Přes Troják k ratajským věžím i zborovickým zámkům

Vyslovíte-li pojmenování Troják, vybaví se řadě turistů a také lyžařů zejména vrchol se ski areálem v Hostýnských vrších. Podobně pokud řeknete jméno architekta Gustava Meretty, kdy ti, kteří mají trochu více historický a umělecký přehled, odvětí, že jde o autora přestavby olomouckého dómu sv. Václava. Troják i Meretta ovšem souvisejí i s obcí Rataje nedaleko Kroměříže. Jak? To si prozradíme na následujících řádcích, po jejichž dočtení snad budete mít dost inspirace k nepříliš náročnému a troufnu si říct neokoukanému (a možná i neokoukatelnému) výletu.

14 km / mapa / okres Kroměříž

Zalesněný vrch Troják (397 m n. m.) se spolu s o něco nižší Kusou horou zvedá jen pár kilometrů jihozápadně od Kroměříže, jako první výraznější vrcholy Litenčické pahorkatiny od hanáckých Athén. I když nejde o žádné velikány a k jejich zdolání není třeba extra energie, z jejich svahů se nabízejí široké výhledy a v obcích na úpatí čeká na objevení několik pěkných památek.

Výlet můžete začít hned u nepřehlédnutelné dominanty Ratají, kostela sv. Petra a Pavla. Jeho dvě věže přitahují pozornost už zdaleka. Novogotický chrám navrhl, jak již bylo výše naznačeno, arcibiskupský architekt Gustav Meretta, který je autorem přestavby olomouckého dómu, ale v okolí jsou jeho dílem také kostely ve Staré Vsi (viz tento dřívější tip na výlet) nebo Bochoři u Přerova a pak také třeba ostravská katedrála Božského Spasitele. K výstavbě zcela nového svatostánku v Ratajích přistoupili poté, co obec v roce 1840 vyhořela včetně původního kostela. Ten byl sice obnoven, avšak postupně se přišlo na zásadní stavební nedostatky, byl tedy nakonec stržen a duchovním potřebám místních sloužila hřbitovní kaple, a to až do roku 1883 – tehdy se v ještě nedokončeném novém kostele sloužila první mše. Celá stavba, která dnes v hanácké dědině udivuje nejen svojí velikostí, byla dokončena v roce 1883. Kromě bohoslužeb lze kostel navštívit například o Noci kostelů, jinak se musíte spokojit s pohledem zvenčí, ale i ten za to stojí. (A v teplejší části roku si k němu můžete dát u nedalekého stánku zmrzlinu, za kterou se sjíždějí lidé z celého okolí.)

Z ratajské návsi, která se už nijak významně nevymyká podobě obvyklých hanáckých ulicovek, vyjdeme po silnici směrem na Nětčice, jak se však kousek za obcí naskytne možnost, uhneme na polní cestu. Jednak se tím vyhneme provozu, jednak se ale také už budeme moci podívat na Rataje díky mírnému převýšení trochu z nadhledu. A především nás cesta po chvíli zavede do stínu klidného lesa, v němž jsou vybudovány i přístřešky pro odpočinutí pro ty, které by už bolely nohy. Z lesa nás cesta vyvede u areálu obehnaného plotem s ostnatým drátem (raději jsem příliš nezkoumal, o co jde), míří zpět k silnici na Nětčice. Ovšem to by byla trochu zbytečná zacházka vzhledem k tomu, že naším dalším cílem je poutní kaplička v údolí blízkého potoka. Tedy pokud pole vypadá "schůdně", dá se k údolí ten kousek země přeběhnout (zhruba ve směru elektrického vedení) a přeskočit nepříliš vydatný potok, rázem jste na cestě ke kapli a studánce. 

K místu se váže pověst, která vypráví, že tu kdysi dívka jménem Marie sekala trávu, přičemž najednou pocítila, že není sama. Když zvedla hlavu, uviděla u starého smrku krásnou paní s korunou na hlavě a dítětem v náručí. Byla to Panna Maria, která Marii pokynula, ať přijde blíže, a ukázala na skálu, z níž vytryskl pramen. V tu Matka Boží zmizela a u pramene Marie našla její sošku. Když se o tom dozvěděly církevní úřady, rozhodly, že socha bude umístěna v kostele ve Zdounkách, pod které i dnes Nětčice spadají, avšak druhý den byla socha zpět u pramene. Totéž se opakovalo i po přemístění sochy do ratajského kostela. Místní to pochopili jako znamení, a nechali tedy u pramene postavit kapli Panny Marie Bolestné, kterou dnes odborníci hodnotí jako velmi zdařilou ukázku venkovské církevní architektury z doby vrcholného baroka. Stavba kaple však přinesla i rozuzlení jednoho zločinu, byly při ní nalezeny ostatky dlouho pohřešovaného ratajského hajného, kterého zastřelil pytlák... Přes tuto "kaňku" je pramen dodnes místem vítaného osvěžení a okolí kaple je pěkně upravené jako poutní místo. 

A pěkná je i polní cesta lemovaná ovocnými stromy, po které se brzy dostaneme do samotných Nětčic. Klidné návsi, která je stranou od hlavní silnice, vévodí zvonice se slunečními hodinami, za pozornost stojí i stylově zařízená hospoda Bez lípy nebo na jižním konci vsi boží muka, vystavěná na místě neštěstí, kdy při kopání v hliníku zasypala hlína pár koní, tři dívky a jednoho pacholka, který jako jediný přežil. To už jsme se však trochu vzdálili polňačce ke Zborovicím, po které budeme pokračovat. Po cestě se postupně otevře výhled nejen na obec, kde končí lokální železnice z Kroměříže, ale též na Zdounky a masiv Chřibů s vysílačem nad Bunčem a rozhlednou na Brdu, nevšimnout si nelze také rozhledny Zdenička nad Těšánkami nebo směrem k Morkovicím-Slížanům kaple sv. Anny, ke které jsme se podívali v tomto výletním tipu. Mimochodem na jednu polní kapli narazíme ještě, než sejdeme do Zborovic. 

Hlavní zdejší církevní stavbou je nicméně kostel sv. Bartoloměje, obklopený stromy, památníky a sochami uprostřed protáhlé obce. O kousek dále se rozkládá rozlehlý areál někdejšího cukrovaru, kterému obec vděčí za svůj rozvoj a přivedení železnice na konci 19. století a který fungoval do poloviny století minulého. Prý byl jedním z prvních v monarchii. Dnes se tu vyrábějí průmyslové nože nebo pilové kotouče. 

Zajímavější z turistického pohledu je ovšem areál protější. Přímo u hlavní cesty stojí tzv. starý zámek, původně tvrz připomínaná prvně k roku 1638, avšak pravděpodobně starší. Objekt byl během 18. století přestavěn v barokním a klasicistním duchu, jako šlechtické sídlo ale sloužil jen do poloviny století následujícího. Od poslední majitelky šlechtického původu Eufrosiny Terschové jej koupil podnikatel Abraham Popper, který se stal prvním Židem s brněnským městským právem a mohl zakoupit velkostatek zapsaný v zemských deskách. Společně s dalšími podnikateli švagrem Moritzem Redlichem a Jonasem Friessem stáli u zrodu zborovického cukrovaru. Jonas Friess, který se později s Antonií Redlichovou stal majitelem zámku a velkostatku, vůbec patří k nejvýznamnějším hybatelům rozmachu obce, mimo jiné sem díky němu byla dovedena železnice, také tu například vybudoval soustavu rybníků. 

Novým majitelům statku nicméně přestal vyhovovat starý zámek, a tak si v jeho blízkosti nechali v letech 1890–91 vystavět novou vilu v historizujícím novorenesančním stylu, kterou navrhli autoři podoby brněnského Mahenova divadla F. Fellner a H. Hellner. Vile se začalo říkat nový zámek, v původním sídle byli umístěni úředníci, v parku nad vilou vyrostla také rodinná hrobka Friessů. Podnikatelskému rodu patřil zámek do druhé světové války, kdy jeho členové museli emigrovat, po válce pak zkonfiskované objekty začaly sloužit jako domov důchodců. V současnosti jsou starý i nový zámek s parkem a hrobkou součástí areálu domova pro osoby se zdravotním postižením, projít se parkem je ale možné – minimálně mě u vstupu nikdo nezastavil a nekontroloval. 

A nyní už nastal čas k návratu do Ratají, aby se "kruh trasy uzavřel". Zamíříme k oprýskanému vlakovému nádraží, u kterého přejdeme výše několikrát zmiňovanou trať, připomenout si při tom můžeme, že Zborovice neměly být konečnou stanicí věčně, koleje totiž měly pokračovat do nedalekých Morkovic, kde zase končila (již zrušená) trať z Nezamyslic. Ulicí Lesní následně budeme pomalu, ale jistě stoupat, při ohlédnutí zpět se nám Zborovice ukážou opět z jiného pohledu a pak už se ponoříme do stínu lesa, přičemž pevná cesta dovede až téměř na vrchol Trojáku. Ten není vlastně ničím zajímavý, uprostřed lesa jde jen o kámen a nivelační tyč. O kousek dále u rozcestí ale narazíme na "podezřelejší" kámen, který upozorňuje na hranici tří obcí – Zborovic, Zlobic a Věžek – ty mimochodem dříve také patřily výše zmíněným podnikatelům a mohou se pochlubit zámkem a zajímavým kostelem v novoklasicistním slohu. My se ale vydáme cestou vpravo, tedy k Ratajím, jen pozor, ne všechna rozcestí odpovídají mapě. Na okraji lesa na nás nicméně čeká příjemná tečka za výletem – parádní výhled na Rataje, Kroměříž a okolí lemované Hostýnskými vrchy se svatohostýnskou bazilikou. Pak už zbývá jen sejít k ratajskému kostelu a je hotovo. 

Nutno dodat, že trasa tak, jak jsem ji popsal, počítá s tím, že do Ratají dojedete autem (parkoviště je hned vedle kostela), případně z Kroměříže autobusem. Pokud preferujete na výlety vlak a chytnete z Kroměříže lokálku do Zborovic, můžete samozřejmě vyrazit z konečné stanice. A vlastně si můžete výlet uzpůsobit, jak uznáte za vhodné. Důležité je vědět, že i na dohled slavných kroměřížských zahrad a zámku můžete najít pěkná a zajímavá místa.