Od poddolovaného kostela v Horní Loděnici

Své železárny v Sobotíně a Štěpánově zásobovali bratři Kleinové železnou rudou vytěženou v dolech na řadě míst severní Moravy. Jedním z nich byla i Horní (dříve Německá) Loděnice mezi Šternberkem a Moravským Berounem, jejíž poklidný život důlní činnost narušila podstatně více než jen přítomností horníků. 

Železná ruda se v Horní Loděnici těžila už ve středověku, a byť nebylo zdejší ložisko tak výnosné jako jiné lokality, definitivně byla několikrát obnovená těžba zastavena až v roce 1876. V té době zdejší doly provozovalo kleinovské Sobotínsko-štěpánovské důlní a hutní těžařstvo a jejich uzavření znamenalo pro horskou vesnici hospodářský úpadek, který se brzy projevil stagnací a následně poklesem počtu obyvatel.

Kleinové získali řadu dolů již při koupi rodného vízmberského panství od dědiců zemřelého hraběte Mitrovského v roce 1844, další se staly součástí jejich majetku v pozdějších letech. Jelikož se v literatuře uvádí, že těžba železné rudy v Horní Loděnici byla v roce 1835 obnovena, Kleinové tedy nejspíše převzali již provozované doly. V souvislosti s loděnickými důlními měrami jsou zmiňována jména Ferdinand, Franz, Libor, Rosalie a Sophie, objevuje se také pojmenování dolu Eigenstein. Problémem však bylo, že šachty vedly i přímo pod středem obce, jeden ze vstupů do šachet prý byl na pozemku domu č. 38 v sousedství farního kostela sv. Isidora.

A právě zdivo kostela začalo nejspíše vlivem poddolování praskat, prvn praskliny místní zaznamenali v roce 1855. Nešlo o žádnou drobnou puklinu, věž tehdejšího kostela se odklonila od zbytku stavby. V následujícím roce se pak zřítila klenba jedné z kaplí, a když už musel být později podepřený i zřícením hrozící chór, byl z bezpečnostních důvodů v roce 1858 kostel uzavřen a šikmá věž s klenbou chóru a poškozenou kaplí stržena. Uzavřena byla i budova fary. 

Vyšetřovací komise pravila, že dolování nemá na špatném stavu kostela svůj podíl, naopak že za to může stáří před sto lety postavené stavby na místě původního dřevěného kostelíka Panny Marie. Podnik Kleinů se tak nemusel postarat na své náklady o rekonstrukci současného či výstavbu nového kostela, ovšem novou farní budovu v jiném místě východně od kostela postavit nechali. Pokud jsem se podle popisky u jednoho staršího záběru z obce správně dopídil, dnes již bývalá fara z roku 1865 stojí dosud, k mému údivu ale nenese popisné číslo, jen číslo evidenční 908 – tak snad jsem to opravdu strefil správně, kdyžtak mě opravte.

Zatímco faru tak místní věřící relativně brzy k dispozici měli, na znovuotevření kostela si museli počkat až do roku 1887, kdy byla dokončena celková přestavba, při které loděnický farní kostel dostal současnou podobu. Mimochodem tu charakteristickou červenou fasádu si nelze nezapamatovat.

K hornické činnosti v Horní Loděnici se vztahovala i pověst o hornickém králi, který se tu a tam nečekaně místním objevil a aniž by cokoliv řekl, pohrozil rukou a zase zmizel v podzemí. Při jednom jeho zjevení měl zemřít zdejší důlní inženýr Eduard Hippmann. Hornickému králi se prý vysmál, načež se pod ním při sestupování do dolu zlomil žebřík a při pádu se zabil. Tehdejší tisk o žádném vousatém mužíkovi z podzemí nepsal, ovšem na následky pádu Hippmann skutečně zemřel krátce poté, co ho pracovníci dolu vytáhli v bezvědomí a s příznaky otřesu mozku na povrch a donesli domů. K neštěstí došlo 9. března 1871. Těžařstvo, pro které Hippmann pracoval minimálně od roku 1859, mu následně zajistilo důstojný pohřeb.

Od ukončení těžby železné rudy v Horní Loděnici uplynulo už 150 let, to je dlouhá doba, během které se navíc ve vesnici zcela vyměnilo obyvatelstvo. Najít tedy něco, co by na první dobrou někdejší těžbu jasně připomínalo, není příliš lehké, zároveň vám ale přijde "podezřelé" leccos. Už jen třeba ten "hrb" návrší, na kterém stojí kostel a domy ve středu obce, s tu a tam odhalenou skálou. Anebo cosi betonového, co připomíná zakrytý vstup do šachty – která ale může být součástí vodovodu. No, nebylo zrovna koho se na ulici zeptat, jednu místní jsem potkal až na autobusové zastávce. Nevypadala však, že by holdovala zaniklému hornictví. 

A vlastně i když hledání stop po hornictví neholdujete, do Horní Loděnice se klidně vydejte. Mrkněte ke kostelu a pak se můžete projít třeba přes Hraničné Petrovice na vlak do Domašova nad Bystřicí, pod větrnými elektrárnami do Těšíkova, pobliž kterého pramení známá Těšíkovská kyselka, a pak sejít dolů do Šternberka, nabízí se i směr přes Dalov. Ani na jedné trase neprohloupíte, je tady nahoře v Nízkém Jeseníku hezky. 

Na závěr ještě jedna kleinovská poznámka: S Horní Loděnicí je totiž spojen i konec jedné éry v podnikatelských aktivitách bratří Kleinů. Rekonstrukce státní silnice od Horní Loděnice na Bruntál totiž byla v letech 1844–45 jejich poslední silniční zakázkou...