18. října 2018

Po trati: Motoráčkem z Červenky do Senice na Hané

Ukončete nástup, vlak je připraven k odjezdu. Vyjíždí vstříc první části nového seriálu, v němž se (ne)pravidelně zaměříme na proslulé i méně známé zajímavosti podél vybraných úseků železničních tratí. Vlak je totiž pro výlet skvělý parťák a spoustu zajímavých věcí lze vidět či zažít jen kousek od nádraží či zastávky. Na naší první cestě se svezeme motoráčkem z Červenky do Senice na Hané.

Nádraží v Července leží na železničním koridoru z Prahy na Ostravu, mezi Zábřehem a Olomoucí a mezi lesy Litovelského Pomoraví, jde o rychlíkovou zastávku důležitou pro Litovel a okolí. Však také původně tato stanice nesla jméno města a právě přes Litovel odtud vede lokálka na Prostějov, na jejíž část se na následujících řádcích blíže podíváme. Nejdříve se ale rozhlédněme v samotné Července. Moderní budova nádraží z 80. let minulého století příliš nezaujme, po vystoupení z vlaku však jednoznačně upoutá pozornost protější komplex někdejšího kláštera redemptoristů (původně šlo o zámek, nyní tu sídlí domov pro seniory) a kostela sv. Alfonse, který je jedinou sakrální stavbou v České republice tohoto zasvěcení. Návštěva se vyplatí například o adventu, kdy interiérem voní mech ze zdejšího betlému. Pokud je ale kostel zrovna zavřený, můžete se vrátit na nástupiště a pokochat se výhledem na nedalekou hradbu jesenických hor, pod níž se krčí Uničov.

Původním středobodem Červenky byla náves s kaplí sv. Pavlíny, dnešní ulice Svatoplukova, kde lze vidět i několik gruntů typických pro hanácké dědiny. Pokud sem nechcete jít z nádraží pěšky, můžete motorákem popojet na nedávno zbudovanou zastávku Červenka, zastávka. Na někdejší náves je to jen kousek, na opačnou stranu od zastávky je to pak půlhodinka chůze k farmě Doubravský dvůr. V minulosti to byl hospodářský dvůr úsovských pánů, nyní je to soukromá farma, kde se můžete projít mezi kravami a telaty, dozvědět se leccos o chovu těchto zvířat a výrobě mléčných výrobků a v neposlední řadě si také místní produkty, jako máslo, sýry, jogurty nebo třeba zmrzlinu, zakoupit.

Hanácké Benátky
Další tři zastávky leží na území Litovle, zvané díky umístění na šesti ramenech řeky Moravy Hanácké Benátky. V okolí prvního nádražíčka jsou hlavně průmyslové areály, ovšem stačí popojít kousek jižně podél hlavní silnice na Staroměstské náměstí, které se rozkládá v místech původní rybářské osady, předchůdkyně města. Dominantou je kostel sv. Filipa a Jakuba, jenž sice má raně barokní podobu, ale stojí na místě dřívějšího románského svatostánku. V okolí kostela stojí také několik křížů a soch, mimo jiné sloup Nejsvětější Trojice.

Do centra města můžeme popojet motorákem na nádraží Litovel město, ovšem mnohem lepší je vzít to po svých, však to není nijak daleko. A vyplatí se vyhnout se hlavní silnici, vyrazit ulicí Žerotínovou a Vítěznou – jedině tak totiž nevynecháme vzácnou litovelskou památku, Svatojánský most přes hlavní tok Moravy. Sice je už nějakou dobu jen „skoro nejstarší“ na Moravě (viz tento článek), stále je to ale pohledné dílo našich předků. K náměstí Přemysla Otakara nezbývá dlouhá cesta, ale i během těch několika desítek kroků si pozorný sledovatel všimne, jak historické centrum utrpělo při přestavbách v nedávné době. Za pozornost na náměstí ale určitě stojí například secesní budova Záložny, v níž je turistické informační centrum, v sousedství přes ulici Langův dům, prý nejstarší budova ve městě, a samozřejmě radnice se štíhlou věží (přístupná v turistické sezoně), která je se svými 65 metry nejvyšší na Moravě. Totiž na řece Moravě. Tyčí se totiž přímo nad ramenem Moravy zvaným Nečíz, které protéká pod náměstím a nad nímž se klene ten nedávno objevený nejstarší most…

Vyplatí se vyrazit i do ulic okolo náměstí. Jedna z nich například dovede mezi rybníky, v hladině toho Uničovského se odrážejí monumentální budova gymnázia a sousední sokolovna, před níž stojí socha snad nejznámější osobnosti spjaté s Litovlí, zápasníka Gustava Frištenského. Od rybníka Olomouckého lze zase sledovat dochovaný úsek městských hradeb, který dovede až k někdejší městské střelnici, kde dnes sídlí městské muzeum. Pokud se z náměstí vydáme průchodem pod radniční věží, nemůžeme minout hlavní městský chrám, kostel sv. Marka, v jeho sousedství pak gotickou kapli sv. Jiří, zvanou též jako Česká kaple, a svou podobou zaujme také někdejší dům soukenického cechu, který byl přistavěn přímo k hradební zdi. Dnes tu sídlí knihovna. Došli jsme tak až ke zmíněnému nádraží Litovel, město, odkud můžeme pokračovat v našem putování po trati. Ještě je ale třeba zmínit, že od nádraží vede červená turistická značka do lůna Litovelského Pomoraví, mimo jiné k zámku Nové Zámky, který sice není veřejnosti přístupný, avšak dřívější anglický park s řadou drobných staveb, jako je například Chrám přátelství, si o procházku vyloženě říká.

Od mašinky k jeskyním
Poslední stanice ve městě stojí na dohled zdejšího pivovaru, kromě něj si o pozornost říká motorová lokomotiva LD2, která mimo jiné sloužila na vitošovské vlečce u Zábřeha, umístěná vedle staniční budovy. Z nádraží se odpojuje krátká trať do Mladče, po které vozí přes léto motoráky turisty do Mladečských jeskyní, nejsevernějšího místa, kde žil člověk kromaňonský, vyplatí se ovšem vyrazit i na okružní procházku okolo kopce Třesína, v jehož nitru byly jeskyně objeveny. Na severní straně kopce je k vidění například Čertův most nebo pozůstatky Rytířské síně, které byly součástí zmíněného novozámeckého parku. Na odbočce leží také zastávka Chudobín, od ní je to necelý kilometr do nevelké vsi, která se ale může chlubit pseudorenesančním zámkem a třemi kostely různého vyznání.

Pokračujme ale ve směru k Senici na Hané, ještě je toho hodně k vidění. Další zastávka motoráku, ovšem jen na znamení, leží na rozhraní Haňovic a Myslechovic. O prvně jmenované vsi se v poslední době mluvilo hlavně kvůli výstavbě obřích skleníků pro pěstování rajčat, stojí tu ale také třeba původně renesanční zámeček, který je ale součástí zemědělského areálu, a tedy nepřístupný. Něco málo z něj ale vidět z návsi od kapličky jde. Myslechovice se zase mohou pochlubit pěknou okrouhlou návsí a tím, že se tu, v domě číslo 2, narodil spisovatel Jan Čep, který se ve svém díle nebál svůj rodný kraj pod vrchem Rampachem použít jako místo děje.

Vzácná madona a zázračná voda
Sousední Cholina na první pohled z okna vlaku upoutá velkým farním kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Jeho novogotická podoba je výsledkem přestavby po polovině 19. století, chrám je však mnohem starší, snad prý už ve 13. století tu stál. Jde přitom o známé poutní místo, tisíce poutníků sem zejména v 17. a 18. století mířily za gotickou plastikou Panny Marie Cholinské, doložena je řada zázračných uzdravení a vyslyšení proseb. Našli se ale i tací, kteří do kostela nepřišli vzdát úctu světici – v 90. letech byla vzácná socha ukradena, po deseti letech se ji ale podařilo vypátrat v Rakousku a po náročných jednáních se mohla vrátit domů. Kolem kostela s pěknou barokní farou v těsném sousedství prochází modrá turistická značka vedoucí k dalšímu zázračnému místu, studánce Svatá voda. Od kostela je to k ní něco málo přes půlhodinku chůze, nelze si nevšimnout umělé jeskyně s Pannou Marií Lurdskou, u níž poutníci na cestě ke studánce odpočívali.

My se ale po modré vydáme opačným směrem, totiž do srdce Choliny. Typické hanácké grunty podél široké ulice jsou sice často přestavěné nebo svou šedivou fasádou nezaujmou, vyčnívá nicméně budova dřívější Záloženské dvorany a ve dvoře obecního úřadu se ukrývá Hanácké muzeum, kde se člověk může vrátit v čase a poznat dřívější život na hanáckém venkově. Za zástavbou hlavní ulice, bokem ruchu, se pak v kapličce schovává smírčí kříž, prý stejně starý jako obec sama.

Kde se sušil chmel
Další zastávkou na trati (opět na znamení) jsou Odrlice. Do vsi, jež je součástí nedaleké Senice, je to ze zastávky chvilka cesty a rozhodně to není cesta zbytečná. Pokud totiž v Cholině jsou domy podél průchozí silnici spíše šedé, tak odrlická zástavba působí mnohem hezčím dojmem. Zdejší zajímavostí číslo jedna je ovšem nedávno zachráněná sušárna chmele, jediná dochovaná v České republice z nepálených cihel. Jak ji poznáte? Jednoduše – jde o samostatnou velkou stavbu, která ale nemá klasická okna, nýbrž úzké průduchy, díky kterým byl uvnitř neustále průvan. Dnes tu je nejen o sušení chmele expozice.

Náš motorák se šine do cíle. Projedeme zastávkou Senice na Hané zastávka, odkud je kousek především do senické školy v části Žižkov, a dojedeme na nádraží, které je křižovatkou kolejí od Červenky, Olomouce a Prostějova. U nádraží zaujme vilka v areálu výrobce nákladních přívěsů, zásadní pozoruhodnosti nás ale čekají až v centru obce, kam se po žluté značce a naučné stezce Elišky z Kunštátu se dostaneme asi po čtvrthodině chůze. Dominantou upraveného náměstíčka a celé vsi je barokní kostel sv. Maří Magdalény, do něhož se vyplatí nakouknout, pokud tedy bude otevřeno. 

Žlutá značka a naučná stezka vedou z náměstí dále kolem sochy Ecce Homo do pěkné části zvané Kout a na rozcestí u Hliníků je pak možné narazit na prý snad nejstarší památku v obci, smírčí kříž s vytesaným nožem či mečem, který by mohl pocházet už z 15. století. Pokračovat lze po stezce a značce do sousední Seničky, kde je k vidění další smírčí kříž nebo unikátní povodňové zídky, a ke studánce u Cakova, jež nese stejné jméno jako ta cholinská, tedy Svatá voda, ale to už se drobet vzdalujeme kolejím. A kam se vydáme po trati příště? To se uvidí...

Žádné komentáře:

Okomentovat