Veveří nebo Plumlov aneb Na skok na nově povýšených památkách

Hrad Veveří, starobrněnský augustiniánský klášter a zámky Moravský Krumlov, Plumlov a Rosice. Víte, co mají společného? Rozhodnutím Vlády ČR před několika dny "povýšily" a staly se národními kulturními památkami, přičemž tento status potvrzuje mimořádnou hodnotu těchto staveb a areálů, ať už historickou, architektonickou, urbanistickou či krajinotvornou. Pojďme si nové národní kulturní památky krátce představit. 

Mimochodem před časem jsem prostřednictvím fotek představil sedm poutních areálů, které se dočkaly "památkového povýšení". Připomenout si můžete zde.

Hrad Veveří

Někdejší hrad moravských markrabat se tyčí nad hladinou Brněnské přehrady nedaleko Veverské Bítýšky, administrativně však náleží k Brnu. Patří k nejvýznamnějším a nejrozlehlejším hradním areálům na Moravě. První písemná zmínka o Veveří pochází z roku 1213, podle pověsti jej ale založil už roku 1059 kníže Konrád I. Brněnský. Na počátku 13. století šlo ještě o dřevěný dvorec, s nímž ovšem souvisí založení další cenné památky – blízkého románsko-gotického kostelíku Nanebevzetí Panny Marie v místě dřívějšího pohanského obětiště. Z kamene byl hrad přebudován ve 40. letech 13. století, tehdy mimo jiné dostal charakteristickou věž s břitem. Největšího rozkvětu hrad dosáhl ve 2. polovině 14. století, kdy jej vlastnil markrabě Jan Jindřich, za nějž mimo jiné vznikl rytířský sál a hradní kaple sv. Prokopa. Naopak od 16. století se často střídali majitelé a hrad se dočkal řady stavebních úprav a dostaveb. Na počátku 20. století Veveří několikrát navštívil Winston Churchill, a to i během své svatební cesty. 

Od roku 1925 je v majetku státu, uvažovalo se o tom, že bude prezidentskou rezidencí, mezi hosty byli T. G. Masaryk i Edvard Beneš. Za druhé světové války byl hrad přebudováván na výcvikové středisko nacistických sil, byl při osvobozování byl pak značně poškozen a následně vyrabován. V 50. letech byl adaptován pro potřeby správy lesnického hospodářství a internátu pro učně, od 70. let jej pak spravovalo Vysoké učení technické, které chtělo areál přebudovat na kongresové a studentské centrum. Ze zamýšlených úprav se uskutečnil ale jen zlomek prací, které stavu hradu příliš neprospěly. V novém tisíciletí začala jeho postupná rekonstrukce a je přístupný veřejnosti, přičemž zájemci sem mohou zavítat nejen autem či autobusem po silnici, ale také lodí křižujících přehradu a po turistických trasách – po kterých jsme k hradu před časem šli i my s Větráním, z tohoto výletu také pocházejí přiložené fotografie. Ještě je třeba zmínit říkanku: "Na Veveří deset věží, kdo nevěří, ať tam běží..." Další informace najdete na webu hradu.

Klášter augustiniánů s chrámem Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně

O bazilice Nanebevzetí Panny Marie, která patří ke klenotům gotické architektury na Moravě, jsem se zmiňoval už kdysi zde, při této příležitosti je ale vhodné se trochu opakovat. Starobrněnský klášter založila roku 1323 vdova po Václavu II. a Rudolfu Habsburském Eliška Rejčka, která žila v Brně s tehdejším moravským hejtmanem Jindřichem z Lipé. Při klášteru, do kterého byla uvedena komunita sester cisterciaček, vznikl mimo jiné i špitál a dominantou areálu se stal nový mariánský kostel vystavěný z neomítnutých cihel na půdorysu kříže, přičemž původní svatostánek začal být využíván jako špitální kaple (dodnes se nedochovala). V novém kostele se už od roku 1333 sloužily mše, Jindřich z Lipé a zakladatelka Eliška Rejčka tu našli místo posledního odpočinku. Z doby původní výstavby klášterního areálu pochází ještě křížová chodba okolo rajského dvora a kapitulní síň. 

Klášter v běhu času mnohokrát utrpěl značné škody, vyplenili ho husité i vojska Jiřího z Poděbrad, poničen byl také při obléhání Brna Švédy. Po třicetileté válce cisterciačky vybudovaly novou část kláštera přiléhající ze západu ke kostelu, v barokním slohu později vyrůstá budova proboštství dle návrhu Mořice Grimma, barokně byl upravován také interiér chrámu. Dalšímu rozvoji komunity cisterciaček udělal přítrž Josef II., který ji v rámci svých reforem zrušil, a do uvolněných prostor přišli roku 1783 augustiniáni působící dosud v klášteře při kostelu sv. Tomáše na dnešním Moravském náměstí. Krátce nato přistoupili k výstavbě nové klášterní budovy, mimo jiné s knihovnou pro 27 tisíc svazků. Za opata Cyrila Františka Nappa klášter získal na významu nejen jako kulturní, ale také jako vědecká instituce, podporuje mladé vědce, mezi nimiž byl i Gregor Johann Mendel, který na jeho snahy jako pozdější opat navázal a sám vešel do historie vědy jako zakladatel genetiky, když se věnoval křížení hrachu a formuloval tzv. Mendelovy zákony dědičnosti. 

Augustiniáni na Starém Brně působili i přes represe ze strany nacistů až do nástupu komunismu, ti ovšem klášter uzavřeli a jeho budovy a prostory předány mimo jiné Archeologickému ústavu Československé akademie věd nebo Škodovým závodům v Adamově. V roce 1965 byl v prostorách kláštera otevřen Mendelův památník, o 22 let později pak papež Jan Pavel II. chrám povýšil na baziliku minor. A konečně v roce 1990 se do kláštera mohli vrátit augustiniáni. Kromě jejich komunity tu mimo jiné v současnosti sídlí Muzeum starobrněnského opatství, Mendelovo muzeum Masarykovy univerzity a u příležitosti letošního 200. výročí Mendelova narození byl obnoven i jeho skleník, kde se věnoval svým pokusům. O klášteře a jeho historii i současnosti se více dozvíte zde.

Zámek Moravský Krumlov

O zámku v Moravském Krumlově se v posledních letech mluvilo především v souvislosti s umístěním slavné Slovanské epopeje secesního umělce Alfonse Muchy, narozeného v nedalekých Ivančicích. Velkoformátová plátna zachycující dějiny Slovanů jsou v malém městě v meandru řeky Rokytná vystavena od roku 1963, o jejich umístění se však vede spor, neboť dílo Mucha daroval Praze, ovšem pod podmínkou, že pro obrazy postaví vlastní výstavní prostor – to ovšem hlavní město zatím nesplnilo a po nedávném přemístění díla do Prahy a vystavování v zahraničí jsou nyní opět v Moravském Krumlově. Podmínkou nicméně bylo, že město rekonstruovaný zámek vykoupí od soukromého majitele a zajistí bezpečné podmínky pro vystavení pláten.

Nicméně nejen epopejí je zdejší zámek zajímavý. Původně gotický hrad, který nahradil jako středisko oblasti vypleněné hradiště Rokiten, nechali přestavět v letech 1557–1562 v renesanční zámek páni z Lipé, za nichž zažívá Krumlov svůj největší rozkvět. Pod hlavní hranolovou věží, v níž ještě před přestavbou bydlel i bádal proslulý lékař, chemik a přírodovědec Paracelsus, vyrostla čtyři palácová křídla do dvora otevřená ve třech podlažích arkádami s toskánskými, jónskými i korintskými sloupy, vznikla také zámecká kaple nebo rytířský sál. Později byly postaveny ještě zámecké stáje. Ze zvelebeného sídla se však páni z Lipé těšili pouze do třicetileté války, po bitvě na Bílé hoře jim byl majetek zkonfiskován a prodán valtickým Lichtenštejnům, navíc Krumlov za války dost utrpěl. Lichtenštejnové Krumlov drželi, a také upravovali, až do roku 1908, kdy jej získává rod Kinských, který jej vlastnil do druhé světové války. Při osvobozovacích bojích bylo celé město velmi poškozeno a znárodněný zámek se po jejich skončení stal sídlem zdejších úřadů, které později vystřídala armáda a také několik státních podniků a v 60. letech učiliště železničního stavitelství, které zde vybudovalo učebny, dílny a internát. Po roce 1989 byl chátrající zámek v soukromých rukou, až jej v roce 2016 odkoupilo město a areál postupně rekonstruuje. Vedle epopeje letos mohli zájemci navštívit prohlídkový okruh šlechtickými komnatami a také zavítat na zámeckou věž, část svých sbírek tu prezentuje také pražské Muzeum Kampa. Více tady. A mimochodem návrh výletu v okolí Moravského Krumlova jsem prezentoval zde.

Zámek Plumlov

S Lichtenštejny je spojen také zámek Plumlov, a to dost významně. Nutno ovšem podotknout, že areál sídla na dohled Prostějova zahrnuje také pozůstatky původního hradu. Ten vyrostl na skále nad řekou Hloučelou (podél které se můžete vydat s tímto tipem na výlet) snad jako zeměpanský majetek ve 2. polovině 13. století. Postupně rozšiřovaný hrad později dlouhá léta patřil pánům z Kravař, přičemž byl sídlem plumlovské větve tohoto rodu. Ve 2. polovině 15. století budoval Jan Heralt z Kunštátu, manžel Johanky z Kravař, v okolí Plumlova rybníky, jeden vznikl i přímo pod hradem. Po smrti Johanky panství získali Pernštejnové, kteří hrad přestavěli v duchu renesance. Význam sídla ovšem postupně upadal, a když koncem 16. století vyhořelo, zadlužení majitelé neměli na opravu. Té se hrad dočkal až poté, co panství koupil Karel z Lichtenštejna. I přes rekonstrukci a vylepšení opevnění byl však hrad během třicetileté války hned dvakrát dobyt a zpustošen a po válce dále sloužil především jako hospodářský objekt. Poslední ránu mu zasadila vichřice v roce 1801, po ní byl hrad stržen a zbylo z něj jen skalnaté návrší uprostřed nádvoří s pozůstatky zdí a původní okrouhlé věže. 

Namále tehdy měl i tzv. vysoký zámek, který v letech 1680–1690 vyrostl v těsné blízkosti. Totiž jeho torzo. Karel Eusebius z Lichtenštejna a jeho syn Jan Adam Ondřej chtěli v Plumlově vybudovat honosnou rodovou rezidenci, ze záměru nového monumentálního čtyřkřídlého zámku bylo ovšem realizováno pouze jediné, doslova ikonické křídlo odrážející se v hladině Podhradského rybníka, s dechberoucím sloupovým průčelím na nádvoří. A ani to nemuselo stát, neboť Jan Adam se nedržel otcova návrhu, hledal úsporná stavební a práce byly několikrát z různých důvodů přerušeny a nakonec v roce 1690 definitivně zastaveny, nejvyšší patro zůstalo nedokončené. Nový zámek pak využívali především úředníci panství. Stavební ruch ale v areálu neustal, po obvodu nádvoří vznikly budovy tzv. nízkého zámku. Plumlov Lichtenštejnům patřil až do doby první republiky, v roce 1931 jej získal státní pozemkový úřad a později správa vojenských lesů, která v 60. letech provedla nutné záchranné stavební práce. Později zámek spravovalo krajské středisko Státní památkové péče a ochrany přírody v Brně, také Muzeum Prostějovska, až se majitelem zámku stalo město Plumlov, které od 90. let provádí postupnou rekonstrukci a prostory zámku zpřístupňuje veřejnosti. V současnosti je možné vedle nádvoří a torza hradu navštívit expozice v opravených místnostech vysokého zámku (kde mimo jiné uvidíte i model zamýšlené podoby zámku), také jeho sklepení či nedokončená podlaží, zároveň zámecký areál během roku ožívá řadou kulturních akcí. Více najdete zde

Zámek Rosice

Rosický zámek je z pětice nově prohlášených národních kulturních památek jediným místem, které jsem dosud nenavštívil. Zatím jsem ho viděl pouze z okna vlaku a více jsem nakoukl prostřednictvím tohoto videa, které se zaobírá především krytem civilní obrany vybudovaným v zámecké zahradě v 60. letech minulého století pro velitelství civilní obrany Brna. S nadsázkou tak Rosičtí rozšiřují, že u nich stojí jediný renesanční zámek s vlastním protiatomovým krytem. Dřívější tajné vojenské zařízení je v současnosti přístupné v rámci prohlídkových okruhů stejně jako zámecké expozice, během jejichž prohlídky se podíváte i do historie tohoto sídla. 

Ta sahá stejně jako v případě ostatních výše zmíněných míst do středověku, kdy zde stával raně gotický hrad, později několikrát přestavovaný. Jeho části se dochovaly ve zdech renesančního zámku, který tu v letech 1570–1597 vybudoval Jan starší ze Žerotína. V souvislosti se zámkem je však zmiňován především jeho syn Karel starší ze Žerotína, v letech 1608–1615 moravský zemský hejtman. Za něj se rosický zámek zapsal do historie Moravy, když se tu v roce 1607 dohodl vznik stavovské moravsko-rakousko-uherské konfederace pod vedením Matyáše Habsburského. Po bitvě na Bílé hoře tu zase poskytl úkryt mnoha bratrským kněžím. Žerotínská epocha zámku skončila roku 1628, kdy Karel starší panství prodal Albrechtu z Valdštejna. Majitelé se později střídali a zámek se proměnil v barokním i klasicistním duchu, byl založen zámecký park. Posledním soukromým majitelem byl Mořic Arnold baron Deforest-Bischofsheim, jemuž byl zámek zestátněn a sloužil potřebám správy státních lesů. Po druhé světové válce byl adaptován, mnohdy necitlivě pro účely školky, zvláštní školy, vojenské správy, úřadů nebo stanice SNB, byl tu vybudován zmíněný kryt CO, kvůli čemuž byla zničena zámecká zahrada. V současnosti je majitelem město Rosice, které zámek zrekonstruovalo a zpřístupnilo veřejnosti. Více o zámku tady

P. S.: Fotky památek pocházejí z mého archivu, pouze foto rosického zámku je staženo z facebooku zámku Rosice.

Komentáře