30. listopadu 2018

Větrání završuje stovku. Které výlety byly ty nej?

Přes čtyři roky mohou příznivci pěší turistiky vyrážet na výlety Větrání po zajímavých koutech nejen Moravy. Za tu dobu jsme se již podívali ledaskam: do Lednicko-valtického areálu, na rozhledny a vyhlídky u Šumperka nebo na hornické stezky u Moravské Třebové a Budišova nad Budišovkou. Nyní nás čeká výlet s pořadovým číslem 100, sami větrači si z návrhů jako nejlepší odhlasovali Javorníky a výšlap na Kohútku a Portáš. Jestli to bude jeden z těch top výletů, se sice teprve ukáže, ale nabízí se otázka, které z uskutečněných putování bych označil za top já jako organizátor. 

Povedených větracích výprav byla za ty čtyři roky spousta, na druhou stranu i několik, které mi z nějakého důvodu s odstupem času zas tak dobré nepřipadnou. Ty ale nechejme být a stejně tak výlety, které pořádal pod hlavičkou Větrání dřívější "zimní" parťák Honza Kodl, tam mám informace jen z druhé ruky (ale prý to s ním bývala makačka). 

Mezi ty, na které nejraději vzpomínám, patří například výpravy za sopkami Bruntálska. Tu první poznamenal silný vítr, takže jsme nakonec z Bruntálu vyšli jen na Uhlířský vrch a pak se zase vrátili do města, ale i přes ten vichr jsme si to opravdu užili. Původní trasu jsem oprášil na předsilvestrovský výlet o rok později, tentokrát jsme se potýkali s ledovkou, ale k domnělému kráteru na vrcholu Venušiny sopky jsme došli – a tam rozdělali oheň, rozbalili dobroty a bouchli šampaňské k přípitku na nový rok. 

Skvělé podle mě bylo i kratší letní putování z Branné na Ramzovou, kdy nás bavily dotazy Alexe z Ghany, jestli v jesenických lesích máme lvy a zda se nebojíme krokodýlů, když jsme ochlazovali nohy v řece. Také Portášský špacír s výstupem na rozhlednu Vartovna, cesta k Pulčínským skalám nebo třeba nedávná výprava na Osoblažsko patří k mým oblíbeným, stejně jako podzimní putování z Městečka Trnávky do Moravské Třebové přes mlhou ukrytý hrad Cimburk a rozhlednu Pastýřka před třemi lety. 

Kdybych měl ale vybrat top 3 výlety, byly by to následující: Za stoletou královnou, Mezi bunkry a větrníky a Javorníček a Gigula. 

Stoletou královnou jsme nazval z trosek vzešlou Tančírnu v Račím údolí u Javorníka ve Slezsku, ke které jsme se vydali v říjnu 2016. Výlet to byl ryze podzimní a vlastně i dost tajemný, mlha, která byla opravdu hustá jako mléko, se za celý den nerozpustila, takže ani zámek Jánský Vrch, který Javorníku dominuje a jde vidět už z dálky, nebyl pořádně vidět, dokud jsme nestáli přímo na náměstí pod ním. Z Čertových kazatelen nebylo vidět nic jiného než bílo. Ale ta záře Tančírny, když jsme k ní sešli, a teplo v ní, to se nezapomíná. (report, mapa výletu)

Na sever jsme zamířili i v případě druhého z top výletů. Ze Starého Města pod Sněžníkem jsme pod vymetenou oblohou vystoupali k prvorepublikovým pohraničním bunkrům, s mladšími účastníky si zahráli na vojáky, užívali si luxusních výhledů na masiv Králického Sněžníku a na Hrubý Jeseník a na závěr jsme se poměřili se stožáry větrných elektráren u Ostružné, vedle kterých jsme si připadali jako trpaslíci. (report, mapa výletu)

Javorníček a Gigula, to jsou jména vrcholů v Javorníkách, přes které vedla vloni v létě naše trasa z Velkých Karlovic do sousední Karolinky. Při výstupu na hřeben jsme zmokli, jak jsme ale procházeli po svahu Giguly slunce si nacházelo své místo na obloze a na vrcholu Javorníčku se už dalo opalovat a užívat si dalekých výhledů. Cestou dolů nás pak pěšiny zavedly na jeden z místních statků, což nás trochu zmátlo, o něco níže jsme se zase probíjeli vysokou trávou a měli co dělat, abychom prudký svah nesjeli po zadcích. A že nakonec bylo opravdu vedro, v Karolince nestihlo pár orosených odměn ani zteplat. (report, mapa výletu)

Nyní se do Javorníků vracíme, tak uvidíme, jak to sté větrací putování dopadne...

Žádné komentáře:

Okomentovat