21. října 2018

Výlet podél Svitavy připomněl ojedinělou pomnichovskou bitvu

Když se tvrdí, že se Československo po přijetí mnichovské dohody vzdalo bez boje, není to tak úplně pravda. Potvrdit to nyní může i šestnáctka turistů, která se mnou vyrazila na další větrací výlet a podívala se do Moravské Chrastové, o niž se na konci října 1938 bojovalo poté, co obec přepadli a neoprávněně zabrali němečtí ordneři podporovaní říšskou policií. Československé vojsko ves osvobodilo za cenu pěti životů, bohužel jen na necelý měsíc...

O dění tehdejším na Hřebečsku, rozsáhlém německém jazykovém ostrovu na česko-moravské zemské hranici, kam spadala i tehdy samostatná ves Moravská Chrastová, si můžete více přečíst v tomto článku

Přestože se měl výlet točit hlavně kolem Moravské Chrastové, která je dnes spojena s historicky českým Brněncem, lákadlem pro někoho byla i návštěva Letovic, odkud jsme na trasu vyráželi. Bohužel kvůli situaci na železnici, kdy mimo jiné náš původně plánovaný vlak nabral tříhodinové zpoždění, jsme se do města s pěkně opraveným zámkem nebo kostelem sv. Prokopa, k němuž vede kryté schodiště, dostali později, než jsme chtěli, a tak jsme tu toho příliš nestihli. Vlastně jsme jen došli na náměstí a takřka hned pokračovali v našem putování, abychom stihli odpolední vlak z Březové nad Svitavou. Pohledy na městské dominanty navíc kazila mlha, která se v údolí řeky Svitavy, kterou jsme víceméně po většinu výletu sledovali, držela až do odpoledne. Chvíli nás také potrápil lehký déšť, teprve v cíli cesty vykouklo z mraků slunce. Inu, podzim se dostavil...

Z centra Letovic jsme mezi zahrádkami a sady vystoupali nad nádraží, za mlhavých rozhledů zpět k městu i do okolí jsme minuli vesnici Meziříčko a zdolali další výškové metry lesem; to, aby výlet nebyl jen rovinatá procházka podél řeky. Záhy jsme nicméně k řece sešli a ze Stvolové jsme už vyloženě pokračovali po jejích březích, přičemž nás provázel takřka neutichající štěkot psů střežících zdejší chaloupky a domky tak trochu schované v ústraní od všeho ruchu nedaleké železnice a hlavní silnice na Brno. S Rozhraním se údolí řeky zužuje až na "dopravní minimum", mezi skály a vysoké svahy se tu vejde jen Svitava, cyklostezka a zmíněné dopravní tepny. A ještě areál někdejší Ráčkovy přádelny, u níž byl v říjnu 1938 při postupu na Chrastovou postřelen jeden z československých vojáků, jedna z obětí tehdejšího osvobozovacího boje. Do dnešních časů z továrny příliš nezbylo, jedna budova, vysoký komín a ruiny po nedávné demolici. 

Demolice v uplynulých letech stihla také někdejší továrnu Löw-Beerů na brněneckém břehu Svitavy, u jejíhož areálu jsme stanuli později, nicméně něco málo o této významné podnikatelské rodině jsem větračům pověděl už u vily, kterou si Löw-Beerovi nechali postavit za továrnou, na kraji sousední osady Půlpecen. Připomněl jsem přitom i to, že další vily této rodiny jsou k vidění ve Svitávce a v Brně a že rodina je spojena i se slavnou vilou Tugendhat, která je památkou na seznamu kulturního dědictví UNESCO

To už jsme ale přecházeli Svitavu na její moravský břeh a ocitli se v Moravské Chrastové. Nejprve jsme zamířili k Lidovému domu, bohužel schovanému momentálně za lešení, u kterého jsem turistům krátce shrnul průběh boje v říjnu 1938. Právě tady totiž noční přepadení obce de facto začalo. Poté jsme sestoupili k obecnímu úřadu, před nímž stojí pomník se jmény čtyř vojáků padlých při osvobozovacím boji. 

V původním plánu výletu byla před cestou k nádraží v sousední Březové nad Svitavou ještě odbočka k továrně Oskara Schindlera v Brněnci, ale po rychlém nabrání energie v cukrárně jsme Brněncem v podstatě jen proběhli. Přitom bychom onu zacházku, už pod modrou a sluncem prosvícenou oblohou, nejspíš stihli, neboť vlak od Brna přijel kvůli výluce s téměř čtvrthodinovým zpožděním... Tak nám zbyla na nějaký z příštích výletů, na tom nejbližším nicméně v sobotu 3. listopadu zamíříme do Oder, viz stránka Větrání. 












1 komentář: