31. března 2018

Pod valašskou Eiffelovkou

Vrchol Vartovna ve Vizovických vrších sloužil v minulosti jako strážní hora, kde se v případě nebezpečí zapalovaly varovné ohně. Dnes, kdy máme jiné systémy ochrany obyvatelstva, má význam především turistický. V nadmořské výšce 651 metrů se tu kříží několik značených tras a od roku 2009 si tu turisty podmaňuje nejen parádním kruhovým výhledem, ale i svou konstrukcí 37 metrů vysoká rozhledna, která si vysloužila přezdívku valašská Eiffelovka. Nejen o ní ale bude tento tip na výlet. 

17 km / mapa / okresy Vsetín a Zlín

Pohled z luk k Valašské Polance
Trasa, kterou si na následujících řádcích popíšeme, totiž ukáže hned několik tváří Valašska. Půvabná krajina, lidová architektura, Baťova železnice a na konec i i trocha jistého moku, to vše se v tomto výletu snoubí. Cesta to nebude příliš náročná, co se týče terénu, tak jediné prudší stoupání náš čeká přímo pod rozhlednou, závěr do Vizovic se pak může zdát poněkud dlouhý, ale když člověk ví, že jej v cíli čeká nějaká ta odměna, tak to jistě překousne. 

I když stránky rozhledny stojící na katastru obce Seninka tuto možnost přímo nezmiňují, naše cesta začíná ve Valašské Polance, kam se dá pohodlně dostat osobním vlakem ze Vsetína. Pod nádražím u mostu přes řeku Senici je turistický rozcestník, od nějž nás na Vartovnu spolehlivě dovede zelená značka. Musíme ovšem chvíli absolvovat po hlavní silnici procházející obcí, vyplatí se zastavit u kostela sv. Jana Křtitele, který sice díky nedávné rekonstrukci a přístavbě věže vypadá moderně, ale jeho kořeny sahají až do 18. století. Zelená poté zahýbá mezi domy a následně stoupá loukami, ze kterých se otevírá na Polanku pěkný výhled. 

Útroby Vartovny...
Po třech kilometrech cesty, nyní již v lese, se pohybujeme ve výšce kolem 600 metrů nad mořem, respektive 200 metrů nad úrovní hlavní silnice v Polance. Prvně nás na to upozorní rozcestník na vrcholu Lány, který také informuje, že k rozhledně je to ještě tři kilometry. Na rozcestí Horka se pak k naší zelené připojí i modrá značka a po krátkém stoupání nastane výše zmiňované prudší stoupání na vrchol Vartovny. A těsně před tím, než na něm staneme, se ukáže ona krasavice, štíhlá ocelovo-dřevěná věž s vyhlídkovou plošinou ve výšce 35 metrů nad zemí. Stačí zaplatit vstupné (pokud se zrovna vybírá; v pokladně lze zakoupit i občerstvení a suvenýry – pohledy, turistické vizitky a další), vyběhnout točité schodiště a už se můžeme kochat výhledem do širokého okolí. Hřeben Vizovických vrchů, Javorníky, Vsetínské a Hostýnské vrchy, také třeba Malá Fatra, všechna tato pohoří lze z Vartovny vidět. Pod kopci jsou vidět i Vizovice, cíl naší cesty. 

Výhled k Senince
Až se pokocháme výhledem a pohledem na jednu z nejpůvabnějších rozhleden, které u nás byly v poslední době postaveny (zmiňoval jsem ji i v článku o rozhlednových tipech), vydáme se po žluté značce a Portášské naučné stezce k Jasenné. Protože ale žlutá do obce nevede, musíme si v lese dávat pozor, aby nás nezavedla někam, kam nechceme (a kdyby, tak si trochu zajdeme k Syrákovu a odtud nás do Jasenné přivede značka modrá). To naučná stezka seznamuje se zdejšími přírodními zajímavostmi, obyvateli lesů, luk a pastvin a samozřejmě nechybí vysvětlení, kdo že to byli ti portášové. V Jasenné se s jedním z těchto strážců hranice s Uherskem můžeme na vlastní oči setkat, socha portáše tu stojí jako připomínka sboru, který v obci sídlil. 

Výhled k Vizovicím
Jen pár kroků od sochy pak stojí nejcennější objekt ve vsi, patrovou roubenou usedlost s pavlačí, národní kulturní památku Mikuláštíkovo fojtství, nesoucí jméno rodu, který je se stavbou a starostováním v Jasenné spjat od 17. století. Fojtství se dochovalo v podobě z roku 1748, kdy Mikuláštíkovi přestavěli původní dům, dodnes se přitom dochovala nejen vnější podoba, ale i vnitřní dispozice, strženy ale v běhu času byly hospodářské stavby a přístavky. V turistické sezoně lze ve fojtství navštívit expozici o historii obce a životě na valašském venkově (info). V sousedství fojtství se pak tyčí jednoduchý kostel sv. Maří Magdaleny a na jižním konci obce, kde lze spatřit i další ukázky lidové architektury (pravda, ne tak významné), pak stojí novější evangelický kostel. 

Pohled zpět z cesty k Jasenné
To už ale po modré značce kráčíme po trase nedokončené Baťovy železnice, Vizovice totiž podle Baťy neměly být konečnou stanicí, vlaky měly pokračovat přes Lutoninu a Ublo k Horní Lidči. Měly. Dodnes se dochoval násep a krajinné zářezy, kudy byla trať plánována. Dnes tu lze narazit místo vlaků na turisty anebo třeba běžce, kteří využívají toho, že se nemusejí oddávat svému koníčku na silnici o několik metrů níže. Nedokončená železnice nás nicméně dovede do Vizovic, města známého výrobou slivovice, kterou lze samozřejmě ve zdejších podnicích ochutnat. Ve Vizovicích ale stojí za pozornost také barokní zámek s parkem (psal jsem o něm v "barokním" seriálu, více info) a kostel sv. Vavřince, pěkná je i zdejší sokolovna inspirovaná stavbami slavného Dušana Jurkoviče. A to už jsme jen kousek od vlakového nádraží, kde naše pěší putování končí.

Ještě ale tip na dvě muzea skoro po naší trase: Na horním konci Seninky je možné zavítat do Prvního valašského motomuzea, kde je vystaveno přes 120 historických motocyklů a dalších exponátů (info). Kousek za vizovickým zámkem, v areálu technických služeb, zase působí muzeum hasičské techniky, které zprovoznil zdejší sbor dobrovolných hasičů (info). A to už je pro tento výlet všechno. 

Z luk nad Jasennou

Pohled na Jasennou

Socha portáše

Kostel sv. Maří Magdaleny v Jasenné

Mikuláštíkovo fojtství

Mikuláštíkovo fojtství

Evangelický kostel v Jasenné

U Baťovy dráhy

Na Baťové dráze...

Vizovický zámek

Zámecký park

Vizovická sokolovna

Žádné komentáře:

Okomentovat