V těch místech vysoko nad hladinou řeky Odry stával snad už od poloviny 13. století hrad, hradní areál s dominantní vysokou kulatou věží navazoval na městské opevnění. V 16. století bylo sídlo přebudováno renesančně. Za zlomový se ale označuje rok 1730, kdy tehdejší majitel František Leopold Lichnovský přistoupil k přestavbě v honosnou barokní rezidenci. Stržena byla gotická věž i část tehdejšího renesančního zámku, zasypán byl suchý příkop oddělující areál od náměstí, naopak v jednom z budovaných křídel vznikla překrásná zámecká kaple zdobená freskami, umělým mramorem a cenným oltářem. O sto let později pak došlo k dalším úpravám, které se dotkly zejména fasád a zámeckého parku, zámek se tak až do druhé světové války dochoval v podobě z roku 1834 a byl prý považován za jeden z nejkrásnějších zámků na severovýchodě Moravy.
Koncem druhé světové války byl zámek, stejně jako město, při osvobozovacích bojích poškozen, dočkal se však obnovy a začal sloužit městským úředníkům i ke kulturním účelům, byly tu mimo jiné kanceláře národního výboru, knihovna, městský archiv, také přednáškový sál nebo loutková scéna. Nákladně opravena byla i zámecká kaple. Brzy se ale nad zámkem začala stahovat mračna. Městská reprezentace se vytasila s požadavkem na jeho demolici, protože prý nevyhovoval zamýšleným účelům. Národní výbor si představoval nový kulturní, respektive polyfunkční dům, ministerstvo školství a kultury ale k demolici nedalo souhlas.
Až přišel osudný 17. leden 1964. Dělníci toho mrazivého dne opravovali cosi v sále loutkové scény v prvním patře, k práci si topili v kamnech, ve kterých nechali hořet kvůli večerní zkoušce i po svém odchodu. Od rekonstrukce střechy ve 20. letech ovšem měl zůstat v komíně zazděný trám, který se teplem vzňal a z něj se oheň brzy přenesl na celý krov a podlahu půdy, děsivá podívaná. Pracovníci krajského střediska památkové péče nicméně při prohlídce po požáru zjistili, že sice shořela téměř celá střecha, propadly se stropy prvního patra a spadl onen komín, ovšem třeba kaple s freskovou výzdobou zůstala tragédií netknutá a trhliny. Středisko doporučilo projednat možnosti obnovy vyhořelého zámku, ovšem někteří místní se rozhodli na devastaci ohněm navázat a zámek dál pustošili, například vytrháváním dlažby či okenních rámů, rozkrádáním vybavení. A přispěl i národní výbor, který stavbu nezabezpečil ani před povětrnostními vlivy. A tak se historie zámku, i přes odborné posudky prokazující, že obnova je možná, uzavírala. Definitivní tečku za ní udělal odstřel 7. července 1966, památkáři se ho pokusili ještě na poslední chvíli zmařit, leč marně. Onen prohnilý a provlhlý symbol nenáviděné feudální doby zmizel v prachu a suti. Zůstal jen park zvaný stále Zámecký, který obklopuje betonovou stavbu obchodního domu Odra. Ten mimochodem začal namísto nejprve slibovaného nového kulturního domu a později proklamovaného polyfunkčního objektu pro městské úředníky či Veřejnou bezpečnost sloužit místním až dlouhých dvanáct let po demolici zámku. Prý šlo o první obchodní dům v novojičínském okrese...
Historickou fotku jsem si půjčil na webu Fotohistorie.cz, pochází z roku 1929. Téměř současný záběr obchodního domu Odra je z podzimu 2018, kdy jsme do Oder zavítali s jedním z výletů Větrání, viz tehdejší report. A proč srovnání až nyní? Zkrátka a dobře jsem na zmínku o konci oderského zámku někde narazil a vzpomněl si, že v archivu mám fotku obchodního domu z podobného místa...
Komentáře
Okomentovat