Hledání hesel do letní soutěže Zachraň telku dětského kanálu České televize Déčko a "lov" kostelů, kaplí a dalších církevních památek do výzvy Fakultní nemocnice Olomouc Po stopách poutníků byly nejčastější dvě pohnutky, které ovlivňovaly plánování nejen rodinných výletů během letních prázdnin. A protože jejich konec a začátek školního roku je ideální příležitostí pro bilancování, co všechno jsem stihl/jsme stihli, dáme si malé fotoohlédnutí. Ještě ale upozornění – o lokalitách se budu zmiňovat opravdu jen kratičce, protože některým jsem již věnoval samostatný příspěvek a zpracování dalších je v plánu. A teď už pojďme na to.
Znáte zámek ve Velké Bystřici nedaleko Olomouce z této strany? Několikrát jsem tu už dříve byl, ale na trávu k ruinám někdejších hospodářských budov se nevydal. Až nyní, když nás sem zavedlo hledání prvního hesla zmíněné soutěže na záchranu televize sužované zlotřilým čarodějem Černobílem. Synové si zároveň po delší době užili, byť krátkou, cestu vlakem, na našem výletu nesměla chybět návštěva dětského hřiště a pořádná svačina.
Podobně tomu bylo i během výletů následujících, kdy jsme se pro heslo vydali například do Kostelce na Hané k Červenému domku, ve kterém pobýval básník Petr Bezruč, do Bystřice pod Hostýnem, kde byla hesla hned dvě, jedno na zámku a druhé v parku, u kterého stojí i někdejší hřbitovní kaple sv. Vavřince na fotce výše, nebo do Seničky, která se může pochlubit například smírčím křížem nebo povodňovými zdmi, které ale chlapce vůbec nezaujaly, na rozdíl od potoka, ve kterém by se ráchali až do soudného dne. Nebo dokud by jim nebyla zima.
Heslo bylo ukryté také u zámku v Přílepech, o kterém jsem psal více zde, a také ve Smetanových sadech ve Vyškově. To nám dalo celkem zabrat, nebýt jedné také hledající rodiny asi z Vysočiny, heslo bychom nenašli. Holt, jsme si říkali, že přece nebude schované tak, abychom museli vejít do záhonů u Smetanova památníku. A ono jo. Ve Vyškově jsme nicméně navštívili i letecké muzeum s hromadou vojenské i civilní techniky či jejích torz.
Nějaká soutěžní hesla jsme získali i během jediného nocovacího výletu, kdy se nám "domovem" na jedno noc stala ředitelská vila v ostravském Landek Parku. Pro jedno heslo jsme si skočili k zámku v Hradci nad Moravicí, další se ukrývalo u mamuta hned za místem našeho noclehu. V areálu Landek Parku si synové dosyta užili vystavené důlní techniky, svezli jsme se i důlním vláčkem. Řetízkové šatny nebo třeba nejstarší uhelná sloj je ale vůbec nebraly. Druhý den jsme zamířili do Dolní oblasti Vítkovic, především do Dětského světa, ať se chlapci vyřádí, kus areálu rezavých ostravských katedrál jsme ale i fascinovaně prošli. Během zpáteční cesty jsme pak vlastně tak trochu náhodou přibrzdili v Kozlově u vojenského prostoru Libavá a vydali se k blízkému prameni Odry, u které jsme o kus dál noc předtím nocovali. Pramenu jsem věnoval tento příspěvek. Poslední heslo jsme (ne)našli v žádlovickém parku u Loštic, schránku někdo ukradl...
Nejen kolem hledání soutěžních hesel se ale moje letní výletování točilo. Do výzvy Po stopách poutníků jsem fotil církevní stavby po trasách, někdy i s Igráčkem Moraváčkem, abych nemusel pořizovat u kostelů a kaplí selfie – takového Igráčka totiž jen tak někdo nemá. Za kostely a kaplemi jsem vyrazil například za Šumperk, do Rapotína a Petrova nad Desnou, kde stály kostely-dvojčata, o kterých jsem psal zde, a také do Velkých Losin, kde jsem si konečně po x předchozích návštěvách prošel i lázeňský park, příjemně překvapen architekturou lázeňských domů. Ale voda z pramen Karel mi tedy moc nevoněla. Se syny jsme zavítali také třeba ke kapličce sv. Floriána v Drahanovicích, která byla pobořena při dopravní nehodě, ale obec ji obnovila kousek dále od silnice. Podíval jsem se i do areálu hřbitovního kostelíka Narození Panny Marie v Hranicích, krásné to místo, které mi připomíná Křížový vrch v mé rodné hroudě – Moravské Třebové.
Pokud jsem výše zmiňoval lázeňskou architekturu, nemůžu opomenout ani návštěvu Jánských Koupelí během druhé z letních větracích výprav. Tady ovšem převládaly spíše negativní dojmy ze stavu lázeňských objektů, tady nabídnu jen milosrdný pohled od jezu, více fotek a report z výletu pod žhnoucím sluncem jsou tady. Červencové Větrání nebylo tak horké, ale výživné a zajímavé bylo taky, mimo jiné jsme navštívili jednu z nejmenších moravských obcí a viděli pěkný malovaný dřevěný včelín v Horním Smržově (více zde).
Před horkem jsme se během některých výletů zkoušeli i chytře schovat. Jednou nám chladnější azyl poskytl hrad Bouzov, podruhé pak Mladečské jeskyně. Vyjít ven ale zejména z jeskyní znamenalo pořádnou ohnivou facku. No a když jsem si byl vyzvednout knihu o vojenském prostoru Libavá a k Olomouci pak pokračoval pěšky, málem jsem to vedro při stoupání od dolanské kartouzky nerozdýchal. Než jsme ale s větracím kolegou dorazili k olomoucké zoologické zahradě na Svatém Kopečku, dech jsem znovu chytil a náladu si pak spravil pohledem na lemury před vstupem do zoo... Občas nás ale počasí potrápilo i jinak, třeba při procházce údolím řeky Bystřice od bývalého Smilova k Hrubé Vodě, kterou jsme si krátili blbnutím v brodech, nás zaskočila krátká, ale vydatná dešťová přeháňka těsně před cílem. Úplně něco jiného byla časná ranní procházka na Malý a následně i Velký Kosíř, kdy jsme se se ženou rozhodli vstát na východ slunce...
Tak a zvířátka na konec. Do údolí Bystřice jsem se během léta vydal ještě jednou, tentokrát do Domašova nad Bystřicí, na takové vycházkové kolečko, které brzy popíšu jako tip na výlet. Po cestě k zaniklé vesnici Bělá se mi podařilo takto pěkně chytit obyvatele místní zvířecí říše (je ten pták konipas, potvrdí či vyvrátí mi to někdo?), přímo v prostoru obce jsem se ale málem podělal, když se odněkud blízko ozvalo jakési mručení. Popadl jsem nejbližší silnější klacek a chvíli čekal, k žádnému souboji ale nakonec nedošlo. Uff. No a na poslední prázdninové procházce, o které se brzy na webu také více zmíním, jsem pak vyrušil tuto "anakondu" při obědě. Tak tedy dobrou chuť a prázdninám ahoj zase za rok.
Komentáře
Okomentovat