Rejchartice by byly takovou obyčejnou podhorskou vesničkou v bývalých Sudetech, která se táhne údolím mezi kopci a z oprýskaných fasád domů i kostela jde poznat, že lépe kdysi bylo, ale zase se to zvedá, a vlastně není příliš důvodů sem zajíždět, pokud tu nemáte chalupu. Jenže pak je tu hned vedle onoho barokního svatostánku louka, na které už pěknou dobu přibývají dřevění andělé, výtvory řezbářů účastnících se pravidelného sympozia zvaného Andělárium. A přibývají nejen na louce, ale i podél cesty k Šumperku. Ostatně už když jsme s větrači před časem vystoupali na blízkou rozhlednu Bukovka a pak pokračovali přes Městské skály do Šumperka, minimálně na jednoho anděla jsme určitě narazili. Možná na víc, ale to už si přesně nevybavuji.
Protože jsme ale tehdy do Rejhartic nezacházeli, určitě jsem si už tehdy říkal, že se sem na Andělskou louku přijedu ještě podívat. Chvíli to tedy trvalo, ale přijeli jsme – v rodinné sestavě jsme se tu stavili na skok mezi Muzeem silnic a pralinkárnou ve Velkých Losinách. Myslel jsem tedy, že se projdeme mezi sochami a prohlédneme si je pěkně zblízka, ovšem louka byla ohrazena a sochy byly obklopeny ovcemi. Možná by se dalo bez pohoršení kohokoliv vejít, ale po jedné eskapádě s tvorem v rouše beránčím na Malém Kosíři se do kontaktu s obéčkami nepouštíme, i když vypadá andělsky.
Plot jsme tak aspoň obešli a vystoupali k nedaleké opravené výklenkové kapličce Panny Marie Pomocnice, kterou měl nechat postavit jako poděkování jistý Josef Schartel na místě, kde se převrhl jejich vůz tažený koňmi, lidské posádce se ale při nehodě nic nestalo. Od kapličky se nabízí výhled zpět k obci, k louce a ke kostelu sv. Michaela Archanděla, který po letech chátrání postupně prochází obnovou, a okolní kopce. Nad nimi mimochodem ční větrné elektrárny u Kopřivné a můžu říci, že mě ten pohled na ně nijak neurážel (když to není celé "stádo" vrtulí, tak proč ne) a hluk k nám doléhal tak leda ze čtyřkolky, se kterou po louce stahovali kmen poraženého stromu. A na protějším kopci pak ještě zabučely krávy...
Protože to byla zastávka opravdu na skok, zase jsme sešli dolů a pokračovali v naší cestě do Losin. Kdyby to ale bylo na mě, klidně bych se ještě zdržel. Ten den ale nebylo zrovna teplo a ne všichni holdují toulání se po sudetských vesnicích. Takže se ještě někdy vrátím na průzkum. A vy pokud budete mít cestu kolem, třeba půjdete na Bukovku anebo pojedete do Losin, také se tu zastavte. Je tu hezky a klid.
Komentáře
Okomentovat