V Němčicích o někdejším německém ostrově. Kterak jsem si odbyl premiéru

Nikdy by mě nenapadlo, že jestli budu někde někomu o něčem přednášet, že to bude v Němčicích nad Hanou. A hle, stalo se. Už před nějakou dobou mě oslovila zdejší knihovnice, která s námi dříve vyrážela na Větrání, před nedávnem jsme našli možný termín a nyní je to už pár dní, co jsem do městečka na jihu prostějovského okresu vyrazil podruhé v životě a v místní městké knihovně si odbyl svoji přednáškovou premiéru. 

Téměř dvě hodiny mé povídání o zajímavých místech a příbězích spojených s mým rodným Hřebečskem poslouchalo deset lidí – což se může zdát málo, ale vzhledem k tomu, že zrovna hrála hokejová reprezentace ČR čtvrtfinále na mistrovství světa, to bylo nad mé očekávání. Že polovina z přítomných se mnou někdy byla na Větrání, není třeba rozpitvávat, nikoho jsem cíleně nezval, nenutil ani neuplácel... :-)

Moje prezentace nesla název Hřebečsko – 20 nej regionu, který není, zmiňoval jsem se o zemské hranici mezi Čechami a Moravou, jejíž průběh může leckoho překvapit, o svitavském náměstí s podloubí, které je nejdelší na Moravě, o lásce, které nebylo přáno, o březovských vodovodech, které zásobují vodou Brno, o Oskaru Schindlerovi nebo o deníku Otty Wolfa, který se narodil v Mohelnici. Minimálně z mého pohledu můžu říci, že ty dvě hodiny nějak rychle utekly.

Vlastně celá moje návštěva Němčic byla jakási rychlá. Původně jsem si plánoval, jak přijedu přímým vlakem z Olomouce s nějakým předstihem, projdu se po městě a obhlídnu i stavbu nové tratě, která tu už nějaký pátek probíhá. Drobet mi do toho hodila pověstné vidle aktuální výluka na kolejích a náhradní autobusová doprava přidala prvek dobrodružství, když šofér neodbočil na Němčice už v Mořicích (o těch se prý nesmí v Němčicích mluvit!), a tedy nejel cestou, kterou znám. To jsem tedy znejistěl, jestli jsem náhodou nesedl na náhradu za rychlík a nepojedu až do Kojetína. Příště už budu vědět, že z vedlejší dědiny je to k němčickému nádraží rychlejší... 

Nicméně procházka městem i tak byla kratší, a tedy mám méně zajímavého, co tu můžu z Němčic (které na Moravském turistovi zatím nebyly zmíněny, přestože jsem se tudy už coural) ukázat. Ale něco by se přece jen z těch asi dvaceti minut před příchodem do knihovny našlo a z přednášky také – za fotky a ještě jednou za pozvání, Jani, děkuji. 

No a ne, že bych měl nějaké tendence se svou prezentací kočovat, ale pokud by téma Hřebečska a jeho zajímavostí někoho zajímalo, můžeme se domluvit, pište na moravskyturista@gmail.com. Když už to mám v hlavě... Možná bych ale mohl říct něco i o zážitcích z Větrání nebo třeba o místech spojených s Kleiny, když už jsem se jim tolik věnoval – a ještě věnovat budu, pomalu totiž chystám nový článek na web o Hřebečsku, konečně, no přece si nemyslíte, že ty výlety k hostinci, který brzo zanikne, nebo mostu, který dávno není (o něm jsem ještě nepsal), byly jen tak...