Za kostkou cukru a Malou Hlubokou

Tu skutečnost vám v Dačicích připomene hned celá řada zákoutí: právě tady byl „vynalezen“ kostkový cukr. Město na jihozápadě Moravy ovšem není zajímavé pouze touto sladkou kostkou. Vystoupáte-li na kostelní věž, naskytne se vám výhled na památkovou zónu se dvěma zámky, ale také působivá krajina okolo, která ukrývá řadu dalších zajímavostí. O některých z nich budou následující řádky.

12 km / mapa / okres Jindřichův Hradec

Ať vyrážíte na cestu pěšky nebo na kole, výchozím místem bude vlaková zastávka Dačice – město, na kterou vás přiveze lokálka od Jihlavy a Telče. Pokud patříte k echt milovníkům historických míst, už po vystoupení z vlaku budete nadšeni. Stojíte u toku Moravské Dyje, na mírném návrší na východním břehu se vypíná a září barokní františkánský klášter s kostelem sv. Antonína Paduánského, ve kterém bylo kdysi umístěno i studium filozofie. Klášter, obývaný řádem bosých karmelitek, si však můžeme prohlédnout pouze zvenčí, není veřejnosti přístupný.

Proto od něj můžeme zamířit na západní břeh řeky, kde se rozkládá většina města. Stačí jen několik desítek kroků, přejít most a jsme na náměstí, sice rušeném dopravou, avšak s klidovou parkovou zónou uprostřed. Náměstí lemují patrové měšťanské domy často s dochovaným renesančním jádrem, v tom s číslem 4 v severní frontě fungovala rafinerie, v níž byl v roce 1843 vyroben první kostkový cukr. Za jeho objevitele je považován Jakub Kryštof Rad, který tehdy rafinerii řediteloval. Celému náměstí dominuje objekt staré radnice s věží, její původní renesanční podoba z poloviny 16. století se však podobně jako u ostatních domů vinou živelních katastrof a přestaveb nedochovala. Ale zvonek, kterým se zvonilo na začátku a konci jarmarků na nároží věže ovšem visí dodnes.

Město cukru a zámků
Když mluvíme o staré radnici, musí být někde poblíž radnice nová. A také že je – ve Starém zámku. Sgrafity a cimbuřím zdobený palác si nechal vybudovat pro své pohodlí ve druhé polovině 16. století tehdejší majitel města Albrecht Krajíř z Krajku, a sice poblíž ještě staršího sídla, které stávalo v areálu bývalého panského pivovaru v sousedství. Jeho fasáda září po nedávné rekonstrukci novotou a v prostorách je umístěna restaurace.

Vrátíme se zpět na náměstí a kolem radnice zamíříme k dominantě celého města, kostelu sv. Vavřince. Samotná loď kostela je sice barokní z 18. století, avšak padesátimetrovou věž považují Dačičtí za svou největší renesanční chloubu. A jak jsme uvedli již v úvodu, lze vystoupat na její ochoz a rozhlédnout se po městě a kraji. Hned u kostela pak stojí pomník první kostce cukru, určitě se u něj zastavte.

Po pár krocích se pak otevírá Havlíčkovo náměstí a pohled na Nový zámek, původně renesanční sídlo, přestavěné však později barokně a později zejména v interiérech empírově. Prohlídková trasa je sezonně přístupná, expozice městského muzea v jižním křídle a přilehlý zámecký park jsou otevřeny celoročně.

Borůvková procházka
Nyní již ale opustíme město. Podél parku se dostaneme k Toužínu, malé osadě na kraji města a červená značka nás povede proti proudu Volfířovského potoka pod Toužínskými stráněmi, na nichž se dost možná budou pást ovce. Asi po dvou kilometrech se dostaneme na hlavní silnici, naštěstí po ní nebudeme muset kráčet nijak dlouho – ovšem pozor, tady je lepší nevěřit turistickému značení a červené v mapě a dojít po hlavní až k rozcestí s místní silnicí na Lidéřovice, kde se trasa pěších setkává s tou pro kolaře. Na kole je totiž lepší vydat se z Toužína po trase č. 1242, pěšina od potoka přes kořeny stromů na kraji lesa by pro ně nemusela být úplně příjemná.

Lidéřovice s rybníčkem uprostřed působí velmi upraveným dojmem, mezi stromy pak nenápadně vykukuje zdejší klenot – opevněný gotický kostelík sv. Linharta ze 14. století, obklopený malým hřbitovem s řadou náhrobků s německými nápisy a kostnicí. Ke kostelíku nás dovede z průchozí silnice červená značka a následovat ji budeme i nadále – během čtyřkilometrového úseku mezi poli a lesem do Českého Rudolce. Bude to pěkná hodinová procházka stranou civilizace, a pokud půjdete v borůvkové sezoně, tak bude i plná modrých zastavení, protože o lesní plody nebývá v oblasti České Kanady nouze. Cyklisté budou do Rudolce pokračovat po silnici.

Malá Hluboká vstává z ruin
Obě trasy se opět sejdou na samém okraji této moravské obce proslulé zámkem, který je nazýván též jako Malá Hluboká. Sídlo ve stylu tudorovské novogotiky skutečně jako by bylo menším sourozencem známého zámku v Hluboké nad Vltavou. Malá Hluboká však po dlouhé době chátrání a dohadů o její využití teprve v posledních letech získává ztracenou krásu. I když ne že by zchátralý zámek nebyl působivý i jako ruina, rekonstrukci si však jistě za to strádání od druhé světové války (mělo z něj být rekreační středisko, domov pro seniory, také hotel, nic se však nerealizovalo) zaslouží.

Okolí zámku již přitom zkrásnělo. V sousední budově správce zámku bylo zřízeno turistické informační centrum a naproti zámku otevřel zájezdní hostinec s minipivovarem. Ideální místo jako cíl jedenáctikilometrové cesty, co myslíte? Autobus zpět do Dačic pak zastavuje o několik kroků dál, u kostela sv. Jana Křtitele, pro cyklisty nebude 11 kilometrů zpět jistě žádný problém.

Komentáře

  1. hezký článek, jen upřesnění, ve starém zámku se nenachází restaurace, pouze v novém zámku se nachází kavárna

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdravím! Díky za upřesnění. V Dačicích a Slavonicích jsem byl před rokem a až teď jsem si uvědomil, že jsem zpracoval pouze Slavonice, ale Dačice ne... tak za ten rok se mi některé detaily už vykouřily z hlavy... :-)

      Vymazat

Okomentovat