Vyrazil jsem po několika dnech v roušce ve městě chvíli na čerstvý vzduch. Doufal jsem, že když v uplynulých dnech svítilo za oknem kanceláře sluníčko, že by mohlo trochu "zašajnit" i o volnu. A skutečně, ještě u Prostějova bylo na výtluky na silnici vidět (i když aktuální stav hlavní silnice, která kdysi měla být dálkovou silnicí Plzeň – Moravská Ostrava, v kopci u Ohrozimi asi raději vidět nechcete), ovšem sotva jsem vjel do vojenského prostoru za Plumlovem, začalo se krajinou roztahovat mlhavé bílo, stále houstnoucí. Nicméně jsem se držel plánu a brzy už parkoval na zledovatělé ploše u kostela v Lipovci.
Trasy jsem měl vymyšlené dvě, tu do Holštejna a zpět jsem nakonec usoudil "schovat" na teplejší dobu. Aspoň zvenčí jsem si prohlédl lipovecký novogotický kostel, který mě zaujal už před časem zdáli, ze Šošůvky, to mi ale připadal větší. K mlze, která skryla blízký vysílač i všechno ostatní, se vzápětí mezi poli přidal ještě studený vítr, no jak jsem byl rád, když jsem došel do lesa, kde je člověk alespoň trochu skrytý. V tu ale pro změnu začal doléhat zvuk motorové pily a naskytl se pohled jako na řadě jiných míst – podél cesty hromady sťatých kmenů a prořídlý porost okolo. Žádný padající strom ani jedoucí stromožrout (tak se asi ty lesácké mašiny nejmenují, že?) mě nezastavil a o kousek dál bylo lesa stále dost. A u kotvrdovické hájovny to vypadalo, že by se na rybníčku dalo ještě bruslit...
To už jsem ale vycházel znovu do mlhy u křižovatky nad Senetářovem, a protože začalo do toho všeho poprchávat, kus trasy přes tuto dědinu jsem vynechal a zamířil si to rovnou pod vysílač. A co myslíte? Kromě kotvicích lan nebylo vidět nic. Pro pár méně zamlžených fotek jsem si skočil na náves v sousedním Krásensku, které je nyní podle cedulí u silnice obcí přátelskou rodině (což jsem kromě pohledu na dětské hřiště před školou neměl ale jak ověřit), po druhé světové válce to ale nebylo moc místo k životu. Vesnice totiž stejně jako i Lipovec a další spadala do vojenského záboru, o kterém jsem něco málo psal už tady, a po válce byla většina domů v troskách, podle obecního webu nebylo možné opravit polovinu domů. To už ale zjevně zahladil čas a úsilí místních. Opět aspoň zvenčí jsem si prohlédl kostel a bývalou rychtu a pak už jsem nabral směr zpět k autu v Lipovci. A to se poprvé trochu ukázal – mlha odhalila alespoň spodní partie vysílače, který tu stojí a šíří televizní a rozhlasový signál od konce 50. let – tak přece tu je něco víc než jen kotvicí lana!
Komentáře
Okomentovat