Kdysi dávno prý řádil na kopci Parduska, zvedajícím se jihozápadně od Litovle (mapa), loupeživý rytíř, který se svou bandou přepadával řemeslníky a kupce vezoucí své výrobky a zboží na trhy. Ať už rytíř, jehož jméno kopec nese, opravdu existoval a tropil tu neplechu, nebo je to jen pověst místního lidu, v současnosti se vůbec nemusíte sem bát zavítat. Naopak návštěvu vřele doporučuji. Byť se totiž Parduska zvedá jen do výšky 380 metrů nad mořem, a tedy není žádný velikán, je z ní vskutku luxusní výhled do kraje.
Jako na dlani odtud je kus chráněného Litovelského Pomoraví, z jehož lužních lesů vyčnívá střecha zámku Nové Zámky nebo vrch Třesín ukrývající ve svém nitru Mladečské jeskyně, samozřejmě i samotná Litovel se svými věžemi, komíny a sily, na druhou stranu se nabízí pěkný pohled na blízkou ves Měrotín a další sídla v okolí, pozorní jistě v dáli nepřehlédnou třeba Mohelnici. A aby toho nebylo málo, celé to rámují hory – od západu na východ jsou to vrcholy Orlických hor, poté masiv Králického Sněžníku a nakonec Hrubý a Nízký Jeseník, blíže k nám třeba pověstmi opředené Bradlo.
Nejlepší výhled se nabízí od božích muk, které stojí při rozcestí nad okrajem Měrotína, jen se tu chovejte tiše, jsou tu prý pohřbeni padlí vojáci – jen se literatura nemůže shodnout na tom, jestli jde o Švédy z války třicetileté anebo o Prusy, kteří táhli krajem roku 1866. Mimochodem zmíněné rozcestí mělo v minulosti mnohem větší význam než nyní, kdy slouží hlavně jako vyhlídka. Právě tudy totiž vedla stará obchodní cesta a později v druhé půlce 19. století i okresní silnice z Litovle kolem zájezdního hostince Na Pindě ke Konici. Kvůli prudkému stoupání z Chudobína ale bylo rozhodnuto o výstavbě cesty v nové poloze a podobě, a tak dnes řidiči tento kopec zdolávají v serpentinách nad Novou Vsí (z těch je zase pěkný výhled až k Olomouci a na Hostýnské vrchy v dáli). Stará kamenná cesta vedená místy na vysokém náspu nad příkopy se ale dochovala a můžete ji k výstupu na Pardusku směle využít, stačí jen obejít areál chudobínského zámku a pak už jen stoupáte a otevírá se vám výhled do krajiny.
A když už se tu budete toulat, nezapomeňte se porozhlédnout také v dědinách, které jsem zmínil a na hranici jejichž katastru se Parduska zvedá. V Měrotíně nelze přehlédnout pozdně renesanční kostel sv. Martina s gotickým jádrem, památkově chráněná je také barokní fara s vysokou mansardovou střechou. Chudobín, nevelká místní část Litovle, je zase vedle zámku, který svou současnou podobu získal především během přestavby v polovině 19. století a nyní se mu s novým majitelem snad už konečně blýská na lepší časy, znám tím, že zde stojí tři kostely. Nejstarší je barokní, římskokatolický v těsné blízkosti zámku, zasvěcený je sv. Františku Serafinskému. Za první republiky inicioval místní kaplan Josef Žídek výstavbu nového kostela, který byl původně vysvěcen jako pravoslavný, ovšem později jej převzala Československá církev husitská a Žídek navrhl vystavět na kraji vsi nový pravoslavný chrám, ten byl dokončený v roce 1935.
Do Chudobína se dá celkem dobře dostat autobusem i vlakem, pokud vám nevadí, že se po vystoupení z motoráku v Myslechovicích ještě kousek projdete. Z Litovle sem také vede pohodlná cyklostezka přes Vísku a Sobáčov. Návštěvu Pardusky pak můžete spojit třeba s větším výletem na Třesín a dále do Pomoraví (viz tento tip), s prohlídkou Arboreta v nedaleké Bílé Lhotě, o kterém jsem psal tady, anebo se třeba nechat inspirovat naší dřívější větrací výpravou, kdy jsme obešli z Choliny sousední vrch Rampach a podívali se třeba k zatopenému lomu v Nové Vsi (viz report z onoho výletu).
Komentáře
Okomentovat