Zpět v čase: V Července u nádraží

Snad nejvýznamnější událostí 19. století pro obec Červenka ležící v sousedství Litovle bylo vybudování železniční trati z Olomouce do Prahu v roce 1845. Paradoxně, ale celkem pochopitelně však neslo nádraží v Července pojmenování blízkého města rozloženého na ramenech řeky Moravy. I přesto však železnice znamenala pro dosud hlavně zemědělskou vesnici nastartování nebývalého rozvoje, byť místní rolníci, kterým dráha přeťala polnosti, z novinky vůbec nadšení nebyli. A než si povíme, proč se v tomto ohlédnutí v čase, podíváme práce do Červenky, dodám, že jméno Litovle neslo zdejší nádraží čtyři desítky let – než byla v roce 1886 zprovozněna lokálka do města. Poté se již mohla v jízdních řádech na hlavní trati objevit zastávka Červenka. 

A proč se tedy podíváme zpátky v čase právě v Července? Inu, protože jsem na zdejším nádraží před nedávnem končil jednu z procházek a pár dní nato narazil na Fotohistorii na 110 let starý pohled k nádraží zhruba z míst, kudy jsem procházel. Srovnání se tedy vyloženě nabízí. 

Na pohlednici z roku 1913 vidíme starou, dnes již neexistující výpravní budovu, celý prostor stanice je výrazně menší než v současnosti, v Třídvorské ulici vedené podél kolejí chybí domy a naopak za kolejemi lze vidět vodárnu a další provozní a skladištní prostory a domky, také pravděpodobně zahrádky. Tyto prostory za kolejemi vzaly za své při zdvoukolejňování tratě a rozšiřování kolejiště stanice ve 20. letech 20. století. K dalším výrazným změnám došlo při elektrizaci tratě na konci 50. let a následně na přelomu 70. a 80. let, kdy byla mimo jiné postavena nová moderní výpravní budova. Během rekonstrukce na počátku nového tisíciletí pak vznikl třeba podchod na nové ostrovní nástupiště – ale ten na fotce z pochopitelných důvodů vidět není...

Naopak nepřehlédnutelný je objekt domova pro seniory s přiléhajícím kostelem sv. Alfonse. Byť jde o komplex s dlouhou církevní historií, zajímavostí je, že vznikl také díky železnici. Malý pozdně empírový zámek si totiž u nádraží nechal postavit v roce 1847 velmistr řádu německých rytířů arcivévoda Maxmilián Josef Rakouský-Este jako místo, kde odpočíval a čekal na vlak během svých cest na řádové hrady Bouzov a Sovinec a bruntálské panství. O desetiletí později však velmistr předal zámeček redemptoristům, kteří objekt upravili na klášter a přistavěli k němu kostel zasvěcený sv. Alfonsovi, dokončený v roce 1862. Redemptoristům dále upravovaný areál sloužil až do roku 1950, kdy byli řeholníci v rámci tzv. Akce K odvezeni do internačního tábora v Králíkách. Areál zrušeného kláštera byl částečně předán zemědělskému družstvu, samotný objekt kláštera využívala nějakou dobu armáda, také třeba lesní správa. V roce 1959 byl ve zrekonstruovaných prostorách zřízen domov důchodců, který tu funguje dodnes. Kostel zůstal přístupný pro náboženské účely a po roce 1989 byl i vrácen redemptoristům, v současnosti je v majetku litovelské farnosti. 

Ještě zmíním, že Července jsem věnoval kousek pozornosti už v jedné části série Po trati, kterou si můžete přečíst zde. A nyní už fotosrovnání 1913/2023...