Na půvaby a zajímavosti Litenčické pahorkatiny jsem jen během letošního roku upozorňoval několikrát a udělám to opět. Protože je stále na co a jen při pohledu na mapu si troufám říci, že inspirace pro další výlety a články ještě dlouho bude. Nyní se ale pojďme podívat mezi Ivanovice na Hané a Morkovice-Slížany, kousek od vsi Pačlavice se nabízí příjemná procházka ke studánce zvané Zdravá voda a kapličce Panny Marie Lurdské na Jezírku.
3,7+ km / mapa / okres Kroměříž
Blízko ovčína na návrší nad Pačlavicemi a Dětkovicemi stával původně dřevěný sloupek s obrázkem Panny Marie Křtinské, který připomínal slib daný místními, když při morové epidemii putovali do Křtin prosit o přímluvu a ochranu před nemocí. Na oplátku slíbili tuto pouť vykonávat každý rok. Koncem minulého století již ale byl sloupek se světicí značně sešlý, proto jej tehdejší farář nechal obnovit a pořídil obrázek nový, s Pannou Marií Lurdskou. Místní se sem chodili pravidelně modlit, a když udeřilo roku 1889 velké sucho, vydal se ke světici s prosbou velký průvod místních farníků. Za déšť slíbili na místě postavit kapli. A skutečně – prosba byla vyslyšena a z oblohy se brzy spustil na vyprahlou zem déšť. Vděční obyvatelé se následně pustili do splnění svého slibu a v září byla kaple za velké slávy posvěcena. Stala se oblíbeným poutním místem nejen pro obyvatele z okolních dědin, ale i pro přespolní, při kapli také postupně přibyl dřevěný misijní kříž a zvonička. V roce 1913 tu dokonce proběhla velká slavnost u příležitosti 1050. výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje. Než pak skončilo tisíciletí, prošlo poutní místo několika obnovami, mimo jiné po řádění vandalů, kteří v 90. letech zničili, co jim pod ruce přišlo. Dnes si kaplička tiše trůní na návrší ve stínu stromů a jen zvon zdejší zvoničky, rozhoupaný někým příchozím, ji prozrazuje do dálky.
Z dálky samozřejmě můžete ke kapli dorazit, vede k ní červená turistická značka spojující vlakovou zastávku Brankovice na trati z Brna do Uherského Hradiště a Švábenice nedaleko Ivanovic na Hané. Tato trasa, která mimo jiné vede kolem větrného mlýna ve Chvalkovicích, o kterém jsem psal nedávno
zde, a lesy okolo vrchu Hradisko, které však zplundroval kůrovec, měří zhruba 21 kilometrů, další čtyři kilometry je dlouhá cesta k vlakovému nádraží v Ivanovicích. O něco kratší je "modro-červená" trasa – vyjdete-li po modré značce z Morkovic-Slížan, po necelých sedmi kilometrech dojdete na náves ve Lhotě, která je součástí Pačlavic, a od zdejšího rozcestníku se opět budete držet červené značky do Švábenic. Nejkratší trasa, ideální i pro nejmenší turisty, kteří dorazí s rodiči autem, se nabízí přímo ze Lhoty: necelé dva kilometry po červené nahoru ke kapli a pak zase necelé dva dolů do vesnice. To byl mimochodem i případ můj, se ženou a dětmi jsme si navíc užili vydatnou porci bláta, takže i ty čtyři kilometry byly docela náročné, ale vše jsme s kočárkem úspěšně projeli.
Ať už se na poutní místo na Jezírku, kde ale žádné jezírko není, vydáte jakoukoliv z těchto tří nastíněných tras, neminete zhruba v polovině cesty mezi Lhotou a mariánskou kaplí hájovnu a studánku zvanou Zdravá voda. Kaplička se zurčícím pramínkem je ale trochu ukrytá za nedávno nově vybudované koryto potoka, které na fotce nevypadá moc hezky, voda je ale prý moc dobrá (nechtěl jsem v kapli v zablácených botách našlapat, takže jsem neochutnal) a prý tu měly být i malé lázně. Ostatně ke studánce se váže tato pověst: Uhlíře ze Lhoty, který chodil do zdejších lesů pálit v milířích ze dřeva uhlí, smrtelně zranila při pádu stromu větev. Všechny starosti o zabezpečení rodiny se třemi dětmi tak padly na vdovu, která chodila pracovat na panské a vlastnímu políčku se věnovala často až po soumraku. Postupem času ale byla práce těžší a těžší, žena chřadla. Jednou při práci únavou usnula a zdál se jí sen, že jde po louce až k vysoké skále, z níž vyvěrá pramen léčivé vody. Ve snu vdovu po uhlířovi vyléčila. Když se probudila, vydala se s dětmi směrem k domovu. Cesta vedla právě kolem hájovny u Lhoty, ženě se zdála cesta povědomá. Uvědomila si, že je to ona cesta ze snu, a brzy skutečně stanula před skálou, z níž vytékala křišťálově čistá voda. Když se napila, pocítila úlevu. K pramenu chodila i další dny, bylo jí lépe a lépe, až se jí vrátily všechny síly. To samozřejmě neuniklo pozornosti sousedů a brzy se krajem rozneslo, že zdejší voda je léčivá, a pramenu se začalo říkat Zdravá voda.
Nové koryto u studánky sice oku příliš nelahodí a za zídkou je kaplička poněkud utopená, jistým vyvážením estetické hodnoty ale je socha, která se tyčí nad kapličkou. Jde o sv. Annu učící mladou Pannu Marii. Sousoší nad pramenem stojí snad od počátku 19. století, vysoký podstavec je ale o dost mladší.
Jak jsem zmínil už o něco výše, Lhota, v jejímž středu stojí kaple sv. Floriána, spadá administrativně pod Pačlavice, do kterých je to necelá půlhodina cesty pěšky po silnici. Dominantami obce, které stojí minimálně za obhlédnutí, jsou kostel sv. Martina ze 17. století a barokně-klasicistní zámek vybudovaný v místě někdejší tvrze, který slouží jako ústav sociální péče. Taktéž zmiňovaný městys Švábenice se zase může vedle kostela sv. Michaela Archanděla pochlubit malým muzeem, řadou soch, božích muk a kapliček.
No a daleko to koneckonců není k cyklostezce v trase zaniklé trati z Nezamyslic do Morkovic, o níž jsem psal tady, anebo na další poutní místo – Křéby – o kterém jsem zmiňoval zde.
Komentáře
Okomentovat