Antoníček v ruchu dálnice

Jako jelen dychtí po studnici vod, tak dychtí duše má po tobě, Bože. Tento nápis se klene nad vstupem do kapličky sv. Antonína stojící v lesním údolíčku u pramene osvěžující vody blízko Staměřic, vesnice pod Oderskými vrchy, která je částí Dolního Újezda u Lipníka nad Bečvou. Podle fotky to vypadá na pěkný vycházkový cíl nebo příjemné místo k rozjímání. 

Určitě tomu tak i kdysi bylo, jenže v současnosti není. Klid v místě, které ještě před desetiletím bylo na okraji vojenského výcvikového prostoru Libavá (mimochodem kaplička stojí již na katastru obce Kozlov vzniklé po tzv. optimalizaci vojenského prostoru), vzala dálnice, která hučí od roku 1999 v těsné blízkosti a podél které lze ke kapličce nejsnáze dojít. A les, který pramen a kapličku obklopoval, notně prořídl poté, co se do něj po několika suchých letech zakousl kůrovec a svou sílu také ukázaly vichry, které se krajem v nedávné době prohnaly. 

Když si toto ale odmyslíte, pořád je to hezké místo. Od staměřického motorestu, kde lze zaparkovat, je to sem necelý kilometr, cesta nicméně není značená a třeba v místě kapličky na Mapách.cz najdete jen značky dvou zde vyvěrajících pramenů, U Antoníčka a Zavadilka, onen Antoníček – kaplička zůstává utajena. Přitom tu stojí už více než 150 let. Podle pověstí, které si můžete přímo na místě přečíst, ji nechal postavit někdy po roce 1850 místní mlynář Antonín Nekoksa. Jedna z pověstí praví, že když se jednou s rodinou vracel ze mše ve Velkém Újezdě, splašili se jim koně, on se ženou spadli či vyskočili z vozu, zatímco malý syn na něm zůstal. Když koně sledovali, dorazili právě k prameni, kterému se tehdy říkalo Sirkový – koně z něj pili, ale co hlavně, syn byl v pořádku. Šťastní rodiče z vděčnosti slíbili u pramene vybudovat kapli ke cti sv. Antonína. Ve druhé pověsti, která se ke studánce a kapli váže, vystupuje mlynářova dcera Marie, která milovala chlapce, také Antonína. Jejich radostné dny  narušilo povolání na vojnu, ovšem slíbili si věrnost a že se po vojně vezmou. Psali si pravidelně dopisy, jenže po roce Antonín přestal odpovídat. Stalo se mu něco? Nikoliv, naopak se málem něco stalo bratranci Marie, který přišel k mlynářům na návštěvu a s Marií si vyšli do lesa, k Sirkové studánce. Antonín, který měl zrovna dovolenou, je sledoval. V domnění, že je mu Marie nevěrná, namířil zbraň, ale v ten moment uslyšel, jak si Marie bratranci posteskla, že její Tonda jí už přes rok z vojny nenapsal, a začala plakat. Antonín tak za nimi přišel, vše si vysvětlili, a když se o tom dozvěděl Mariin otec, nechal na památku v tom místě postavit kapličku zasvěcenou... však jistě víte komu. 

Zajímavostí je, že jmenovci světce, tedy Tondové, ze Staměřic, Velkého Újezda a dalších blízkých obcí se o kapličku a její okolí v běhu let starali, nyní farníci i jiných jmen ze Staměřic. Jen je škoda, že se jim nepodařilo tu hučící dálnici prosadit o kus dále, i když asi se jich nikdo ani neptal...


Komentáře