Nejeden řidič si po ránu musel klepat na čelo, když míjel naši dvanáctičlennou skupinu, jak si to šlape šlehána sněhovou přeháňkou do kopce od Troubelic nedaleko Uničova. Obloha zatažená, výhledy nic moc, vrchol památného Bradla schovaný v mlze, poslední předpověď počasí, co jsem před cestou viděl, slibovala přeměnu padajícího sněhu v déšť. Ale přece jen se z naší větrací trasy přes Úsov do Moravičan vyklubal fajn výlet. Nikdo nezmrzl, nikdo se neztratil, nikdo si nedobrovolně nelehl do bláta, nikdo si ani nestěžoval, že jsme si oproti plánu trochu zašli...
Na úvod musím podotknout, že to byl vlastně výlet archivní, neboť trasu zpod Bradla do Moravičan mám mezi návrhy už snad od roku 2016. Dostalo se na ni ale až nyní, mimo jiné i kvůli výlukám způsobeným elektrifikací zdejší lokálky (a přece jsme jeli už z Olomouce motorovou Regionovou...). Původní verze nicméně nepočítala třeba se zacházkou ke kapli sv. Antonína Paduánského v Pískově, té jsem si všiml teprve nedávno, takže naším prvním cílem po opuštění výchozích Troubelic vedly právě k této sakrální stavbě, která se svým sloupovým vstupem, hrázděným štítem a vysokou střechou s glazovanými bobrovkami působí v tomto kraji poněkud nezvykle (mimochodem menší v podobném stylu stojí ve šternberském Dolním Žlebu a o kapli v Radišově u Moravské Třebové byla řeč nedávno
tady). Neobvyklé ale třeba bylo i množství psů, které nás před Pískovem z jedné rozlehlé zahrady vítalo, napočítali jsme jich asi jedenáct, pět šest v první linii u silnice, zbylí to jistili zezadu. Naštěstí byli podobně omrzlí jako my, branka byla zavřená a v plotu jen pravidelné dírky pletiva, na masakr psími tesáky nedošlo.
Za chvíli už nás ale v merku měla jiná zvířata. Z obory na svahu vrchu Holubice nás pozorovali jeleni, na rozdíl od psů nicméně z tak uctivé vzdálenosti, že si jich někteří členové větrací výpravy ani nevšimli. A některým ušel i přes bučení krav nedaleký kravín. Těžko to mohlo být kvůli výhledu – pořádně byl vidět vlastně jen nedaleký Medlov s kostelem. Na druhou stranu pomalu ustávalo sněžení, a když jsme přišli na dohled Úsova, vykouklo i sluníčko, které vyrýsovalo pod horizontem nejen mohelnický kostel, ale i hrady Bouzov a Mírov.
V Úsově jsme se oproti původnímu plánu od lichtenštejnského zámku, kde lze navštívit lovecko-lesnické muzeum, vydali do středu městečka ke kostelu sv. Jiljí a následně do zdejší bývalé židovské čtvrti s dochovanou synagogou a hřbitovem založeným už v roce 1645 s více než osmi stovkami náhrobků. Než jsme pak se začínajícím deštěm vyšli vstříc půvabné
barokní kapli sv. Rocha, která stojí nepřehlédnutelná kousek za městem v polích, vzala část výpravy útokem místní levandulové bistro – když ráno nebyla v Troubelicích kvůli nedělní zavíračce čokoláda, tak alespoň v Úsově kafe nebo zákusek. U kaple jsme v dešti pořídili skupinovou fotku, a že byl výhled do okolí spíše mlhavý (ale litovelská sila šlo rozeznat), příliš jsme se nezdrželi a pokračovali mírně rozblácenou polňačkou, abychom o chvilku později a o pár výškových metrů níže po polňačce rozblácené o něco více došli do krytu Doubravy, rozlehlého lesa Litovelského Pomoraví.
Ještě předtím nám cestu, opět v uctivé vzdálenosti, zkřížilo početné stádo srnek, a brzy jsme se už drželi modré značky, která se stala naším průvodcem Doubravou a dovedla nás třeba ke studánce Pod Bradlecem, jejíž vodu jsme ale neochutnali, protože je prý pitná až po převaření, nebo těsně pod vrchol samotného vrchu Bradlec, posledního kopce na naší trase. Mezi stromy na cestu už zase lehce prosvítaly sluneční paprsky, takže se i přes již absolvované kilometry šlo poměrně dobře a netrvalo dlouho a stáli jsme před lesní kaplí sv. Josefa blízko místo dávného hradiště vysoko nad současnou železnicí, kde svištěl vlak za vlakem. To byla známka toho, že už jsme blízko našeho cíle, ještě ale bylo třeba sejít úvozem dolů – no občas noha trochu ujela, ale ustáli jsme to všichni bez nehody.
Zbývalo už jen v rámci možností oklepat boty, přejít řeku Moravu kousek pod místem, kde přijímá vodu z Třebůvky, dojít k fotogenickému moravičanskému kostelu sv. Jiří a přepočítat nutrie právě na Třebůvce (oproti dřívějšímu stavu nyní žádná) a na blízkém nádraží chytit správný vlak. A pak se vyspat na pondělní vstávání do práce...
Komentáře
Okomentovat