Z Malého Kosíře do jara oděného

Uplakaný, zamlžený, podzimně tlející, takový byl Malý Kosíř, když jsem si na něj vyšel naposledy. Nyní je to úplně jiný smyslový požitek. Hýří to tu barvami, v sytě zelené obepínající obnažené skalky září tisíce žlutých kvítků, kolem padlého Samuraje bíle kvetou staré sady a kolem dokola to bzučí pilnými opylovači. Jaro v plné parádě. Navíc je tu i jedna novinka, která stojí za zmínku – u cesty od křížku u Slatinek je nové odpočívadlo, posezení pro ty, kteří sem míří z větší dálky anebo prostě nespěchají a chtějí si užít výhled přes pole na okolí. 

Já šel jen ze zastávky na Větřáku a po osmi hodinách u počítače posedět nepotřeboval, naopak jsem ze známé cesty ke kapličce na vrcholu často uhýbal a jarní procházku si užíval. I na vyhlídku Kašparovec jsem zamířil. A jak jsem cestu dolů po modré značce posledně nedoporučoval, nyní jsem si ten sešup ke Slatinicím seběhl, ale tak tak jsem se udržel ve vzpřímené poloze. Nedoporučuji tedy pořád, lepší obejít po asfaltu... Ve Slatinicích každopádně bylo živo, u lázní se slunilo, na farní zahradě kafíčkovali a dole pod kostelem pak přípravami na blížící se stavění májky – tak snad by mě někdo případně posbíral a porovnal... Dost už ale řečí, chtěl jsem sem dát fotky...