13. září 2018

K soutoku Bečvy a Moravy

Hanácký Tovačov, to není jen zámek se Spanilou věží, která se odráží ve vodní hladině zdejších rozlehlých jezer a rybníků. Právě tady, respektive kousek za městem, se mísí vody z jesenických a valašských hor, aby společně putovaly vstříc Slovácku a dále k Dunaji. A právě o procházce k soutoku Moravy a Bečvy bude tento tip na nenáročný výlet, který se dá podniknout i s malým dítětem.

8 km / mapa / okres Přerov / sjízdné s kočárkem

Tovačovu už jsme jeden tip na výlet před časem věnovali, a sice putování cestou necestou z Kojetína, tentokrát se projdeme z Tovačova k soutoku a zase zpět, ale nabízí se i možnost od soutoku pokračovat proti proudu Bečvy po červené značce až do Přerova (anebo na vlakovou zastávku na konci Rokytnice). 

Naše procházka začíná na autobusovém nádraží, respektive u něj, záleží, jestli dorazíte autobusem nebo autem, které můžete zaparkovat poblíž. Nejprve se hodí trochu poznat městečko, kde se poprvé na Moravě projevila renesance, takže zamíříme ke kostelu sv. Václava a budově školy a následně na Náměstí, klidný to střed města, který se pro svou podobu několikrát stal kulisou pro filmový děj, naposledy při natáčení jednoho z dílů seriálu Četníci z Luhačovic (díl Udavač). I když to tak vždy nevypadá, domy kolem náměstí často ukrývají renesanční jádra s dochovanými klenbami (a také třeba cukrárny). 

Průchodem dojdeme přímo před zámek, který prochází postupnou rekonstrukcí – zatímco samotný zámecký palác již září téměř ze všech stran opravenou fasádou, okolní budovy, kde jsou mimo jiné byty a sídlí zde ZUŠka, na dělníky ještě čekají. Ale má to také své kouzlo. Po prohlídce zámeckého areálu pokračujeme průchodem po zelené značce kolem fotbalového hřiště k rybníku Kolečko. Na jeho březích si můžeme užít procházky pod korunami více než 400letých dubů, alej ovšem v poslední době docela prořídla. U bývalého mlýna se už zaměříme na červenou značku, která nás dovede až k soutoku Moravy a Bečvy. 

Na mapě to není znát, ale na výběr jsou dvě cesty. Jedna je zpevněná blíže jezerům, druhá souběžná je vyšlapaná na hrázi mezi jezery a tokem Splavské; i s kočárkem v pohodě projedete obě. Podél jezer půjdeme asi kilometr a půl, stále ve stínu stromů, sem tam narazíme na cedule upozorňující na probíhající těžbu štěrku a zákaz vstupu do těžebního prostoru. Brzy se naše trasa přiblíží bezprostředně k toku Splavské a zde se nachází první z kritických bodů cesty – železná lávka přes vodu je dost úzká, prohýbá se, ale s trochou šikovnosti a trpělivosti se dá kočárek neutopit. Červená nás poté vede k silnici na Přerov, je nutné obejít kousek pole a dojít k mostu přes Moravu. Tady je naštěstí vybudován oddělený pruh pro pěší, s kočárkem to bude trochu houpat přes matice, následně se ale musí kousek po silnici, kde řidiči nejezdí zrovna nejpomaleji. 

Pak už stačí zabočit na cestu mezi poli, po ní dojít k Bečvě, kterou nedaleko překlenuje nový most k Troubkám s charakteristickými ocelovými oblouky. Řeku ale nebudeme sledovat k mostu, nýbrž na druhou stranu, k soutoku je to již jen pár desítek metrů. A tady už stačí jen sednout a koukat, jak do sebe narážejí vodní vlny dvou našich významných řek. Při pobytu na špici pevniny mezi oběma řekami zároveň člověka až zamrazí, a zvlášť při letošním suchu, když si vybaví, že v létě 1997 se okolí soutoku změnilo v jedno velké špinavé jezero, které si vzalo desítky lidských životů a Troubky téměř smazalo z mapy...

Zpět do Tovačova se můžeme vrátit stejnou cestou, jakou jsme přišli, tedy stále po červené až k rozcestníku poblíž autobusového nádraží. Anebo, jak jsme již zmínili výše, lze pokračovat po červené kolem Troubek až Rokytnice či Přerova. Nicméně v Tovačově je fajn, klid, a i když je to město spíše malé než velké, je tu ještě co objevovat, třeba se vydat po naučné stezce Po stopách bitvy u Tovačova. Anebo se dá posedět v restauraci přímo u autobusového nádraží. To už je na každém.  

Spanilá věž

Splavská

Most přes Moravu

Morava, zatím bez valašských vod

Poslední metry Bečvy a nový most u Troubek

Soutok.: vlevo Bečva, vpravo Morava



A zpět k Tovačovu...

Žádné komentáře:

Okomentovat