Virtuální Větrání se rozkročilo přes údolí, kopce i hranice

Brzy to bude už osm měsíců, co se počet výletů Větrání zasekl kvůli epidemii koronaviru na čísle 116, a zatím se nedá ani předpokládat, kdy budou další společné skupinové výpravy znovu možné. Abychom ale byli alespoň trochu spolu v terénu, vyhlásil jsem stejně jako vloni Velikonoční virtuální Větrání, kdy každý sice jde na výlet sám, případně se svými nejbližšími, ale zážitky a poznatky z absolvovaných tras spojíme v jeden obsáhlý report. A ten si nyní můžete projít a inspirovat se pro nějaký příští výlet. Z jistých důvodů se objevují hlavně místa v okrese Olomouc, ale našlo by se i něco "přeshraničního", třeba slovenský Betliar! Každopádně nezbývá než doufat, že se brzy uvidíme v terénu naživo jako dřív, protože tento způsob větrání není úplně to "pravé ořechové".

Mimochodem účastníci měli povinnost na svých výletech vyfotit něco velikonočního, proto nechybí ve fotkách patřičná výzdoba...

Dvakrát přes Bělkovické údolí

Dovolím si začít u sebe. Nebýt dávného dobytí a pozdějšího okusování kamenolomem, jistě by byl středobodem mého výletu hrad Tepenec, který blízko Šternberka založil Karel IV. Jenže žádný majestátní hrad se nad údolím Trusovického potoka, známým spíše jako Bělkovické, netyčí, takže jsem si plnými doušku užíval především drsných půvabů údolí, které by ale jednou mělo také do jisté míry zmizet kvůli zamýšlené přehradě, a zajímavostí nad ním. Moje trasa totiž nevedla jako u řady zdejších návštěvníků jen po cestě podél potoka, naopak na patnáctikilometrovém kolečku z Jívové do Domašova u Šternberka a zpět jsem do údolí dvakrát sešel a dvakrát po jeho svazích stoupal zase nahoru. A nutno dodat, že po týdnech toulání jen v rovinatém katastru obce to byla fuška. Ale krásná. Celý můj report s více fotkami si můžete projít zde

trasa: Jívová – Na Mlýnku – Domašov u Šternberka – Bělkovické údolí-Podskalí – rokle Peklo – Jívová / mapa / cca 15,5 km





A co další větrači? 

Za Klárou, Magdalénkou a Jiřinkou

Třeba s Milanem a Vlaďkou jsme se v Jívové málem potkali: Vyrazili jsme do Hrubé Vody s tím, že se pokusíme najít bývalé štoly Libor a Klára. To se nám hlavně u Kláry povedlo, dokonce byla otevřená, ale dovnitř jsme se neodvážili. Pokračovali jsme údolím Bystřice, kde jsme si chvíli odpočinuli pod skalním převisem, k druhému hlavnímu cíli dne, tím byla studánka Magdalénka. Tu jsme po menším bloudění také našli, bohužel v žalostném stavu, kdy dřevěný chodníček k ní je už zcela shnilý a nepoužitelný a samotná studánka je zničena spadlým stromem. Po tomto zklamání jsme směřovali k obci Jívová, kde jsme našli strom Vajíčkovník (podmínku velikonočního větrání :-)), a po prohlídce vsi jsme pokračovali po zelené stezce pod Jedovou u Pohořan, kde jsme odbočili směrem k Pohořanskému jezírku v bývalém lomu, cestou tam jsme ještě trochu náhodou narazili na další studánku Jiřinku, tentokrát naopak nádherně upravenou, což bylo malou náplastí za zklamání u Magdalénky. Od jezírka jsme se ještě vydali ke stromu přání u otevřené a spoustu dobrot nabízející Dolní boudy a cestou přemýšleli, kde podle spojení z okolních vesnic ukončíme naše putování. Vyhrál Svatý Kopeček, kde jsme se u Máci mírně občerstvili a pak už jen přeběhli na MHD. Mimo popsaná místa jsme prošli kolem čtyř bývalých mlýnů, několika dalších studánek a zajímavostí. Více fotek si můžete prohlédnout zde.  

trasa: Hrubá Voda – údolí Bystřice – Jívová, nad žst. – Jívová – Horní Bouda – Dolní Bouda – Véska – Svatý Kopeček / mapa / cca 32,5 km




Litovelské Pomoraví 

Stejná dvojice ještě jednou, tentokrát v Litovelském Pomoraví a hlavní slovo má Vlaďka: Naše putování bylo plánované brzo z rána, protože dle předpovědi počasí mělo kolem poledne začít dost foukat a možná i pršet. Už před sedmou ranní jsme se tedy vlakem dopravili do Červenky, kde jsem hned využila příležitosti a vyfotila velikonoční výzdobu u jednoho z rodinných domků. Po cyklostezce jsme se celkem rychle přesunuli k prvnímu zastavení u smírčího kříže v Litovli a pak k dalšímu u kostela sv. Filipa a Jakuba. Podél řeky Moravy jsme se dostali k jezu Litovel a pak pokračovali přes Prostřední luka a Pilovou vodu do Vísky, kde jsme se zakecali a trošku zakufrovali, což se stává tradičně. Kousek jsme se tedy vrátili na cyklostezku, která nás dovedla do Sobáčova, kde u rybníka už sedělo několik nažhavených rybářů a čekalo na svůj úlovek. Vyfotili jsme tu pojízdný formanský vůz, po cestě do Mladče nás zase upoutal zajímavý kříž a v Mladči pak moderní kaple sv. Floriána a sv. Barbory, kde jsem zanechala putovní kamínek z naší vesnice a doufám, že ho brzo někdo zase přemístí dál. Narazili jsme tu ještě na jednu kapličku, avšak v zuboženém stavu, a přes dálnici zamířili do lesa. Po naučné stezce Nové Zámky nám procházka krásně ubíhala. Ptáci nám létali nad hlavou a zpívali a zpívali. Po chvilce jsme se ocitli u Obelisku, který jsme však viděli jen přes řeku, zato všude kolem nás bylo spoustu sněženek, sasanek i mladý medvědí česnek. Ale nebyla tu ani noha, takže od Chrámu přátelství jsme mohli v klidu sledovat hučící vodu pod námi. Na první výletníky jsme narazili až po desáté hodině u Nových Mlýnů, odkud jsme pokračovali kolem hájovny se smírčím křížem a Mlýnského vrchu, objevili jsme i v mapě neoznačenou studánku. Podél trati jsme se pak vrátili do Červenky, kde jsme doufali, že bude u nádraží otevřeno hospodské okénko, ale ještě bylo brzy. Další fotky jsou k prohlédnutí tady.

trasa: Červenka – Litovel – Víska – Sobáčov – Mladeč – Chrám přátelství – Nové Mlýny – Červenka / mapa / cca 26,5 km  

 


Televizní hvězdy na Kartouzce

Do velikonoční virtuálky se stejně jako vloni zapojili i Marie s Tondou, zamířili k pozůstatkům kartuziánského kláštera na dohled Svatého Kopečku: Na Velký pátek jsme se vydali po cyklostezce z Bělkovic do Dolan na Kartouzku. Na Kartouzce měla být zavěšena vajíčka. U Kartouzky jsme byli mile překvapení novou Křížovou cestou, která byla zrovna dokončena. Podařilo se nám být u vysvěcení, které natáčela Česká televize. Dokonce jsme byli v záběru, když jsme zhlédli záznam na ČT 24 :-). Nazpátek jsme šli kolem Zeleného kříže. 

trasa: Bělkovice-Lašťany – Dolany – Kartouzka – Bělkovice-Lašťany / mapa / cca 8 km  

Z Jevíčka do Moravské Třebové 

Z Olomoucka se nyní na skok podíváme do okresu Svitavy, kam nás vezme Martin: Na Bílou sobotu jsem se ráno autobusem vydal z Moravské Třebové do Jevíčka, jež jsem si zvolil jako jasnou volbu dlouho dopředu, jelikož je to pro mě srdeční záležitost, mám to zde rád a je to skoro za humny od mé domoviny. Misí bylo dojít zpět do Moravské Třebové, podívat jsem se ale chtěl například k původně gotickému kostelíku sv. Bartoloměje. V Jevíčku jsem hledání velikonoční dekorace pro splnění podmínky z propozic spojil s vycházkou po naučné trase městským okruhem upozorňující na místní památky a zajímavosti. Nakonec se mi podařilo výzdoby najít vícero, a tak bylo z čeho vybírat a také se dívat a obdivovat malebné, někdejší královské město, patřící k nejstarším na Moravě. S Jevíčkem mám kromě jiného spojeno toto: pan učitel, kronikář a úžasný renesanční člověk František Plech, bohužel již nežijící, městskou věž, židovskou synagogu, písničku o Evičce od pánů Svěráka a Uhlíře a stopu zde zanechal i český velikán Jára Cimrman. Poté už jsem následoval žlutou značku za město. Počasí bylo oproti loňskému dubnovému výletu chladné a zimní, občas však vykouklo sluníčko, většinou ale poletoval sníh s deštěm, přesto se výlet vydařil a viděl jsem různé zajímavosti, jako třeba pozůstatky jevíčského židovského hřbitova, most nedokončené Hitlerovy dálnice, již zmíněný kostelík sv. Bartoloměje, kde jsem navštívil a prozkoumal hřbitov a kromě jiného tam uviděl dvoujazyčný pomník 1. světové války či hrob posledního poustevníka u kostelíka Antona Giessla. V Zadním Arnoštově jsem se ocitl již na Hřebečsku a spatřil kromě zachovalých usedlostí také zvoničku, zajímavá byla i budova bývalé rychty a hostince. V osadě Mařín se nachází pozoruhodná rumpálová studna z konce 18. století, téměř 70 m hluboká a dřevěná zvonice z konce 18. století, nad Mařínem se pak rozkládalo rozsáhlé staroslovanské hradiště. U rozcestníku v Křenově jsem odbočil na červenou a prošel jsem rozsáhlým lesem přes Arnoštovský a Slídový vrch až k pomníku letců. To již silně sněžilo a vybil se mi foťák. Po zelené značce jsem pak prošel kolem občerstvení V Pekle a během cesty jsem se setkal s několika pro mě známými i neznámými lidmi. Jako oficiální cíl jsem zvolil kulturní dům Na Písku, ke kterému jsem došel za poletujícího sněhu a s celkově našlapanými přibližně 20 km. 

trasa: Jevíčko – Zadní Arnoštov – Mařín – Slídový vrch – V Pekle – Moravská Třebová / mapa / cca 20 km 




Cestou nepokořených 

A po Svitavsku nyní zavítáme se Zdeňkou a Bárou do okresu Šumperk, které vyrazily za kouskem historie a krásami svého domova: Vydaly jsme se s doprovodem dvou trhačů, drsnosrstých jezevčíků, pokořit alespoň část Cesty nepokořených, turistické trasy vedoucí ze Zábřeha přes partyzánský bunkr pod Střemší až na rozhlednu Lázek. Ukázala jsem Barunce například pomník Jana Háječka, který padnul v druhé světové válce a kde jsem jako dítě občas stávala v pionýrském kroji :-). Listnatými lesy jsme sestoupily do údolí Březné, kde je chráněné území bledulí, abychom se pokochaly jejich krásnými květy. Na břehu řeky jsme objevily i kvetoucí lýkovec a další květenu probouzejícího se jara. Během krásně slunečného pondělního dopoledne jsme došly až do Hoštejna. Bohužel dál už jsme to časově nestihly, pejskové už byli unavení. Celková trasa 9 km, nic moc, ale aspoň něco... 

trasa: Cesta nepokořených a údolí Březné u Hoštejna / mapa / cca 9 km 




Pod Bouzovem 

Zůstaneme v Zábřežské vrchovině, Petra s Ondrou totiž zavítali do okolí Bouzova. Akorát nám toho moc nenapsali, jen že se inspirovali v jednom z mých tipů na výlety po Olomoucku, které jsem psal pro Žurnál UP, a trasu si mírně upravili. Lidí prý moc nepotkali, na cestu totiž vyrazili v neděli po ránu, a tak si mohli krajinu pod pohádkovým hradem do sytosti užívat. Ale nebylo to bez nástrah, pod Balatkovým vrchem totiž museli překonat potok Javoříčku, přes který nebyl žádný mostek… ale prý to zvládli. 

trasa: Bouzov – Doly – Bezděkov – Kozov – Starý Pivovar – Bouzov / mapa / cca 9,5 km




Pomoraví podruhé 

Zmíněnými tipy na výlety po Olomoucku se nechala inspirovat také Jitka, která se vydala s vnoučkem v kočárku k vrchu Třesín, tedy stejně jako Vlaďka s Milanem do Litovelského Pomoraví. Kdyby šli ve stejný den, určitě by se někde potkali: Pro velikonoční Větrání jsem zvolila hned první volný den, tedy pátek. Startovali jsme z parkoviště v Mladči, po modré jsme nejprve došli k jeskyni Podkova, která ale nebyla přístupná, a to z důvodu zimujících živočichů. Zastavili jsme se také u Čertova mostu a Rytířské síně a zaujaly nás močály po pravé straně naší cesty. Poté se nám naskytl nádherný pohled na zasněžené Jeseníky a z Řimic jsme pokračovali směr Obelisk a most přes Moravu, a jelikož vnouček vyčerpaný cestou spinkal, tak jsme šli dále po červené směr rezervace Vrapač a Hejtmanka. Celkem jsme ušli 14 km. 

trasa: Mladeč – Čertův most – Pod Rytířskou síní – Měník – Řimice – Obelisk – PR Hejtmanka a NPR Vrapač / mapa / cca 14 km 



 

Za konikleci 

Pomoraví bychom tu mohli mít ještě potřetí, protože do něj, konkrétně na statek Doubravský dvůr, na jednom ze svých velikonočních výletů zavítali i Ivana s Tondou, ale protože toho stihli více, vybírám z jejich toulání to ke grygovským lomům a bonusem dvě fotky z další procházky, tentokrát ve Šternberku: Přece nebudeme sedět doma, když kvetou koniklece. Tak jsme se vydali autem na výlet do Grygova, zaparkovali U Pískoven a pěšky vyrazili na obchůzku kolem Strejčkova lomu, kde vždy touto dobou kvetou koniklece. Jsou opravdu nádherné. A když už jsme tu, tak jsme si udělali menší okruh až k Cigánským zmolám. Také jsme se šli podívat na kříž Cyrila a Metoděje. Pohodová trasa. 

trasa: kolem lomů mezi Grygovem a Krčmaní / mapa / cca 7 km 





Plašení zajíců u Dubu 

A kampak vyrazila o velikonoční neděli Jana s Aničkou? Instrukce od Aničky byly jasné – ať to není daleko a ať tam nejsou kopce. Pro všeobecnou pohodu to tedy vyhrála svárovská kaplička a nebyla to špatná volba. Dojely jsme autobusem do Dubu nad Moravou a vyrazily. Počasí nám přálo, po cestě jsme vyplašily zajíce a viděly srnky i skřivánka. Kopce skutečně žádné, jen "ta naša órodná Haná". U kapličky na Svárově jsme si daly svačinku a pokračovaly k Tučapské skalce. Vylezly jsme i na posed a cestou udělaly pár fotek. Pro dobrou náladu jsme si "házely" známé cimrmanovské hlášky a dobře se bavily. Domů jsme se vracely opět autobusem ze zastávky Tučapy. 

trasa: Dub nad Moravou – Svárov – Tučapská skalka – Tučapy / mapa / cca 8 km 

 

 

V Oderských vrších

Poslední příspěvek z Olomoucka, od Ondry a Hanky: Nechali jsme se inspirovat jednou Martinovou trasou, kterou jsme si trochu natáhli o dvě zajímavá místa a jeden kopec. Vyrazili jsme z malého městečka jménem Slavkov, nejprve jsme šli po zelené značce směr Peklo. Takový pozitivní začátek výletu, že? Cesta zprvu pozvolna klesala, až jsme došli k rozcestníku Rozsoší, kde jsme uhnuli na úzkou cestičku do příkrého kopce směr Skokanova bouda. Zde jsme se dali opět dolů po asfaltové cestě a postupně klesali a klesali, až jsme se ocitli u staré hájovny V Pekle. Dále jsme se vydali po pekelném dně až k přístřešku V Pekle. Bylo zataženo, takže tu moc teplo nebylo, ačkoliv se nám místní názvy snažily vsugerovat pravý opak. Od přístřešku jsme zamířili klikatou lesní cestou do kopce, počasí se začalo trošku vylepšovat, a když jsme došli až ke zřícenině hradu Drahotuš z 13. století, skrze mraky na nás chvílemi vykukovalo i slunce. Na vyvýšeném místě nad hradem, nebo spíše jeho pozůstatky, jsme našli pěkné místo k posezení, pokochání se výhledem na protější kopec a drobné občerstvení. Po chvíli jsme zase vyrazili na cestu – a kam jinam než do kopce. Ačkoliv tato cesta na mapách nebyla zaznačená, dovedla nás k místu nazvanému Špirutovy díry, což je mříží chráněný vchod do několika štol, které tu zůstaly po těžbě břidlice. Po zběžném nahlédnutí do hlubin štoly jsme pokračovali, po cestě jsme narazili jak na zbytky sněhu, tak i na otevřené pastviny s elektrickým ohradníkem a upozorněním na stádo s býkem. To tu ale bohužel, nebo spíš bohudík, nebylo. Zamířili jsme zpět do Pekla, po cestě dolů jsme minuli pár stržených pásek "zákaz vstupu", které se někteří účastnící pochodu rozhodli opět rozvěšovat :-). Po příchodu k hospodářskému stavení a letmému přeskočení potůčku tekoucího přes cestu jsme vyrazili k Čertovým kazatelnám. Ty se nám podařilo úspěšně přejít, takže bylo potřeba se kousek vrátit. Po rychlé prohlídce skal jsme se vydali po lesní cestě, která střídavě přecházela v potok a zase nazpátek v cestu. Na kraji lesa, který dříve krajem lesa nebyl, jsme si dali druhou část svačiny, pokochali se vykácenou mýtinou a zamířili nazpět do místa startu našeho pochodu – Slavkova. 

trasa: Slavkov – Skokanova bouda – V Pekle – hrad Drahotuš – Špirutovy díry – V Pekle – Čertovy kazatelny – Slavkov / mapa / cca 17,5 km





Přes Plumlov

A teď na skok do prostějovského okresu, kde jsou doma Jana s Jančou, které se vyšly ještě s babičkou: Vydaly jsme se z Hamer přes Soběsuky a plumlovský zámek do Domamyslic. Z Hamer vede krásná cesta kolem Hamerské stráně, na chvíli jsme se zastavily u studánky v Olšinkách a pak jsme pokračovaly cestou necestou kolem Podhradského rybníka a kempu Žralok na velikonočně vyzdobený zámek Plumlov a dobré kafíčko. Naše cesta pak pokračovala okolo přehrady, dolů po schodech pod hráz a až do Domamyslic, odtud jsme se už busem přiblížily domovu.

trasa: Hamry – Soběsuky – Plumlov – Mostkovice – Domamyslice / mapa / cca 13 km

 



Betliarsky buk

Na závěr tu máme pozdrav ze Slovenska od Norberta, který s námi dříve absolvoval několik větracích výprav, a jeho děvčat – tady si z jistých důvodů dovolím bez zásahu do textu: Vzhľadom na nepriaznivú predpoveď počasia počas sviatkov sme na Veľkonočné virtuálne Větrání vyrazili už o deň skôr, vo štvrtok 1. apríla. Zvolili sme krátku trasu v blízkosti obce Betliar neďaleko Rožňavy, kde býva naša kamarátka Veronika. Práve ona nám už viackrát spomínala miesto, ku ktorému rada chodieva, starý buk ktorý ostal po zásahu bleskom zlomený, ale betliarčania pri ňom vysadili nový malý buk. Ráno sme došli do Betliara, kde nás už čakali Veronika s 1,5 ročnou dcérkou Tamarkou v nosiči. Naša 9 mesačná Stelka bola v nosiči prvýkrát, tak aj kvôli tomu sme zvolili takúto nenáročnú turistiku. Neznačkovaná trasa začínala pri kaštieli Betliar, na začiatku sme prechádzali nám už veľmi dobre známym parkom kaštieľa, aj keď tentokrát jeho menej frekventovanou časťou vedúcou k zrúcanine budovy známej ako Bosniak, ktorá kedysi slúžila počas poľovačiek majiteľov kaštieľa, Andrássyovcov. Tam sme sa rebríkmi dostali do zvernice a postupne sme lesnými cestičkami stúpali k buku, ktorý bol cieľom našej cesty. Cestu nám spríjemňovali pekné výhľady na Volovské vrchy a hore pri buku bol výhľad ešte lepší, pretože vďaka dobrej viditeľnosti sme mali možnosť vidieť na západe aj zasnežené vrcholy Stolice a Kráľovej hole, na juhu zase planiny Slovenského krasu. Pri buku sme si trochu oddýchli, najedli sme sa a späť do Betliara sme šli trochu inou trasou cez starý ovocný sad a potom popri cintoríne. Celkovo prešli zhruba 8 km.a najvyšší bod trasy pri buku bol vo výške okolo 650 m n. m.

trasa: okolí obce Betliar / mapa / cca 8 km





Komentáře