Větrání začne svůj desátý rok. Jaký byl ten uplynulý?

Je to tak. Na Větrání chodíme již devět let, od října 2014, a brzy tedy vyrazíme do roku desátého. Kterým to bude směrem, si zatím nechám pro sebe. Raději bych nyní využil příležitosti k malému ohlédnutí za větracími výpravami, které jsme absolvovali v uplynulých dvanácti měsících, tedy roce devátém. Tak trochu náhodou jich bylo devět (takže jsme na celkovém čísle 138) a nejedna z nich snese přívlastek "nezapomenutelná".

Třeba listopadová cesta k prameni řeky Bystřice. Přes mlhu nebylo vidět skoro ani na špičku nosu, místy ležel první sněhový poprašek, místy bylo mokro tak akorát po kotníky a jinde zase bodláků až po pupek. Mimochodem v té mlze jsme se během uplynulého roku ocitli s Větráním vůbec nejvýše, 684 m n. m., u Ryžoviště.

Pamětihodná je určitě také únorová improvizace na téma "chtěli jsme na Měsíc, ale couráme se Konickem, bo vlak nepřijel", kdy jsme první kilometry urazili ve sněhové vánici, o kus dále jsme se kousek klouzali dědinou, abychom se tak trochu náhodou podívali do místního kostela. Když jsme se pak v dubnu na měsíční krajinu u Moravské Třebové dostali, užili jsme si hned několika variant počasí – sníh, déšť, sluníčko. Úspěšná měsíční výprava byla společně s výletem k prameni Bystřice nejdelší absolvovanou trasou – na obou jsme urazili plus minus 18,6 km. Na měsíční krajinu nás také vyrazilo nejvíce, rovných dvacet (plus já). K Moravské Třebové jsme se vydali ještě jednou, na mlhavý podzimní výšlap přes hřebečské hory, a v červenci jsme zavítali do okresu Svitav potřetí, když jsme prošli trasu blízko kopce Chvalka, mimo jiné přes jednu z nejmenších moravských obcí.

A když jsme u nejmenších parametrů – nejnižší účast zaznamenal výlet na Tišnovsko, k malebné Lomnici. Devět lidí na mě muselo hned zkraje trasy čekat, protože jsem po třech hodinách málem v kopci vyplivl duši. Ale pak už bylo dobře. Lomnický špacír byl také tou nejkratší trasou. Když jsme vynechali, až na jednoho hříšníka, výstup na Květnici nad Tišnovem v závěru, našlapali jsme 14 km.

Když jsem zmiňoval, kde jsme byli nejvýše, je třeba zmínit i nejnižší bod našich "loňských" výletů. Nejníže jsme se ocitli před Silvestrem ve Slavkově u Brna (208 m n. m.), poté co jsme si na poutním místě Lutršték připili a popřáli do nového roku.

O tropické výpravě do zdevastovaných lázní Jánské Koupele jsem psal nedávno, tak za poznámku ještě stojí speciální květnový výlet do Hodslavic, rodné obce Františka Palackého, který byl součástí oslav 450. výročí založení olomoucké univerzity, která od svého obnovení v roce 1946 nese právě Palackého jméno, resp. příjmení. Výlet byl určen především pro studenty a zaměstnance univerzity, což znamenalo tak trochu návrat ke kořenům, neboť Větrání se na počátku ze známých důvodů zúčastňovali především univerzitní turisté.

Nyní má Větrání své pevné jádro cca dvaceti lidí, kteří chodí víceméně pravidelně a jsou mezi nimi i turisté, kteří na UP ani nestudovali. Všech devět výletů uplynulého roku ovšem neabsolvoval (kromě mě tedy) nikdo, jednu neúčast mají hned dva větrači (J. J. a O. K.). Celkem jsem zaznamenal 127 účastí / 54 fyzických lidí. Mezi nimi bylo i několik nových tváří a také třeba dřívější nejaktivnější větračka L. S. (dříve L. Š.), která se k nám po dlouhé době přidala a která se tak potkala s J. V., která má aktuálně nejvyšší počet absolvovaných Větrání, ale zrovna výlet k prameni Bystřice byl z především zdravotních důvodů její jediný v poslední době.

A ještě jedno číslo si dáme: Trasy všech devíti výletů daly dohromady 152 km. To už stačí, ne?

Dobře, ještě z každého výletu jedna fotka...