Moravské Švýcarsko. Toto označení máme spojené především s okolím Adamova a krajinou Moravského krasu, stejným pojmenováním, případně modifikovaným na Severomoravské, bylo pro své přírodní krásy před lety titulováno i hluboké údolí řeky Bystřice mezi Hlubočkami a Domašovem nad Bystřicí. Poté, co v roce 1872 protnula údolí železniční trať z Olomouce na Bruntál a dále přes Krnov do Opavy a tehdy moderním způsobem spojila zdejší vesnice a průmyslové podniky se světem, začali sem postupně proudit i turisté. A proudí dodnes, i když se pojmenování (Severo-)Moravské Švýcarsko z těchto míst vytratilo. Co ale odolává, jsou pomyslné vstupní či cílové brány výletů do údolí – nádraží v Hrubé Vodě a Domašově, ohlodaná časem i prostou neúdržbou.
V posledních letech se o nich několikrát mluvilo. Nad domašovskou výpravní budovou, která pochází z roku 1883 a mimochodem si lze její zmenšeninu koupit a zakomponovat do modelového kolejiště, visela hrozba demolice či výraznějších stavebních zásahů. Po tlaku obce a veřejnosti však Správa železnic plány přehodnotila a slíbila budovu opravit se zachováním jejího historického rázu. Až se chce vyskočit radostí, protože například původní nádraží v nedalekém Dětřichově nad Bystřicí je již minulostí, nahradila jej novostavba a třeba nádraží v Moravském Berouně se změnilo k nepoznání; ovšem již před modernizací berounská výpravna příliš historií ani důstojností nehýřila.
Rekonstrukce Domašova se zachováním historického rázu nicméně otevírá otázku smysluplného využití prostor v budově, které železničáři k provozu nepotřebují. Uvažuje se mimo jiné o zřízení turistické ubytovny. Uvidíme, s čím investor a projektanti přijdou, podle informací z loňského roku by se měla nyní připravovat dokumentace pro stavební povolení. Nezbývá než věřit, že se vše podaří a Domašov o jednu za svých lokálně cenných budov (byť není památkově chráněná, ale prý se ochrana zvažuje) nepřijde a že bude opravené nádraží dlouhá léta dobře sloužit místním i přespolním mířícím na procházku údolím anebo třeba k bývalé Bělé, která se byla součástí vojenského prostoru Libavá – zmiňoval jsem se o ní v
tomto tipu na výlet.
Stavebním klenotem na dráze údolím Bystřice ale přes své jisté estetické hodnoty není nádraží v Domašově, nýbrž to v Hrubé Vodě, nebo chcete-li v Grosswasser, jak si lze stále na opadávající omítce přečíst starý německý název stanice a kdysi samostatné obce, dnes součásti Hluboček. Původní výpravní budovu, jejíž typizovaná podoba na našich kolejích nijak nevybočovala, přestavěl, rozšířil a sjednotil vnější fasádou v secesním duchu v roce 1908 architekt Gustav Kulhavý, který se podílel na výstavbě nádraží například v Praze nebo Plzni. K tehdejší výpravně připojil z jedné strany větší budovu s čekárnami, z druhé strany pak rozlehlou verandu s navazujícím služebním objektem. Vznikla tak důstojná brána pro výlety do malebného, ale zároveň drsného údolí. Dodnes se v komplexu, ke kterému patří ještě stará vodárna, ze které se zásobovaly vodou parní lokomotivy, dochovaly původní podlahy, výmalba nebo štuková výzdoba stěn, přestože se dlouhá léta neúdržby na nádraží dost výrazně podepsaly.
Rekonstrukce však snad není daleko. Před nedávnem byly nádražní objekty nabídnuty k prodeji a nový soukromý majitel nebyl proti, aby byly prohlášeny kulturní památkou, k čemuž došlo v roce 2018. Svůj záměr pak deklaroval v médiích jasně – obnovit nádraží do podoby, v jaké bylo ve 30. letech minulého století, ve vodárně by mohlo být malé muzeum... Jen ty peníze... Ale snad se brzy podaří. Byla by škoda, kde by se záměr naplnit nepovedlo. Na druhou stranu i ta ošlehanost časem má něco do sebe... Nebo ne?
Komentáře
Okomentovat