Jednoho mrazivého rána u Zlaté stružky

Mohlo by se po všech příspěvcích o Velkém či Malém Kosíři, které jsem tu zveřejnil, že už není v případě této hanácké velehory místo nebo cesta, kudy jsem ještě nešel. A přece se ještě takové kouty najdou! Třeba před několika dny jsem z mlhy, která ležela na Slatinicích, vyrazil do vedlejších Drahanovic – jenže nikoliv nejkratší cestou kolem Lusthausu, ale dále přes pole a přes les, kterým k Drahanovicím stéká potok Zlatá stružka. Právě údolím potoka pod Dubovým kopcem, kde jsou pozůstatky dávného hradiště, jsem ještě nešel... tedy až dosud. 

Povzbudivé toho mrazivého rána bylo, že stačilo vyjít jen kousek za slatinické lázně a mlha, ve které člověk jen tušil jinak dominantní mariánský kostel, si dala pohov a pod náhle modrou klenbou nad hlavou začaly prosvítat paprsky vycházejícího slunce. Lehce přemrzlý sníh křupal pod nohama, občas mi to ujelo na ledových flecích, uprostřed té bílé pláně jsem si zničehonic vzpomněl na Tři oříšky pro Popelku a o hudební podkres pro video, se kterým jsem blbnul, bylo jasno. 

Od nedávno vztyčeného dřevěného kříže jsem pak za chvíli byl u silnice mezi Drahanovicemi a Lhotou, která mě dělila od dosud neznámého údolí. Hned za silnicí další kříž a u něj podkovy a květiny, památka na člena hulánského regimentu, který ze začátku jara pravidelně doprovází spanilou jízdu z muzea kočárů v Čechách pod Kosířem... Z rozcestí jsem po namrzlé cestě zamířil rovnou dolů, z hradiště by stejně ve sněhu nebylo nic vidět. A ono vlastně není nic moc zajímavého ani v údolí. Jen je tu prostě klid a příroda kolem, přes drobný potok popadané stromy a svahy okolních kopců, které údolí kryjí před Lhotou i Drahanovicemi... Nepotkal jsem ani živáčka. Až teprve v Kníničkách, jsem zaznamenal nějaké osoby, ale také celkem dost prázdných domů a ještě vánoční stromek u kaple z doby první republiky. 

Z Kníniček již Zlatá stružka není pánem terénu, v přímém korytu teče k Mlýnskému rybníku, nad kterým se skví zástavba horní části Drahanovic, až by se jeden neubránil přirovnání k Hradčanům. Místo rozjímání nad tím připodobněním jsem ale dumal, jestli to vezmu spodem k bývalému evangelickému kostelu (Galerii U Kalicha) a počkám na autobus domů v Drahanovicích, anebo horem kolem stařičkého jakubského kostela a pak kolem Lusthausu zkusím chytit bus ze Slatinic. Vybral jsem si druhou variantu, takže jsem od kostela zmiňovaného už ve 14. století se samostatnou zvonicí "křupal" zasněženou cestou k samotě na kopci mezi Drahanovicemi a Slatinicemi, odkud bývá pěkný výhled na Olomouc a k Jeseníkům. Výhled se tentokrát nekonal, mlha dole stále úřadovala a do Slatinic jsem sešel tak nějak po paměti a tak akorát na autobus... Na závěr snad jen dodám, že pokud by někoho zajímala trasa, najde ji tady.