Podzim, slunce, výhledy a dřina. Valašsko opět nezklamalo

Větrací výjezdy na Valašsko nemají chybu. Potvrdilo se to už dříve, například při putování na Vartovnu a do Vizovic, a potvrdilo se to také o uplynulé sobotě na trasách mezi Valašským Meziříčím a Rožnovem pod Radhoštěm. Slunce příjemně hřálo, prosvěcovalo podzimně se zbarvující krajinu a těch hub kolem... Jen to místy byla docela fuška.

Přece jen jsme dvakrát zdolali nahoru a dolů třísetmetrové převýšení mezi údolím Bystřičky, respektive Rožnovské Bečvy, a hřebenem Medůvky. A zvlášť prudký výstup po asfaltu Velkou Lhotou a následný sestup po rozblácené cestě do Veselé rozbolely nejedno koleno. Ale nepředbíhejme.

Na cestu se vydalo osmnáct turistů a hned po vystoupení z vlaku v Bystřičce začali ukrajovat metry ze stoupání na hřeben. A prakticky hned jsme se mohli kochat krásným výhledem na kus údolí, v němž řeka Bystřička předává své vody Vsetínské Bečvě, plnit tašky houbami a vůbec si užívat sluníčka, ve které nikdo dopředu moc nedoufal. Sem tam se sice na chvíli schovalo za mraky a dokonce do hlav turistů spadla během dne i nějaká ta voda, vždy ale šlo jen o pár kapek, které svlažily cestu, kdyby snad náhodou slunce hřálo více, než by bylo v říjnu vhodné.

První úsek cesty po hřebenu Medůvky se stejnojmenným skalním útvarem a četnými pastvinami plnými krav a ovcí absolvovala celá osmnáctka pospolu, u Malé Lhoty však došlo na dělení skupiny. Odpojili se dle plánu ti, kterým stačí méně kilometrů s posezením po cestě, neplánovaně ovšem doslova utekla trojice, jejíž cíl nebyl v Zašové jako u ostatních, ale až v Rožnově. Jenže tak se okradla o sestup s největší skupinou zpět dolů do údolí k přehradě Bystřička. Nutno podotknout, že se ošidila mimo jiné i o krásnou debatu „opravdových znalců hor“: „Hele, to je Lysá?“ „No fakt!“ „No počkejte tam přece není to.“ „My jsme paka, vždyť to je Radhošť.“ Stane se…

Od přehrady, jejíž hráz zadržuje vody Bystřičky od roku 1912, cesta opět stoupala, po silnici ale nijak zprudka, do Velké Lhoty. Tam se teprve měla odpojovat zmíněná trojice na 22kilometrovou trasu, ta už však byla dávno někde na cestě blíž a blíž Rožnovu. Naopak si sem cestu prodloužili „požitkáři“ z nejkratší trasy a při prohlídce dřevěného tolerančního kostela, s nímž je spjat i autor známých Broučků Jan Karafiát, se potkali se zbytkem výpravy, který došel od přehrady.

Poté přišla ta nejobtížnější část cesty – vystoupat po asfaltové cestě do prudkého kopce na nejvyšší místo celého výletu a následně rozbahněnou neznačenou cestou sestoupit do údolí Rožnovské Bečvy. Postup byl pomalý a pro některé i bolestivý, zdánlivě ale všichni zvládli; a někteří při tom stihli ještě nasbírat další várku hub. Brzy se objevila dědina Veselá, na jejím konci most přes Bečvu a hned za ní Zašová, odkud se po nezbytném občerstvení (nutno podotknout, že venku před hospodou) větrači vydali vstříc domovu.

Jak to dopadlo s trojicí utečenců? Ti došli také a vzorně se ohlásili z Rožnova, že už sedí v motoráku a za chvíli už vyrážejí směrem ke zbytku výpravy. Všechno tedy dobře dopadlo a Větrání si připsalo další parádní výlet na Valašsku. Bude takové i putování po březích Brněnské přehrady, na které se vyráží v sobotu 21. října? Uvidíme. Nicméně propozice jsou k dispozici zde.



















Komentáře