2. června 2019

Nádraží, která stojí za to vidět

Pro mnoho lidí jsou branou do/z města, často jsou ale vnímána jen jako prostor, který je nutný projít před nastoupením do vlaku či vystoupením z něj. Ve větších městech navíc jako prostor s vysokou koncentrací lidí a bohužel také hluku a špíny. Přitom mnohdy jde o vskutku zajímavé stavební počiny, které mohou směle konkurovat obdivovaným městským palácům a chrámům. Jistě jste poznali, řeč je o vlakových nádražích.

Na železničních tratích na Moravě a ve Slezsku leží na osm set stanic a zastávek (na svých cestách se je dle okolností snažím fotit a postupně je zveřejňuji na fotoblogu Nádražní ulice). Zatímco někde jde jen o unifikovaný přístřešek, jinde stojí výstavná výpravní budova a někde se dokonce zachoval celý komplex s objekty z různých etap vývoje stanice. A zatímco někde cestující procházejí výpravní budovou pamatující císařpána, jinde vlaky zastavují u nedávných novostaveb a někde se podařilo moderní s historickým skloubit. Na nádraží, která byste neměli na svých cestách minout nebo jen proběhnout, upozorní následující řádky.

Brno – hlavní nádraží
Začít nemůžeme jinde než v nejstarší, největší a v posledních letech také nejdiskutovanější ze zmiňovaných stanic. O brněnském hlavním nádraží se mluví v souvislosti s jeho plánovaným přesunem i pravidelnými výlukami, které nejednomu člověku na cestách dokážou zamotat hlavu. První vlak přijel pod  brněnské hradby od Vídně a Břeclavi v listopadu 1838, pravidelná doprava na trati začala v následujícím roce. Postupem času sem začaly jezdit vlaky i z dalších šesti směrů a z hlavního nádraží se stal jeden z nejdůležitějších moravských železničních uzlů. 

Srdcem nádraží je výpravní budova, která na začátku 20. století dostala secesní podobu. V podstatě jediným významným zásahem do ní pak bylo zničení jedné z hodinových věží při náletu během druhé světové války, která dosud nebyla obnovena. Milovník historické krásy si přijde na své především ve vestibulu, stačí zvednout zrak nad úroveň novodobých pokladen a nejrůznějších prodejen. Na reprezentativní výpravní budovu navazuje o poznání modernější, funkcionalistická budova nádražní pošty od Bohuslava Fuchse. Zajímavé ukázky drážní architektury lze vidět také mimo osobní část nádraží, zejména jde o skladiště z neomítnutých cihel z konce 19. století zvané Malá Amerika, dnes využívané i pro kulturní účely. A za pozornost jistě stojí i viadukty, po nichž na nádraží vedou koleje, na severu viadukt Křenová, na jihu Vídeňský viadukt překonávající řeku Svratku i řadu místních komunikací. Zmiňoval jsem se o nich v článku o výjimečných mostech. Areál brněnského hlavního nádraží je chráněn jako kulturní památka ČR. 





Suchdol nad Odrou
Na Moravě a ve Slezsku ojedinělou ostrovní výpravní budovou nádraží (v Čechách lze najít podobnou, ale starší v Ústí nad Orlicí) se mohou pochlubit v Suchdole nad Odrou, městysi nedaleko Nového Jičína. Reprezentativní budova s charakteristickým režným cihlovým zdivem stojí mezi hlavní tratí z Přerova do Ostravy a místními tratěmi do Budišova nad Budišovkou a do Fulneku od roku 1891, tehdy byl na zmíněných lokálkách zahájen provoz. Vlastně jde o stavby dvě, když na patrovou provozní budovu, v níž je vestibul, pokladny a další zázemí, navazuje nižší budova restaurace, spojené jsou z obou stran přístřešky na litinových sloupech. Důstojnou podobu památkově chráněné výpravně vrátila nedávná rekonstrukce při modernizaci hlavní tratě. 

V areálu nádraží lze vidět i další "režné" drážní stavby – lokomotivní remízu či obytný dům pro zaměstnance dráhy. A u novojičínského nástupiště dodnes stojí i původní výpravna pamatující zahájení provozu v této části někdejší "Ferdinandky", na ní ale moc k obdivování není...



Grygov
U režného zdiva ještě chvíli zůstaneme, přece jen neomítnutých nádraží z 19. století dodnes zdobí moravské a slezské tratě několik, a nejen ve městech. Pěknou ukázku lze najít třeba v Grygově na dohled Olomouce. Vlaková zastávka tu byla zřízena koncem 19. století, menší výpravní budova z červených a žlutých cihel a s dřevěným štítem byla postavena podle tehdejšího typového projektu pro stanice IV. třídy v roce 1891 a do současnosti se dochovala v původní dispozici. K výpravní budově přibyl v běhu času ještě taktéž "režný" obytný dům a při nedávné rekonstrukci pak nová, již omítaná provozní budova, která ale dojem z této vesnické zastávky nikterak zvlášť nenarušuje. 


Český Těšín
První vlak k Těšínu přisupěl v roce 1869, tehdy po prvním dokončeném úseku Košicko-bohumínské dráhy. Když pak o dvě desetiletí později Těšínsko protnula i tzv. Dráha moravskoslezských měst, vyrostlo na tehdejším těšínském předměstí, z něhož později vznikl Český Těšín, nové reprezentativní nádraží. Dlouhá výpravní budova z režného zdiva podle projektu architekta Antona Dachlera je stavebně členěna do pěti částí – na střední vestibul s pokladnami navazují z obou stran přízemní křídla zakončená patrovými kolmými křídly. Bohužel se nedochovalo původní zastřešení na litinových sloupech na straně kolejí, nedávná rekonstrukce nicméně vrátila výpravně pořádný kus někdejšího vzhledu nádraží v české části rozděleného města. Mimochodem k řece Olši, kterou probíhá státní hranice s Polskem, je to od nádraží nějakých 400 metrů. 


Zábřeh na Moravě
O železniční stanici v Zábřehu mluví odborníci jako o ojedinělém příkladu empírového nádraží Severní státní dráhy, přitom se tu podařilo s historickou hodnotou skloubit moderní prosklenou odbavovací halu. Vlaky v Zábřehu zastavují od roku 1845, tedy od doby zahájení provozu na olomoucko-pražské dráze. Z těch časů také pochází zdejší výpravní budova, sousední skladiště firmy bratří Kleinů, kteří se na budování železnice u nás významně podíleli, nebo protější budova, v níž byla umístěna vodárna nebo lokomotivní remízy a která byla později přestavěna pro obytné účely. 

K nádraží patřil i zájezdní hostinec, ten ale musel ustoupit nedávné přestavbě, při níž se přednádražní prostor změnil ve stanoviště autobusů a hlavně k původní výpravně byla přistavěna zmíněná prosklená odbavovací hala s hodinovou věží sloužící jako hlavní vstup do nádraží. Historické budovy výpravny a Kleinova skladiště ve vyvýšené poloze byly citlivě zrekonstruovány, ve výpravně je umístěna restaurace, skladiště slouží provozním účelům. Nádraží zdobí socha zábřežského rodáka, cestovatele Jana Eskymo Welzla – o něm si můžete více přečíst zde



Ostrava-Svinov
Další ukázkou spojení starého a nového je nádraží v ostravském Svinově. Pravda, mnohé z drážních budov vzaly v běhu času za své při rozšiřování kolejiště nebo při přestavbě přednádražního prostoru v nedávné době, veškerou pozornost na sebe ale stahuje výpravní budova, která se skládá z několika částí. Nejstarší část stanice lze najít v nižší historické budově, původní klasicistní stavba pamatuje zahájení provozu na hlavní trati z Přerova do Bohumína v roce 1847. V závěru 19. století k ní přibyla nová novobarokní reprezentativní výpravna. V průběhu druhé poloviny 20. století ale nádraží trpělo poddolováním, vlhkostí, v roce 1987 byla podoba stanice nevkusně modernizována, mimo jiné zmizely veškeré štukové prvky fasády, kvůli havarijnímu stavu se uvažovalo o demolici a nahrazení novostavbou. 

Nakonec ale byla výpravní budova zachráněna, vrátil se jí její historický vzhled. To by ještě nebylo tak výjimečné, kdyby před původní novobarokní stavbu nebyla v rámci celkové modernizace stanice a přednádraží přistavěna nová prosklená odbavovací hala, která zvýšila kapacitu nádraží, ale zároveň nadále umožňuje pohled na starou budovu. Sklo a kov pak byly využity v celém přednádraží, které je sice trochu divoké, ale jinak působí poměrně jednotně z hlediska použitých materiálů. 


Hrubá Voda
Pěknými nádražími se mohou pochlubit i vedlejší tratě. Za zmínku stojí například secesní nádraží v Hrubé Vodě v údolí řeky Bystřice na trati z Olomouce do Opavy, podle památkářů jde o nejhodnotnější stavbu v obci. Pod podobou výstavné, ale v současnosti notně zchátralé stanice je podepsán Gustav Kulhavý, který se podílel také na stavbě nádraží v Českých Budějovicích nebo v Plzni, secesní přestavba proběhla na počátku 20. století. Už předtím tu ale vlaky stavěly, původní nádraží bylo vystavěno v letech 1870–1872. Vedle výpravní budovy s bohatě zdobenou fasádou a velkým zastřešeným prostorem pro čekání cestujících je památkově chráněna také sousední vodárna, která svému účelu sloužila až do roku 1980. 


Uherské Hradiště
Do podoby drážních staveb se sem tam otiskla i regionální lidová tvorba. Vidět to je například na nádraží v Uherském Hradišti, jehož fasádu zdobí četné sgrafitové motivy inspirované v lidovém umění Slovácka. Nádražní budova slouží cestujícím od roku 1930, postavena byla na místě staršího objektu z roku 1883, kdy byla zprovozněna dráha do Uherského Brodu. A když už zmiňuji Brod, je třeba uvést, že výpravní budovy v obou městech pochází od stejného autora, ta brodská, při níž byl v uplynulých letech vybudován dopravní terminál a na níž je hezký pohled z lávky přes koleje, je o něco starší. Hradišťské ale vypadá o fous lépe a navíc bylo v roce 2011 vyhlášeno nejkrásnějším nádražím ČR (Brod se o pár let později umístil na druhém místě). A kdo z turistů nebo třeba z účastníků Letní filmové školy si nezapamatoval verš "Jedeme, jedeme do Hradišča města, povězte nám, ludé, kady je tá cesta"...



Lednice
Do Lednice jezdí v současnosti vlaky jen v turistické sezoně, přesto v našem výčtu toto krásné vlakové nádraží nesmí chybět, a pokud do Lednice dorazíte autem, vyplatí se k nádraží od slavného zámku zajít. Nádražní budova pochází z doby výstavby trati od Břeclavi, na níž byl zahájen provoz v roce 1901. Co dělá výpravnu zajímavou, je užití barevně glazovaných glazovaných cihel, které vyráběla lichtenštejnská cihelna v nedaleké Poštorné a které v patře budovy tvoří charakteristický vzor. Díky své malebnosti si lednické nádraží oblíbili vedle turistů i filmaři, objevilo se mimo jiné v Četnických humoreskách nebo v Četnících z Luhačovic


Havířov
Posledním nádražím, které zmíním, bude moderní výpravna v Havířově. O stavbě v tzv. bruselském stylu se nedávno poměrně dost mluvilo v souvislosti s chystanou demolicí, od níž ale bylo nakonec ustoupeno. Ceněná staniční budova havířovského nádraží vyrostla v hornickém městě, budovaném ve stylu sorely, v letech 1964-1969 podle návrhu architekta Josefa Hrejsemnou. Prosklené průčelí s obrovskými hodinami prosvětluje prostornou odbavovací halu, kterou zdobí rozlehlá skleněná mozaika nebo pozoruhodný op-artový strop. V blízké budoucnosti by nicméně tato hala už neměla být nádražím, nýbrž společensko-kulturním centrem, zatímco cestující budou k vlakům a od vlaků mířit přes sousední budovu, která v současnosti slouží provozním účelům drah. 



P. S.: Za vidění stojí i nádraží v Bohumíně, Bruntále, Hodoníně, Přerově, Šumperku nebo Uherském Brodě, to už by byl ale článek opravdu dlouhý...

Žádné komentáře:

Okomentovat