Tam, kde Blata pramení


Přes čtyřicet kilometrů dlouhá je cesta říčky Blaty, než předá Moravě u Tovačova vody sesbírané z kusu Hané mezi Olomoucí a Prostějovem. Většinu z této délky se přitom vyhýbá lidským sídlům, případně se jich jen nesměle dotýká, částečně člověkem napřímená a jinak upravená. Snad jediný zajímavější přírodní úsek najdete mezi Cakovem a Seničkou (prošli jsme jej i kdysi s Větráním) a pak přímo u pramene, kde klikatící se potůček šumí lesem... A kde pramen Blaty hledat? Je nutné vyrazit za Náměšť na Hané a zmíněnou Seničku nebo, chcete-li, Senici na Hané, kde se křižují vlaky od Olomouce, Litovle a Prostějova. Zkrátka tam, kde se hanácká rovina pozvolna zvedá ve vršky Zábřežské vrchoviny. Za pramen Blaty je považována Fuňkova studánka v lese kousek nad Vilémovem, pěknou vesnicí, která je mimo jiné známa ovocnými sady a které dominuje zdaleka nepřehlédnutelný barokní kostel sv. Kateřiny. Proč se studánce říká Fuňkova, se mi nepodařilo zjistit, našel jsem však třeba zmínku, že tu bylo malé lesní koupaliště, a také pověst, podle které se tu zjevuje bílá panna. Prý blízko pramene žila v chatrči stará žena, podle místních bláznivá, protože u sebe stále nosila obrázek krásné dívky, kterým pocestným vždy zamávala před obličejem a zmizela v lese. Jednou v noci k pramenu přišel mládenec, který uslyšel smutný dívčí zpěv; když se však otočil, viděl klečící stařenu. Ta ukázala mladíkovi obrázek dívky a požádala jej, aby ho zakopal do země. Když tak učinil, místo stařeny stála před ním krásná dívka – zakopáním obrazu zrušil její kletbu. Dívka za odměnu slíbila, že každému, kdo k pramenu přijde, požehná štěstí, a od těch dob se tu prý zjevuje. Já ji ale neviděl. Možná jsem ale byl na nesprávném místě, protože potůček se klikatí lesem ještě kousek nad studánkou... Každopádně dojít sem není nic složitého, byť sem nevede turistické značení. Jednou možností je vyrazit proti proudu říčky z osady Prátná mezi Vilémovem a Bílskem, ke studánce to je necelé dva kilometry. Podobně dlouhá je druhá varianta, ze samotného Vilémova. Stačí vyjít na horní konec obce a do lesa zamířit po polní cestě, přičemž se otevře i krásný výhled na kus okolí, a na kraji lesa se dát cestou levou cestou... Voda vytékající ze studánky kryté dřevěným altánkem prý nemusí být pitná, hrníček, který tu visí, není podle zdejší cedulky zárukou. No přiznám se, po přečtení jsem vodu vážně nezkoušel, třeba budete odvážnější... Každopádně pokud půjdete k pramenu z Vilémova, prohlédněte si také třeba zajímavý smírčí kříž s reliéfem meče snad ze 16. století, který je zazděný v opěrné zdi předzahrádky v sousedství obecního úřadu. Je skoro metr vysoký, jeho barevnost je činem kohosi z doby nedávné a příběh, který má kříž připomínat, je nejspíš obestřen tajemstvím... Více mých fotek z Vilémova a od studánky najdete zde


Komentáře