U lesa v polích mezi Korunou a Tatenicí, kam doléhá zvuk vlaků svištících údolím Moravské Sázavy, stojí ve stínu lip zastřešená boží muka zvaná U kapličky. Kdysi ve výklencích nesla vedle obrazů svatých také mosazné desky se jmény padlých občanů tehdejšího Budigsdorfu v první světové válce, jak původní obrazy, tak pamětní desky se ale později ztratily a na nějaký čas zmizelo také oplocení a lavičky. Od poslední opravy před dvěma lety, kdy ale bohužel padly i dvě ze čtyř starých lip, si tu ale znovu můžete posedět, až se sem vydáte na procházku, na které dost možná nikoho dalšího nepotkáte.
9 km / mapa / okres Ústí nad Orlicí, Svitavy
Nejkratší trasou se ke kapličce dostanete po polní cestě z Koruny, od tamní kaple Nanebevzetí Panny Marie je to něco málo přes kilometr. Avšak protože boží muka stojí v katastru Krasíkova a dost pravděpodobně právě krasíkovská vlaková zastávka bude místem, kde vystoupíte z vlaku či autobusu, dovolíme si nabídnout trasu delší, téměř devítikilometrovou, která provede krajinou nad zdejšími tunelem, respektive tunely, jak si popíšeme dále. První zajímavostí na trase "musí" být klášter Koruny Panny Marie, který se nabízí už od zastávky. Ze středověkého kláštera, který byl prvním konventem augustiniánů eremitů na Moravě, se dochovalo jen torzo někdejšího kostela s dřevěnou zvonicí, přesto jde o pozoruhodnou památku (více o něm tady). Jen to hospodářsky využívané okolí, kdy se hned za kostelními zdmi pasou krávy a je odstavená zemědělská technika, je stále méně reprezentativní. Od kláštera se vrátíme zpět k železničnímu koridoru, podejdeme most, který nahradil původní krasíkovský viadukt, po lávkách přejdeme Moravskou Sázavu, kde si lze všimnout malé vodní elektrárny, a za řekou si můžeme všimnout dochovaného náspu původního trasování kolejí, které směřovaly do starého Tatenického tunelu, o něm bude ještě řeč. Od náspu nicméně začneme stoupat ke statku v kopci nad novým tunelem, který byl chvíli nejdelším dvoukolejným železničním tunelem v ČR (viz tento článek), při stoupání se postupně otevře krásný výhled na Krasíkov a kousek Třebařova a vůbec na krajinu pod Rychnovským vrchem a severní částí Hřebečovského hřbetu a kus Lanškrounska. Mimochodem přímo nad portálem Krasíkovského tunelu je lavička, odkud můžete sledovat ruch na koridoru, ale s dětmi tam raději nechoďte...Cesta, která nás dovedla až ke statku nad tunelem, sice není dále v mapách (minimálně v době psaní tohoto tipu na výlet a na Mapy.cz) vyznačena, v reálu lze ovšem pokračovat po zpevněném povrchu mezi poli dál a dál, až k rozcestí, kde ústí do výše zmíněné cesty od Koruny, která je odtud doslova na dohled. A stejně tak boží muka, kde si lze chvíli odpočinout, ale také se pokochat výhledem do údolí Moravské Sázavy k Hoštejnu, nelze si nevšimnout tamního kostela a obelisku postaveného na paměť dostavby železnice v místě dávného hoštejnského hradu. Poté se již naše trasa ponoří do lesa, který pokrývá Malou Hubu, jeden z místních kopců, který je také provrtán železničním tunelem. Kvůli prudším svahům je asi lepší se držet cest naznačených v mapě, je to sice trochu zacházka, ale pozvolné klesání dovede až téměř k trati a také ke kamenu, respektive památníku, který byl původně postaven v roce 1898 ke 40. výročí panování majitele zdejšího panství knížete Jana II. z Lichtenštejna.Z rozcestí u památníku se vydáme znovu do kopce nad řeku, po cestě se ukážou dominanty Tatenice a jako na dlani bude brzy i nová tatenická vlaková zastávka umístěna na mostě mezi tunely. Koleje se tu ještě před dvěma desetiletími víceméně držely toku Moravské Sázavy, do podzemí se oproti nynějším pěti tunelům schovaly jen jedinkrát právě u Krasíkova. A tento starý tunel, dokonce nejstarší železniční v republice, se i přes úpravy trati dochoval, částečně zasypaný – jak se budeme lesní cestou blížit k velkému statku na okraji Krasíkova, nelze si nevšimnout hlubokého zářezu a tunelového portálu. Dostat se dolů k němu bude trochu náročnější, ale ne nemožné, jak naznačují fotky na internetu – sám jsem to ale zatím nezkoušel. U tunelu by měla být umístěna deska na paměť ing. Josefa Tieftrunka, který tu tragicky zemřel v roce 1929, když se snažil zabránit srážce drezíny s lokomotivou (více o něm si můžete přečíst tady).
Pak již sejdeme do vesnice, která se může pochlubit několika pěknými původními staveními rozesetými při řece a silnici, ale především mariánskou kaplí, u níž stojí socha sv. Floriána, další dominantou je blízká hasičská zbrojnice. A ve středu obce najdete také hospodu, kde se lze osvěžit před posledními kroky zpět k vlakové zastávce, kde tento výlet začal.
Komentáře
Okomentovat