Když do kraje olomouckého přitáhli za třicetileté války Švédové a bez větší námahy dobyli Olomouc i Litovel, nastaly pro okolí krušné časy. Lidé se začali bát o svůj život, o svůj majetek a hospodářství. Stejně tak se bál i náměšťský farář, že by drahé předměty a peníze, kterými v kostele disponovali, mohly padnout za kořist nezvaným návštěvníkům. Proto jednoho dne zrána vyšlo od kostela tajné procesí s motykami a uzlíky pokladu, šli lesem kamsi za Náměšť, kopáči měli zavázané oči, aby nevěděli kam. Na jistém místě pak vykopali jámu, do které byl poklad ukryt, zahladili stopy a zase se vydali domů, kam ale nikdo nedošel, protože byli Švédy zabiti. Uplynul pak nějaký čas, když v oněch místech sekala jedna děvečka trávu pro dobytek – srpem narazila do něčeho tvrdého, jen to cinklo. Zlatý kalich. A když jej zvedla, vytryskl pod ním pramen vody. Brzy se to krajem rozkřiklo a k místu začali chodit věřící, aby se poklonili božímu zázraku. Nad pramenem časem vyrostla malá kaplička k poctě Panny Marie. Tak podle pověsti vzniklo malebné poutní místo Svatá Voda blízko Cakova a Seničky (mapa). Poklad prý tu je stále hluboko ukrytý a zůstane, dokud chudá vdova nenajde v lese opuštěné dítě a nevychová jej v lásce tak, aby se z něj stal dobrý kněz. Na povrchu se ale přece jen část pokladu ukazuje, a sice na Velký Pátek... Proč se sem ale vypravovat jen kvůli pokladu? Kaplička, pod níž vyvěrá prý zázračná voda, stojí v tichém údolíčku obklopeném stromy, člověk tu může nerušeně posedět a odpočinout si před další cestou, navíc si prohlédne obrazy s církevními i lidovými motivy, které namaloval František Stratil, místní malíř z blízkých Nových Dvorů. Ke Svaté Vodě, kam jsem zavítal již několikrát v různých ročních obdobích a mimo jiné jsme tu byli i s Větráním, vás dovede naučná stezka Elišky z Kunštátu s počátkem u nádraží v Senici na Hané, případně můžete sledovat značení cyklotrasy z Náměště na Hané. Anebo se prostě vydat "naslepo" lesem, podobně jako kdysi oni kopáči, kteří tu poklad nevědomky zakopali.
Když do kraje olomouckého přitáhli za třicetileté války Švédové a bez větší námahy dobyli Olomouc i Litovel, nastaly pro okolí krušné časy. Lidé se začali bát o svůj život, o svůj majetek a hospodářství. Stejně tak se bál i náměšťský farář, že by drahé předměty a peníze, kterými v kostele disponovali, mohly padnout za kořist nezvaným návštěvníkům. Proto jednoho dne zrána vyšlo od kostela tajné procesí s motykami a uzlíky pokladu, šli lesem kamsi za Náměšť, kopáči měli zavázané oči, aby nevěděli kam. Na jistém místě pak vykopali jámu, do které byl poklad ukryt, zahladili stopy a zase se vydali domů, kam ale nikdo nedošel, protože byli Švédy zabiti. Uplynul pak nějaký čas, když v oněch místech sekala jedna děvečka trávu pro dobytek – srpem narazila do něčeho tvrdého, jen to cinklo. Zlatý kalich. A když jej zvedla, vytryskl pod ním pramen vody. Brzy se to krajem rozkřiklo a k místu začali chodit věřící, aby se poklonili božímu zázraku. Nad pramenem časem vyrostla malá kaplička k poctě Panny Marie. Tak podle pověsti vzniklo malebné poutní místo Svatá Voda blízko Cakova a Seničky (mapa). Poklad prý tu je stále hluboko ukrytý a zůstane, dokud chudá vdova nenajde v lese opuštěné dítě a nevychová jej v lásce tak, aby se z něj stal dobrý kněz. Na povrchu se ale přece jen část pokladu ukazuje, a sice na Velký Pátek... Proč se sem ale vypravovat jen kvůli pokladu? Kaplička, pod níž vyvěrá prý zázračná voda, stojí v tichém údolíčku obklopeném stromy, člověk tu může nerušeně posedět a odpočinout si před další cestou, navíc si prohlédne obrazy s církevními i lidovými motivy, které namaloval František Stratil, místní malíř z blízkých Nových Dvorů. Ke Svaté Vodě, kam jsem zavítal již několikrát v různých ročních obdobích a mimo jiné jsme tu byli i s Větráním, vás dovede naučná stezka Elišky z Kunštátu s počátkem u nádraží v Senici na Hané, případně můžete sledovat značení cyklotrasy z Náměště na Hané. Anebo se prostě vydat "naslepo" lesem, podobně jako kdysi oni kopáči, kteří tu poklad nevědomky zakopali.
Komentáře
Okomentovat