungoval i na počátku 20. století – to už mezi majiteli byli mimo jiné řezník Engelmann nebo podnikatel a zakladatel železáren v Mariánském Údolí Josef Zvěřina. Právě za Zvěřiny bylo pseudoslohově upraveno průčelí domu a do fasády bylo na památku tradované pověsti osazeno poprsí koně ve skoku, čímž bylo upevněno i označení domu, tedy U Černého koně.
Hospodu, respektive restauraci dnes však najdeme pouze v zadním traktu, výklady na náměstí lákají ke koupi textilních výrobků, přičemž to není žádné novum posledních let – obchod se suknem a prádlem tu býval už před druhou světovou válkou.
Zajímavostí stavby je také ulička, nad kterou se rozkročuje přední trakt domu. Dříve se tudy dalo projít z Dolního náměstí na Uhelnou ulici, nicméně v současnosti je vchod do bezejmenné spojnice přehrazen nevzhlednými vraty, polepenými plakáty. Z Uhelné se lze sice do uličky dostat, ale celou si ji také neprojdete. I z této strany si uchovává kus tajemna.
Poprsí hřebce je ve fasádě zasazeno jako upomínka na pověst o nešťastné lásce. Kdysi, prý snad v polovině 16. století, žili v domě urození a bohatí manželé, kteří však neměli děti, a tak s přibývajícími lety postupně přenášeli starost o dům na své věrné sluhy, majordoma a hraběnčinu pokojskou. Poté, co starý správce domu zemřel, nastoupil na jeho místo pohledný mladík, který se komorné zalíbil. Její náklonnost ovšem neopětoval.
Dům U Černého koně, Dolní náměstí 44 |
Tolik pověst. V regionální literatuře sice můžete najít ještě celou řadu dalších verzí, to hlavní však zůstává, byť nevíme a asi se nedozvíme, jak to bylo doopravdy. Jisté však je, že podle dostupných zdrojů koupil v roce 1628 správce na opatství Vilém Zikmund Žďárský za 3000 zlatých vinárenský dům, kde kůň vyskakuje. Stejně je dům označován i v pozdějších zápisech, co se týče majitelů, vlastnili dům městští radní a také šlechtici, mimo jiné zemský podkomoří František Karel hrabě z Lichtenštejna, za nějž byl dům rekonstruován.
Tajemná bezejmenná ulička |
Hospodu, respektive restauraci dnes však najdeme pouze v zadním traktu, výklady na náměstí lákají ke koupi textilních výrobků, přičemž to není žádné novum posledních let – obchod se suknem a prádlem tu býval už před druhou světovou válkou.
Zajímavostí stavby je také ulička, nad kterou se rozkročuje přední trakt domu. Dříve se tudy dalo projít z Dolního náměstí na Uhelnou ulici, nicméně v současnosti je vchod do bezejmenné spojnice přehrazen nevzhlednými vraty, polepenými plakáty. Z Uhelné se lze sice do uličky dostat, ale celou si ji také neprojdete. I z této strany si uchovává kus tajemna.
Komentáře
Okomentovat