21. srpna 2019

Olomouc: Tělocvična Hynaisova

Když byl koncem 19. století Olomouci zrušen pevnostní status a krunýř pevných hradeb bral za své, mohlo se město konečně nadechnout k rozvoji, který mu byl dosud odpírán. Na uvolněných parcelách rostly zdobné nájemní domy i četné veřejné stavby. Jednou z nich byla i německá turnhala, tělocvična v dnešní Hynaisově ulici, kde se cvičí dodnes. Dokončena byla před 120 lety, v srpnu 1899.

Tělocvičnu s venkovním cvičištěm si nechal vybudovat Deutscher Turnverein, německá obdoba českého Sokola. A protože Olomouc byla v té době vojenským městem pod německou správou a česká menšina tu byla opravdu malá, není divu, že německý spolek tu působil a měl své reprezentativní sídlo dříve než sokolové – Turnverein působil v Olomouci od roku 1862, zatímco jednota Sokola tu vznikla až o sedm let později a na svou sokolovnu na dnešní třídě 17. listopadu čekala až do roku 1928. Co však měly oba spolky společné, že nebyly pouze tělovýchovnými organizacemi, ale též významnými hybateli společenského dění "svých národů".

Turneři sice měli u německé správy města výhodnější pozici, avšak i oni si museli na svou turnhalu počkat, mimo jiné kvůli financím. Než se jí dočkali, chodili tužit tělo před městské brány. Už v počátcích spolku přitom uvažovali o vybudování tělocvičny na Blažejském náměstí, stavět se nakonec v roce 1898 začalo na nově plánovaném náměstí poblíž tzv. Litovelského výpadu, na návozu v někdejším hradebním příkopu. Výstavba podle návrhu Maxe Löwa trvala zhruba rok, slavnostní otevření se ale konalo s náležitou pompou až v listopadu 1900. Tehdejší noviny psaly, že není v okolí turnerského spolku, který by se mohl chlubit takovým sídlem. A vskutku stavba v historizujícím slohu se zdobnou fasádou byla zajímavá nejen vnější podobou, ale také vnitřními dispozicemi a vybavením. Stěžejním prostorem byl a je dodnes velký tělocvičný sál s galerií, který mohl sloužit i pro pořádání kulturních akcí, v suterénu pod ním měli svůj menší sál a zázemí bruslaři. Při hale vzniklo také venkovní cvičiště, mimo jiné s tenisovými kurty.

Jak šel čas, stala se turnhala zázemím nejen pro tělovýchovné aktivity, ale také třeba pro dvě velké hospodářské výstavy nebo nejrůznějších kulturních akcí. Postupně ale ztratila dost ze svého půvabu, když v době první republiky došlo ke dvěma větším zásahům do její podoby. V roce 1925 byl přestavěn původně dřevěný hudební pavilon a připojen k velkému sálu jako sklad materiálu. O dvanáct let později byl výrazně zjednodušen celý exteriér stavby, když zmizely z fasády a střechy dekorativní prvky jako balustrády, nárožní vížky nebo sochy. A s koncem druhé světové války, kdy sloužila mimo jiné Hitlerjugend, přišla tělocvična i o svou původní národnost. Krátce po osvobození ji dostala k užívání skautská organizace Junák, ale ne nadlouho.

V roce 1946 objekt získala obnovená Univerzita Palackého, sídlo tu s nezbytnou rekonstrukcí a vybavením našel Ústav pro vzdělávání profesorů tělesné výchovy, z něhož se později stala katedra tělesné výchovy. Vzdělávání tělocvikářů slouží budova i přes poškození povodněmi v roce 1997 dodnes, sídlí tu katedra sportu v roce 1991 vzniklé fakulty tělesné kultury. Katedru ovšem čeká stěhování do areálu fakulty v Neředíně, takže se v brzké době začne psát nová kapitola historie někdejší turnhaly alias Hynaisky. 

Ještě je třeba zmínit dvě věci. Uvažované náměstí, jehož měla být turnhala ozdobou, a ulice směrem z centra k fortu Šibeník nakonec nevznikly. Co naopak vybudováno bylo, je zimní stadion, ona známá Plecharéna, která je v současnosti jednou z ostud Olomouce. S výstavbou stadionu se v původně turnerském areálu začalo v roce 1946, otevřen byl o tři roky později. Ale o tom až jindy. 

Turnhala na pohlednici z počátku 20. století (antik-chimera.cz)





Žádné komentáře:

Okomentovat