Byla to před třinácti lety láska na první pohled. Jenže dost vzdálená a první kontakt trval jen tak krátce, jak to dovolilo vlakové spojení. Příležitost pro bližší seznámení přišla teprve nyní a vlastně docela náhodou. Při hledání dovolenkového ubytování jsem narazil na nabídku ideální pro naši rodinnou sestavu a jen pár kroků od věže, na níž mě tehdy z fascinovaného prohlížení městečka vytrhlo houkání vlaku do vnitrozemí. Nyní jsme ho slýchávali také, ale spěchat jsme nikam nemuseli – milované Slavonice byly na pár dní naším domovem. A že nejsem žádný škrt, o to, kde jsme všude byli a co jsme viděli a zažili, se s vámi pro inspiraci podělím. Bude to ale na více částí...
Samotné cestě samozřejmě předcházela nezbytná příprava s mapou a marná snaha nacpat aspoň letmo do našeho plánu vše zásadní z městečka a jeho okolí tak, abychom si to užili, neuhonili se a zároveň stihli třeba i dětské hřiště a zákusek v kavárně (protože bez toho rodinné výpravy nemohou být). A to jsem původně zvažoval jen tři noci! Nakonec jsem naši hostitelku poprosil o noc navíc, abych měl více prostoru. Přesto nám řada "věcí" zůstala na "někdy příště".
 |
| Domeček Slavonice |
Naším dočasným domovem se stal Domeček – jeden z nejmenších domků v ulici hned za náměstím, kde ale nechybí nic, co člověk potřebuje k pohodlnému pobytu (ok, snad jen pračka by se při delší době hodila, ale televizi jsme vážně nepostrádali). Navíc má dvorek s posezením, takže můžete být trávit čas v soukromí i venku a hostitelka nám na požádání pro juniory napustila bazének na čachtání. A cena? Za mě oproti jiným nabídkám ubytování v okolí velmi slušná... No jen se podívejte.
 |
| Radnice v Náměšti nad Oslavou |
Ale teď už naházejme zavazadla do auta a jedeme. Do Slavonic je to z hanáckých rovin kus cesty, takže jak u nás bývá zvykem, pojali jsme tu dálku jako roadtrip s několika zastávkami. O několik prvních se postaralo Brno, respektive kolony na dálnici, tu způsobené stavebními pracemi, tu něčím neviditelným, neradno ale vystupovat.
 |
| Typický pohled z Náměště: barokní most přes Oslavu a zámek na kopci |
Plánovaná byla až zastávka v Náměšti nad Oslavou. U zdejšího barokního mostu (mapa) bylo schováno jedno z hesel letní soutěže ČT Déčko, vyzkoušeli jsme si ale i, kolik poznáme zde stojících do soch zpodobněných svatých – no žádná hitparáda, přátelé. Ještě že na začátku mostu je nápověda. Nakoukli jsme i do otevřeného kostela sv. Jana Křtitele, a když jsme se pak po proudu Oslavy vraceli k parkovišti u Penny marketu, před další částí naší cesty jsme se trochu rozcvičili na strojích rozmístěných podél cyklostezky na břehu.
 |
| Lipňanská kaple u jaderné elektrárny Dukovany |
Už ze silnice k Náměšti byly v dáli vidět chladicí věže jaderné elektrárny Dukovany, která byla naším dalším cílem. Nikoliv však kvůli exkurzi, z té by si asi páni kluci ještě příliš neodnesli. Na vlastní oči jsem ale chtěl Davida a Goliáše, totiž ten velikostní kontrast drobné kapličky sv. Cyrila a Metoděje (mapa) připomínající v blízkosti čtveřice mohutných věží zaniklou dědinu Lipňany. Jak tušíte, důvodem zániku byla výstavba elektrárny a podobný konec měly ještě Heřmanice a Skryje, jejichž kaple také dosud v blízkosti elektrány stojí. Nabízí se tak jistě pěkná procházka kolem elektrárenského areálu a k vodní nádrži Mohelno (třeba nějak takto), my jsme ale šli jen ke kapličce lipňanské, jednak kvůli času a jednak byl už docela pařák. Z parkoviště ke kapli je to kilometr, viz mapa. Mimochodem parkoviště u elektrárny jsou dostatečně velká a za stání se tu neplatí – tedy nejspíš, nevšiml jsem si žádného automatu, ani neobcházel žádný výběrčí a žádný jad[e]rný vzkaz na nás také nečekal. A mimochodem ještě jednou – mají tu jaderný vinohrad i jaderné včely, ale krámek s jaderným vínem a medem jsme nepotkali.
 |
| Kostelík sv. Víta v Jemnici |
Ještě jsme nejedli, aha! Nejen za pozdním obědem jsme přejeli do Jemnice, ke stařičkému gotickému kostelu sv. Víta (mapa), u nějž bylo i schováno další déčkové heslo. Kluci si tedy našli heslo, prohlédli jsme si kostelík i podzemí někdejšího kláštera a ejhle, restaurace přes silnici zrovna nevařila, protože personál se staral o břišní pohodlí návštěvníků programu bitvy v jemnickém parku. Záložní plán byl přesunout se do středu města a porozhlédnout se na náměstí. Tady jsme ale narazili na stejný problém – i další podniky dělaly během odpoledne radost v parku. Naštěstí personál bistra Sluníčko se držel své provozovny blízko zámku, a tak jsme se nadlábli tady. A ne špatně, čtyři jídla a limonády do tisícovky. Žena pak zamířila do nedaleké kavárny, ale víc nemůžu jako nepič kávy informačně sloužit. Snad dodám jen, že interiér vypadal mnohem líp než vnějšek domu.
 |
| Památník v místě bývalé jemnické synagogy |
V Jemnici jsme už před časem byli, ale procházku po městě jsem si neodpustil, mimo jiné i proto, že jsme při dřívější návštěvě minuli místo, kde stávala synagoga, kterou dnes připomíná památník (najdete jej zde). A kostel sv. Jakuba Většího v části Podolí (mapa) jsme tehdy viděli jen z vyhlídky od brány, v níž je vsazená tajemná Kamenná panna, o které jsem psal tady. Nyní jsme si k němu ale vyšlápli. A co je na něm tak zajímavého? Jeho kamenná válcová věž je pozůstatkem dřívější románské rotundy (zmiňoval jsem ji už v tomto přehledu), která po vybudování kostelní lodi sloužila jako sakristie. Kostel obklopený hřbitovem byl otevřen, možná už kvůli pozdější denní době, jen na nakouknutí, takže jsme si jej prohlédli jen zvenčí a podívali se odtud také zpět k městu na protějším kopci.
 |
| Jemnický kostel sv. Jakuba Většího s románskou věží |
Pak už jsme vyrazili zpět k Penny Marketu u hlavní silnice, u kterého jsme parkovali a kde jsme pořídili nějaké zásoby do Domečku, a už jsme jeli poslední kilometry do Slavonic. Bylo jich nakonec více, než muselo, protože nás navigace z nějakého důvodu vedla spodem až přes Písečné (kde je nepřístupný soukromý zámek), no když jsem u silnice viděl směrovku na Panenskou, ptal jsem se kluků, jestli si pamatují, že jsme před pár lety prošli tamní pohádkovou trasu (mrkněte na mapu, o stezce jsem se tady ještě nezmiňoval!).
 |
| Panorama středu Jemnice od kostela sv. Jakuba |
Do Slavonic jsme tedy přijeli z malinko jiného směru, ale přijeli. Projeli jsme Dačickou bránou a už jsme parkovali před Domečkem, kde bylo zrovna veselo – nějaká partička před bývalou synagogou v sousedství popíjela a chvílemi poněkud vášnivěji diskutovala. Netrvalo ale dlouho a jali se k odchodu, možná z donucení někoho dalšího, nevím. Ale když jsme se lehce zabydleli a vydali se na večerní procházku městečkem, už tam nebyli. S padající tmou jsme prošli naši ulici i obě malebná náměstí, kde bylo také živo, ale spíše tak pohodově, šumně, vínečko, pivečko, horký letní večer... S pány kluky jsme ale zamířili za někdejší školu známou ze svěrákovského filmu Po strništi bos (jen se mrkněte na Filmovamista.cz) do parku – právě tam se totiž ukrývalo třetí déčkové heslo prvního dne naší výpravy na jihozápad. Pak byla noc.
A co bylo druhého dne? To si povíme a ukážeme příště.
 |
| Slavonice, ul. Jana Švermy s Domečkem a býv. synagogou |
 |
| Domy se sgrafitovými fasádami na Horním nám. |
 |
| Ze slavonického náměstí Míru |
 |
| Na závěr průhled z náměstí k Domečku |
Komentáře
Okomentovat