Když jsem ji na vlastní oči viděl poprvé, halila se do mlhy, ostatně jako celý náš tehdejší výlet do Javorníku, – a i v tom rozlitém mléce, do kterého navíc pršelo, zářila krásou, kterou jí vetkly ruce a um našich předchůdců před více než stoletím a také současníci při nedávné rekonstrukci. Tančírna v Račím údolí (mapa) je prostě nádherné místo a stejně tak bylo příjemné tehdy vidět, že je kolem ní a v ní živo. Ve stavbě, která ještě pár let předtím ležela v ruinách. Slíbil jsem si, že se sem jednou vrátím, a když bude příznivější počasí, objevím více krás Račího údolí, které nám tenkrát zůstaly kvůli mlze skryty. No nakonec má druhá návštěva byla neplánovaná a jen na chvíli, doslova na fotku a kafe, respektive v mém případě na kofolu. Byl státní svátek, před údolím byla zaplněná parkoviště a stejně tak stojany na kola, všude dokola živo a v sále Tančírny se připravoval koncert. Škoda, že jsme nemohli zůstat déle, ale cesta zpět do vnitrozemí byla dlouhá. I během té chvilky a v tom šrumci ale Tančírna zářila a vryla se do mysli. Takže nový slib: potřetí to bude delší setkání, s památnou secesní Georgshalle i údolím. Toto berte opravdu jen jako letní pozdrav, ale pokud byste sem chtěli vyrazit, můžete využít třeba trasu, kterou jsme před těmi čtyřmi lety v mlze vydali s větrači, najdete ji tady. Víc zatím prošlápnuté nemám, ale soudě dle davů turistů tento konec světa stojí za to.
Komentáře
Okomentovat