Pokud někdy zavítáte do Jesence, dědiny při říčce Romže na dohled Konice, byla by škoda vystoupat jen k baroknímu komplexu zámku a kostelu sv. Libor(i)a, které jsou už od vlaku viditelnými dominantami obce. Ano, jsou to pozoruhodné památky, které mají pojítko s poutním areálem ve Křtinách – někdejší panství Jesenec totiž Zuzana Kateřina Liborie Prakšická ze Zástřizl darovala zábrdovickým premonstrátům, aby z jeho výnosů vybudovali dvě poutní místa, tedy kostel v Jesenci a chrám ve Křtinách – a o kterých se často říká, že je navrhl slavný Jan Blažej Santini-Aichel, snad kvůli elipsovitému půdorysu kostela, ovšem jeho autorství je už dávno zpochybněno a pravděpodobněji za stavbou stojí některý z následovníků Giovanniho Pietra Tencally.
Když si ale kostel, zámek, který slouží jako domov pro seniory, a kapli sv. Libora a sochařskou výzdobu před oběma stavbami prohlédnete, vyplatí se popojít ještě kousek za zámek, ostatně nabádá k tomu i zelená turistická značka a naučná stezka Kladecko. Po několika desítkách kroků do kopce narazíte na kapličku sv. Antonína (mapa). Oproti zdobnému zámku a kostelu níže vypadá je sice podstatně prostší, ale má jiné hodnoty. Třeba si u ní můžete sednout na lavičku a kochat se výhledem na Jesenec a sousední Dzbel a na druhou stranu údolí Romže, která se už počítá k Drahanské vrchovině. Jen stěží si naproti nelze nevšimnout další kapličky, sv. Anny, o které jsem psal před nedávnem tady – ta bývala posledním zastavením poutníků směřujících právě do Jesence.
Zpět ale ke kapli sv. Antonína, která je od roku 1958 památkově chráněná, přesto dlouhá léta chátrala. Vznikla pravděpodobně ve stejné době, kdy byl budován jesenský kostel a zámek, v první polovině 18. století. Zasvěcení prozrazuje medailon umístěný ve štítu v průčelí kaple, který zobrazuje mnicha s Ježíšem v náručí a lilií v druhé ruce. Toto tradiční zobrazení sv. Antonína v podobě sochy můžete vidět uvnitř na oltáři, kam lze nahlédnout okénky ve dveřích.
Pokud budete chtít pokračovat po zelené značce dále, po polňačkách vás dovede například až do Kladek s velkým novorománským kostelem sv. Cyrila a Metoděje, odtud pak můžete pokračovat Kladeckou dolinou (známe z jednoho blátivého Větrání) až k vlakové zastávce Nectava. Když však ze zelené značky uhnete na rozcestí U Křížku a budete se držet žluté odbočky a trasy naučné stezky, dojdete k mokřadům Bělá s řadou chráněných druhů rostlin i živočichů. Odtud je to pro změnu zase kousek k vlakové zastávce Šubířov. Jak Nectava, tak Šubířov ovšem leží na trati, kde jezdí vlaky jen o víkendu, a to ještě ne moc často během dne, tedy je lepší pokračovat někam dále za lepším spojem, třeba údolím zpět do již zmíněného Dzbele v sousedství Jesence.
P.S.: O zajímavostech podél trati někdejší Moravské západní dráhy z Prostějova do Třebovic v Čechách jsem psal také, mrkněte sem.
Komentáře
Okomentovat