Po čase na hanácké velehoře zase


Bývalo tradicí, že jsme s příchodem podzimu zamířili s větrači na Velký Kosíř, kde jsme opekli buřty a tu a tam se i podívali po okolí ze zdejší rozhledny, když byla zrovna otevřená. Tuto tradici přerušila covidová vlna, a když pak počet větracích výprav omezily i rodičovské povinnosti, příliš jsem se neměl k tomu Kosířem, který máme "za rohem", "ztratit" jeden z toho mála výletních termínů a raději jsem se soustředil na plánování cest do vzdálenějších lokalit. S letošními 10. narozeninami Větrání jsem si ale říkal, že by bylo posezení u ohně na Kosíři fajn. Jenže poslední týdny byly co do volného času značně nedostatkové a prostě jsem to nestihl na začátku října s předstihem naplánovat. Musím se ale přiznat, že na Kosíři jsem nakonec byl – na buřta jsme se sem jednu prosluněnou říjnovou sobotu vydali s juniory. Tak aby vám to nebylo líto, tady je pár fotek... 

Pro jistotu, pro ty, kdo by nepoznali: Šli jsme ze Slatinek, kolem čertíka nahoru k rozhledně, která je stále zavřená, ale na vrcholu bylo živo, setkání zaměstnanců nějaké firmy z okolí. Po opečení buřtů jsme se vrátili ke Slatinkám a přes Malý Kosíř s kaplí jsme došli do Slatinic.























Komentáře