Tajný výlet, kterým jsme o uplynulé sobotě završili letní etapu Větrání, provázela jistá dávka napětí, vzápětí vystřídaná dojmy z půvabné krajiny Rychlebských hor. Účast vyrovnala dosavadní rekord větracích cest, žádný z turistů se záhadně neztratil mezi pasoucími se kravami, výpravě přálo počasí a borůvkových knedlíků byl dostatek. Co víc si přát.
O tom, jaká trasa je připravena, měli turisté dopředu jen pramálo informací, někteří nicméně byli se svými tipy, kam se pojede, zatraceně blízko, zvlášť ti, co sledovali dřívější plány KČT Šternberk, kde o této cestě uvažovali v jiný termín. Ve vlaku tedy bylo třeba mlžit, ale výstupní stanice Ramzová okruh možností prostor pro mlžení zužovala. Když vyšla pravda najevo, nikdo se však neotočil s tím, že jede domů. Naopak se dokončila prezence, pořídila se startovní fotka a výprava čítající se mnou 37 lidí od Olomouce, Šternberka, Přerova či Zábřeha a pejska se vydala na cestu směr vrch Palaš a tamní známá chata Paprsek.
Pozvolné stoupání příjemně ubíhalo, větrači si užívali pohodové procházky tichým lesem a někteří nemohli nechat bez povšimnutí modravé borůvčí, jako by se snad nechystali ochutnat vyhlášené borůvkové knedlíky na Paprsku. Ještě než jsme k chatě dorazili, obloha se projasnila a dala tušit, že chutné nebude jen jídlo (které jsem si ale bohužel musel odepřít), ale také výhledy do okolí. To se ovšem potvrdilo až z pastvin plných krav na vedlejším vrchu Větrov, protože na Paprsku nakonec knedlíkům konkuroval začínající svatební obřad – však se také před vstupem na pastviny čekalo na skupinku, která nemohla nechat ujít svému zraku pohled na přicházející nevěstu.
Pro větrací výpravu ale byla zásadnější jiná otázka, než jestli si ti dva řeknou Ano (novomanželům samozřejmě přeji jen všechno dobré na společné cestě životem!); totiž jestli na pastvině nebude ve stádu i nějaký býk, což by nemuselo být příjemné setkání. Průchod se nakonec obešel bez nežádoucích incidentů i nechtěného nánosu na obuvi, naopak krávy před panoramatem Hrubého Jeseníku ochotně postály jako modelky a dost možná se turistů bály více než oni jich.
Z Větrova a následně Starého kopce už následoval poněkud prudší sešup ke Starému Městu doprovázený výhledem zejména na masiv Králického Sněžníku, v zorném poli se po cestě ukázalo i několik zdejších prvorepublikových bunkrů. Ve Starém Městě se výprava, řekněme i z taktických důvodů, rozdělila. Část turistů se jala pokračovat v cestě a protáhla si trasu až do Branné, část odjela dřívějším vlakem. A zbytek? Využil možnosti registrovat se jako účastníci právě konaného Jesenického výšlapu železničářů, což mimo jiné obnášelo i posezení v místní restauraci. Někteří do odjezdu dalšího vlaku zvládli také návštěvu zdejšího informačního centra s malou historickou expozicí nebo výstup na věž renesanční radnice. S blížícím se večerem jsme ale i my zbývající vyrazili na motorák, abychom se nějak rozumně dostali domů. A že ten byl dost vydýchaný…
Letní etapa Větrání je tedy za námi, brzy ale zahájíme sérii podzimních výletů. První z nich povede ve státní svátek 28. září, jako i v minulých letech při zahájení nového "akademického" ročníku Větrání, na hanáckou velehoru Velký Kosíř. V plánu je patnáctikilometrová trasa z Lutína do Slatinic přes Kosíř, kde usedneme do ohně. Podrobnosti se brzy objeví na webu, zatím si můžete projít další podzimní termíny. Stačí zavítat na
stránku Větrání zde.
Komentáře
Okomentovat