Slatiniště, golem, Amerika. Co jsme viděli okolo Olomouce a vy můžete také?

Olomouc přitahuje pozornost především svým historickým centrem se sloupem Nejsvětější Trojice, radnicí, paláci, řadou kostelů a pozůstatky opevnění, spoustu zajímavostí a pěkných míst ale nabízejí i okrajové části města nebo sousední vesnice. Přesvědčit jsem se o tom snažil během série odpoledních procházek Okolo Olomouce, které jsem připravil v průběhu letošního jara a podzimu. Začátkem listopadu jsme vyrazili na poslední, a tak je vhodný čas se trochu ohlédnout. A případní zájemci tu také najdou mapy všech tras pro inspiraci.

I když byly procházky plánované po okraji města, do centra jsme přece jen zabrouzdali. A ne jednou. Ale třeba na první jarní trase to měl být symbolický odchod z centra, když jsme z náměstí Republiky prošli kolem modelu středověké podoby Hradské brány, která stávala poblíž svatováclavského dómu, a následně se vydali po břehu Moravy do Černovíra a Chválkovic. Po cestě mezi těmito městskými částmi jsme v blízkosti parní vodárny nakoukli na kraj Černovírského slatiniště.

Na několika následujících trasách jsme se pohybovali v blízkosti tzv. fortů, pevnůstek, které Olomouc v minulosti chránily před nepřítelem, a dalších vojenských památek. Takový Hradební okruh, první podzimní vycházka, byl vyloženě zaměřený na vojenské památky v centru (!), už na jaře jsme se ale podívali třeba k fortu v Křelově nebo fortu Tabulový vrch v areálu fakultní nemocnice a také například od míst, kde stál dvojitý fort u železniční tratě v Holici, kde se dnes rozkládá soustava rybníků zvaná Amerika.

Když už jsme u vodních ploch, hned dvakrát jsme procházeli okolo Poděbrad, oblíbeného přírodního koupaliště, jednou právě na cestě z Křelova, podruhé když jsme na podzim přecházeli přírodní rezervaci Plané loučky mezi Horkou a Řepčínem a obdivovali lekníny pohupující se na hladině ve světle zapadajícího slunce.

Během podzimních termínů jsme si těch západů slunce užili až až. Třeba na trase okolo Radhoště, návrší mezi Topolany a Křelovem, také později na cestě z Velké Bystřice, to jsme už ale do města došli za tmy. A vyloženě ve tmě jsme absolvovali Svatokopecké kolečko, trasu z Lošova přes les k bazilice na Svatém Kopečku. Od baziliky jsme si pak užili pěkného výhledu na svítící město.

Při plánování procházek jsem nemohl opominout ani městské hřbitovy – to na závěrečném jarním špacíru – nebo olomouckého golema, jak jsem si překřtil moderní sochu svatého Kryštofa, patrona poutníků, která stojí u dálničního obchvatu u Nemilan. Zrovna toto ale byla procházka, kdy jsme kus cesty museli absolvovat podél dálnice, to nebylo moc turisticky přívětivé. Podobně

Dále už nechám hovořit fotky, jen jeden postřeh ještě: na podzimní procházky se mnou chodili hlavně lidi, kteří pravidelně jezdí na Větrání, na jaře, kdy byla i účast o něco nižší, chodili spíše pro mě nové tváře. A teď už obrázky včetně popisků...

trasa Černovírské slatiniště – mapa