Přes dva hanácké kopečky z Laškova do Slatinic

Mohlo by se zdát, že procházka mezi na první pohled obyčejnými dědinami nemůže nabídnout nic moc zajímavého. Jenže to je omyl, jak se přesvědčíme v tomto tipu na špacír z Laškova do Slatinic – protože snad každá z hanáckých dědin má čím upoutat. Jen tedy nesmíte čekat zrovna památku UNESCO nebo nejpřísněji střežené přírodní území. Pokud se ale spokojíte s kapličkami, zbytky tvrzí a občasným výhledem do okolí, pak je tento tip pro vás ideální.

9,4 km / mapa / okresy Prostějov a Olomouc

Na úvod je třeba přiznat, že některá z míst již nebudou pozorným čtenářům tohoto webu neznámá. Vždyť je to sotva měsíc, co jsme procházeli Ludéřovem s barokní sýpkou či domnělou keltskou svatyní s Větráním. Stejně tak jsme již dříve navštívili při cestě na Velký Kosíř Drahanovice i Slatinice a z Laškova jsme vycházeli na procházku Terezským údolím k Náměšti na Hané. V Laškově jsem také zakončil dřívější tip na výlet podél Pilavky, následujícími řádky tedy můžeme pěkně navázat. 

Dominantou Laškova, kam se dostanete z Olomouce za necelou hodinu a z Prostějova za půlhodinu autobusem, je parkem obklopený zámek, vybudovaný z původní tvrze v době baroka a v 19. století přestavěný v duchu pseudoklasicismu. Nyní slouží jako sídlo obecního úřadu, takže je do jisté míry přístupný. Zajímavostí je, že tu v roce 1887 při vojenských manévrech u nedaleké Konice nocoval císař František Josef I., na což upomíná pamětní deska na nádvoří. Za pohostinnost tehdy císař udělil majiteli zámku Karlu Jaroslava Kollarzovi šlechtický titul s přídomkem "z Laškova a Lešan". Kollarzové pak vlastnili zámek až do roku 1918, kdy jej koupili majitelé drahanovického cukrovaru a prý jej chtěli zbourat. Nakonec sloužil jako sklady a po druhé světové válce se stal majetkem obce. 

V Laškově stojí za pozornost také kostel Nanebevzetí Panny Marie a některé domy na návsi dochované a udržované víceméně v původní podobě. Je ovšem čas vydat se na cestu a vyjít po hlavní silnici směrem na Olomouc. Kousek za vesnicí přejdeme přes řeku Šumici, která teče k Náměšti zmíněným Terezským údolím, chráněným jako přírodní rezervace, na dohled silnice se schovává jeden ze zdejších mlýn, zvaný Dolní. (Mimochodem pokud byste vyrazili z Laškova proti proudu Šumice, dojdete k ruinám dalšího mlýna, Kruhovského. A naopak dále po proudu, až téměř u Náměště stále stojí tzv. Růžový mlýn.) 

Po hlavní silnici půjdeme až k rozcestí, kde se odpojuje cesta do Pěnčína – a právě tady se ukrývá v mezi nad silnicí, pod stromy a v době psaní těchto řádků navíc ve vysoké trávě kaplička sv. Jana Nepomuckého. V tomto místě vyvěral pramen, u nějž se zastavovali a občerstvovali na svých cestách formani, místní nad vodním zdrojem vybudovali v roce 1727 malou kapli s poměrně vysokým štítem, v němž byla zasazena socha světce. V současnosti tu žádná soška není, jedinou vláhou, kterou jsem během své návštěvy zaznamenal, byla ranní rosa a hlavně řidiči ve svých autech kolem sviští, dost možná bez jediného povšimnutí. 

Jen kousek nad kapličkou sejdeme z hlavní silnice a zamíříme s červenou značkou do lesa. Stoupání do kopce po dešti může být pro někoho dost dramatický zážitek, ovšem odměnou následně budou výhledy z nejvyšších partií. Ještě než vyjdeme u hájovny na rozcestí Hradecký dvorek, stačí udělat čelem vzad a mezi stromy lze zahlédnout nejen laškovský zámek, od kterého jsme vyšli, ale také třeba poutní kapli sv. Antonína Paduánského u Krakovce, o níž jsem psal ve zmíněném tipu na výlet podél Pilavky. No a od hájovny či o kousek dále od vysílače jsou jako na dlani nejen podkosířské obce, ale také Olomouc, a kdo má v očích siluety beskydských vrcholů, jistě jich pár na horizontu v dáli pozná. Jen tedy nesmíte na Hradecký dvorek vystoupat po ránu, kdy vám slunce svítí do očí a jste rádi, že vidíte před sebou Drahanovice... 

To už se ale nacházíme na místě, které je obestřeno záhadou. Jsou ty valy a příkopy dochované ve stínu stromů nad Ludéřovem pozůstatky švédského opevnění z doby třicetileté války, anebo starší keltské svatyně? Informační tabule a především menhir vztyčený na okraji lesa fanoušky keltské kultury odkazují na to druhé. Ovšem stačí sejít dolů do vesnice a tam narazíte na směrovky "Švédské šance". V Ludéřově ale jistě na první pohled upoutá jiná záležitost – poblíž kaple Panny Marie Růžencové stojí barokní sýpka, pozůstatek zdejšího bývalého zámečku, která dlouhá léta sloužila potřebám zemědělského družstva, avšak před nedávnem ji obec nechala opravit a v současnosti ji využívá pro kulturní účely a konají se tu i svatby. Než Ludéřov opustíme, zavítáme ještě k další kapličce, zasvěcené svaté Barboře. Právě tato malá barokní kaple byla dlouhou dobu jedinou sakrální stavbou ve vesnici, než byla postavena mariánská kaple výše na návsi – a od té doby je "Barborka" stranou pozornosti u hlavní silnice k Olomouci. 

Po této silnici my ale pokračovat nebudeme, volíme k Drahanovicím klidnější trasu po zelené přes Kníničky, kde stojí za vidění kaple sv. Bartoloměje a protější grunt č. 2, odtud pak jdeme dále po cestě podél potoka Zlatá stružka. Po chvíli se objeví zahrádky a následně sportovní areál a Mlýnský rybník na kraji Drahanovic. Už po cestě nešlo v jejich zástavbě přehlédnout vedle rozlehlé budovy někdejšího cukrovaru také dvě věže. Jedna z nich patří kostelu sv. Jakuba Většího, duchovnímu centru obce, které je připomínáno již k roku 1349, ale původně šlo o menší kapli přestavěnou v době baroka. Druhé věži, stojící níže pod kostelem, se i přes bílou fasádu říká Černá a jde o pozůstatek středověké tvrze a její podlaží slouží jako výstavní prostory. V Drahanovicích je pak ještě jedna galerie, U Kalicha, sídlící v bývalém evangelickém kostele, také několik zajímavých památných lip a u silnice na Olomouc oblíbený, dříve zájezdní hostinec Na Nové fungující už ve druhé polovině 18. století. 

V hostinci se prý kdysi ukrývali loupežníci a poslouchali, co který forman veze, aby je později mohli v lesích přepadnou. Lapkové si měli vybudovat podzemní chodby, kterými do hospody nepozorovaně chodili. Jedna z nich měla vést až na kopec k samotě Lusthós, která vznikla jako myslivna a také hostinec, prý snad na místě dřívější horní drahanovické tvrze zničené za husitských válek. Jestli je to pravda, zatím není prokázáno, spíše jde o omyl v interpretaci pramenů. Možná by mohla něco napovědět nedaleká památná hrušeň u cesty na Kosíř, jak ale víme, stromy nemluví. Na druhou stranu Lusthós přece jen trochu jako hrádek vypadá. V současnosti je v soukromých rukou a probíhá jeho rekonstrukce, pravděpodobně pro bydlení. Že by se našlo ústí oné tajné chodby z Nové, také není známo. 

A tak z Drahanovic k Lusthósu vyrazíme po polní cestě, která navazuje na uličku mezi posledními domy nad kostelem, a postupně se nám bude odhalovat krásný výhled do okolí, na Náměšť na Hané, Těšetice, Senici na Hané nebo Litovel a hradbu Jeseníků v dáli, z vrcholu pak také na Lutín, Hněvotín a Olomouc a také dále k jihu k Hostýnským vrchům. 

S každým dalším krokem se ukáže také více ze Slatinic, zvaných díky zdejším lázním také jako hanácké Piešťany. Slatinické sirné prameny byly poprvé popsány jako léčivé už koncem 16. století, zmínka o léčbě vladyky a písaře Šimona z Nadějova je ještě starší, z roku 1556. V nejstarším lázeňském domě Morava, přímo ve středu obce, si můžeme po cestě odpočinout a dát něco na chuť, ještě se ale vyplatí se trochu projít po zdejších zajímavostech. Dominantou návsi je ve vyvýšené poloze barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie, v jeho sousedství stojí fara, v níž je provozována kavárna, a za ní galerie s díly malíře a ilustrátora Zdeňka Buriana. Přímo na návsi pak lze navštívit muzeum veteránů a kousek bokem, při cestě k vlakové zastávce, si hoví v trávě při božích mukách smírčí kříž s vyobrazením meče a na blízké křižovatce stojí lichtenštejnský hospodářský dvůr, v němž sídlí obecní úřad. Mimochodem i odtud prý vede tajná chodba, z níž vycházela a možná stále vychází přízrak Hanačky s dítětem...

Jak se na lázeňskou obec sluší, za osvěžením nemusíme do restaurace, hned na několika místech lze ochutnat onu léčivou vodu ze zdejších pramenů. Pramen Jan Adam z Lichtenštejna, pojmenovaný podle majitele panství, který zřízení lázní povolil, vyvěrá přímo před lázeňským domem Morava, pramen sv. Václav pak u mlýna u křižovatky silnic na Prostějov a Lutín a nedaleko v ulici vedoucí ke sportovnímu areálu vytéká pramen sv. Vít. Kdo po napití dostane nových sil do žil, může pokračovat třeba k poutní kapli na Malý Kosíř nebo do kosířských lomů, o půvabném údolí Slatinky nad lázněmi (žlutá turistická značka) jsem se na webu jistě již také někdy zmiňoval. Kdo naopak bude mít i tak dost, může přímo ve středu Slatinic sednout na autobus na Olomouc anebo na vlakové zastávce počkat na motorák na Litovel a Prostějov.