Ze starých uliček i vilových čtvrtí Šumperka

Pokaždé když zavítám do Šumperka, fascinuje mě velikost zdejší radnice (zmiňoval jsem se o ní již zde), která se tyčí uprostřed náměstí Míru a dělá z něj poměrně stísněný prostor. O tom, že když přibude vánoční strom, stánky trhů a pódium pro kulturní program, je náměstí pocitově ještě menší, asi netřeba dlouho diskutovat. Podobně jsou na tom okolní uličky historického středu, když je v nich tak trochu utlačován i děkanský kostel sv. Jana Křtitele, jehož mohutná věž je přitom vedle té radniční nedílnou součástí panoramatu města, a někdejšího zámku by si člověk málem nevšiml – a mimochodem Zámecká ulička od kostela k zámku je opravdu úzká, nicméně i sem mohou omezeně auta. 

Na někdejším předměstí už ale panují jiné poměry. Z vlakového nádraží, jehož výpravní budova patří k těm nejhezčím u nás, je to jen kousek do sadů 1. máje, dřívější okrasné zahrady tzv. Pavlínina dvora, v němž sídlí šumperské muzeum, okolo jsou jako bonbonky v ulicích rozeseté vily významných osobností, které tu žily či působily. Od sadů k původnímu městečku dovede Hlavní třída, živá tepna s obchody, kavárnami a restauracemi, stromy a sochami, lemovaná domy rozličných slohů, mezi kterými nechybí secese i funkcionalismus. Vyniká mezi nimi budova šumperského divadla, postavená na počátku 20. století jako reprezentativní spolkový dům v duchu německého romantismu. Mimochodem letos uplynulo 30 let od devastujícího požáru, kdy z divadla kvůli záškodníkovi, který nebyl odhalen, zbyly jen ohořelé ruiny.

Pozoruhodné stavby jsou ale i v dalších částech města, kterému se kdysi pro jeho výstavnost začalo říkat Malá Vídeň a v současnosti se mu též říká Brána Jeseníků. Kromě již zmíněných historických vil – z nichž určitě zaujmou novorenesanční vila Doris (Středisko volného času) či vila dřívějšího ředitele papírny v nedalekých Olšanech Carla Strobacha (nyní zdravotnické zařízení) blízko nádraží, ale i další například v ulici Puškinova nebo Generála Krátkého – mou pozornost upoutala třeba čtveřice kostelů, které stojí vlastně jen kousek od sebe právě v prostoru mezi Hlavní třídou a ulicí Gen. Krátkého, ale každý je jiný. Barokní kostelík sv. Barbory býval hřbitovní, na místě hřbitova se rozkládají Jiráskovy sady (mj. s historickým meteorologickým altánkem, jehož účel jsem ale odhalil až po přečtení této informace na internetu...). Na dohled ze sadů je starokatolický kostel postavený v secesním stylu, který tady pod horami není pro církevní stavby zcela obvyklý. Byzantské stavby pak připomíná pravoslavný svatostánek, jenž byl i se samostatnou zvonicí vybudován poměrně nedávno, na konci 20. století. Poslední do čtveřice je novogotikou ovlivněný evangelický kostel, který se tyčí na náměstí Svobody, z nějž vybíhá Hlavní třída vstříc středu města. 

Musím se přiznat, že zatím se mi nepodařilo do žádného z těchto kostelů podívat, stejně tak jsem ale třeba zatím nezabloudil k památné Klapperothově manufaktuře nebo k temenické tvrzi. A i když jsem se k Šumperku koukal z okolních rozhleden a návrší, na radniční věží jsem také ještě nebyl. Zkrátka ještě toho mám dost na nějakou příští návštěvu. 

Proč to ale tedy teď všechno píšu? Protože jsem si uvědomil, že Šumperk tady zatím nedostal větší prostor. A to jsme tu už dvakrát končili Větrání (to ty zmíněné rozhledny – jednou to byla ta Háji, podruhé Bukovka) a párkrát jsem tu byl i sólo, třeba když jsem předloni psal o Trojici na Bludovském kopci (a než jsem k ní došel, kochal jsem se výhledem z rozhledny Brusná)... A pak je tu ještě něco – zrovna v Šumperku jsem si před lety koupil své první hudební CD, v prodejně, která už neexistuje, zato CD je ve sbírce stále... Takže tu Šumperk, původně německy "krásný vrch" v pár řádcích a několika předvánočních fotkách...