Zlín získal atrakci, po které rozhodně netoužil. S požárem budovy 34 v areálu někdejšího Svitu, jak byl po druhé světové válce přejmenován znárodněný podnik Baťa, statečně bojovaly desítky hasičských jednotek, polovina rozlehlého centrálního skladu ze začátku 50. let se však zřítila a celá zůstala stát pouze východní strana, na níž visí plachta s portrétem Tomáše Bati. Trosky budovy předali hasiči majiteli teprve po dvou týdnech, zároveň už se ví, že stojící torzo čeká demolice. Zatím poutá pozornost obyvatel a návštěvníků města – těch, co sem míří nejen za baťovským odkazem či do oblíbené zoo, ale i těch, co přijeli vyloženě kvůli tomu, aby vyhořelou a zřícenou budovu 34 viděli na vlastní oči.
I mně zvědavost nedala, a jak se nad městem rozplynul kouř, zamířil jsem odpoledne po práci k vlaku. Hodina cesta tam, 40 minut ve Zlíně a hodina cesta zpátky. Už ve vlaku dobrá polovina lidí u oken tasila mobily a nevěřícně koukala na tu spoušť a zdaleka jsem nebyl sám, kdo pak vyšel z vlaku a už se chystal fotit. Jo, jo, jsme čumilové. Ale něco takového nevidíte každý den. A všechna čest hasičům, kteří se s ohnivým kohoutem v takovém kolosu prali. Vlastně všechna čest hasičům vůbec, ať už hoří Zlín nebo pole u nás v Ludvíkově.
Nicméně musím podotknout, že o cestě do Zlína jsem zrovna v těch dnech přemýšlel. Jednak mám už delší dobu vymyšlenou jednu trasu pro Větrání, jednak jsem se chtěl podívat na vyhlídku budovy 21 a do Baťova institutu a zkoumal jsem na webu, jestli bude muzejní expozice bavit i juniory. Nakonec jsme jeli jinam, ale když jsem v ten čtvrtek na internetu několikrát za sebou s otevřenou pusou zhlédl video, jak část hořící budovy 34 padá k zemi, a četl zprávy, že snad oheň přeskočil i na vedlejší objekty, napadlo mě, jestli vůbec "příště" ještě takové možnosti budou, jestli ty škody na tom, co dělá Zlín zajímavým nebudou ještě větší. Naštěstí ne.
Abyste si nemysleli, ke Zlínu nemám žádný zvláštní vztah. Prostě jsem jen dlouho v centru nebyl a chtěl jsem se sem podívat. Ale před lety "hrozilo", že bych se sem stěhoval. Když jsem tehdy cestou na pracovní pohovor procházel přes náměstí, zvyklý na historické prostředí Olomouce nebo Svitav jsem nestačil zírat. Za snad jedinou historickou fasádou moderní nákupák a jinak dokola kolem šeď a nedaleko rušná osa zvaná třída Tomáše Bati a za ní odtržený kostel. Zanedbaný park se zámkem čekajícím na lepší časy. A o špinavém autobusáku se snad ani nehodí mluvit. Vlastně jsem ani moc nechtěl v tom výběrovém řízení uspět.
Pocit jsem si napravil o pár let později, když jsem se prošel z Malenovic přes Letnou plnou baťovských domků až na Gahurův prospekt a pak zase dolů do areálu někdejších Baťových závodů – jakoby to oproti první návštěvě bylo jiné město. Tehdy jsem si fotil i budovu 34, která svou velikostí vyčnívala, a říkal jsem si, že si nezaslouží být takovou šedou popelkou, že by bylo super, kdyby prošla "naleštěním" podobně jako Baťův mrakodrap, kde našlo sídlo hejtmanství, a mohlo se do ní podívat. Na to už ale nedojde...
Každopádně i když fotek budovy 34 bylo během července všude spoustu, přidám do éteru i ty své, jak ty z roku 2018, tak ty popožárové, když už jsem "musel jet".
P. S.: A abych předešel řečem, že jsem sice byl zvědavý, ale co z toho kdo má, tak ještě dodám, že jsem hned po zveřejnění transparentního účtu přispěl na nový tisk knih, o které při požáru přišla Nadace Tomáše Bati, a ještě si koupil v elektronické verzi dva katalogy k jejím výstavám, na kterých spolupracovali s Jaromírem 99, protože jeho ilustrace fakt můžu. A zvažuju, že si je pořídím i fyzicky...
Komentáře
Okomentovat