Skoro by se dalo říci, že procházka na Malý Kosíř je takovou mojí pravidelnou záležitostí. Až na to, že je vlastně dost nepravidelná. Ale mám to tu prostě rád a hlavně to z domu nemám daleko, za hodinku jsem po svých u kapličky, i když se venku o vládu po ránu ještě hádá mráz se sluníčkem, jako tomu bylo nyní... Tentokrát jsem ale oproti obvyklé trase zabrousil více do Slatinic a zastavil se ještě u dřevěné Madony, která vloni na podzim ozdobila ulici nových domků, a také u smírčího kříže s vyrytým mečem, jehož příběh mi ale není známý...
Komentáře
Okomentovat