Rok 2021 je už pěkných pár hodin minulostí a kdekdo jej rekapituluje z toho či onoho pohledu, tak se přidám také. Samozřejmě z pohledu toulacího/couracího/větracího, jak jinak. Celkových cca 650 kilometrů výletově našlapaných sice není nic světoborného, ovšem pořád je to o více než 100 kilometrů více než v předešlém roce. A to poměrně velká část tohoto výkonu "padla" z jistých důvodů v okolí bydliště...
Tím nejpádnějším důvodem samozřejmě byla epidemie koronaviru a s ní spojená opatření, kdy se po většinu března nesmělo rekreačně opustit území "domovské" obce. Blízký Malý Kosíř spadá pod sousední Slatinice, Velký Kosíř už je dokonce i v jiném okresu, takže jsme se na ně z Lutína mohli jen koukat, pokud jsme toto omezení skutečně dodržovali. A já se snažím pravidla dodržovat, takže jsem ty tři týdny využil k prokřižování té naší pumpařské dědiny a připojeného Třebčína a pořídil "tučnou"
předjarní fotogalerii, kde jsou zachyceny i některé objekty, které již v současnosti nestojí nebo změnily svou podobu. Vtipné přitom bylo, že jsem seděl "zavřený" v Lutíně a pro Žurnál UP sepisoval tipy, kam všude se mohou podívat v
rámci území Olomouce.
Na Velký Kosíř jsem se vlastně jen díval celý rok (občas z vyhlídky na hněvotínských Skalách), u tamní rozhledny jsem během uplynulých dvanácti měsíců vůbec nebyl. Zato na Malém Kosíři, který už nějaký ten pátek zdobí dřevěná poutní kaple sv. Antonína, jsem rok začal i skončil. Jen lednovou trasu, kdy jsem vyrazil mrazivým ránem sám se trochu po svátcích rozhýbat, jsem teď v prosinci po Vánocích se ženou absolvoval v opačném směru. A to jsem tu byl ještě předtím s našimi prcky a pak také minimálně jednou v létě.
Když protikoronavirová omezení polevila, rozjeli jsme se samozřejmě do světa, jak jsme byli zvyklí dříve. K
Bouzovu, Moravskému Berounu nebo
Melči na Opavsku, podařilo se mi vyjet i na další auto-foto-tour po Hřebečsku a nabouchat v několika dědinách nějaké aktuální snímky pro svůj
web o rodném kraji. Než přišlo jaro, s rodinou jsme dobyli
střed Moravy na vrchu Předina nebo prošli stezky v okolí Semanína a rozjelo se znovu i Větrání – s větrači jsme nikde pořádně nebyli od srpna 2020 a
velikonoční virtuálka to úplně nemohla napravit. Sedmička loňských výletů byla super, od
třebovských vrchů až po
předsilvestrovské Valtice.
Nejvýživnější bylo bez debat třicetikilometrové
putování z České Třebové do Svitav, na kterém jsme hned zkraje pořádně zmokli, pak šli z kopce do kopce, překonávali rušnou silnici I/35 nebo se brodili vysokou trávou, no a třeba já došel domů s rozedřenými prsty od promočených bot a ponožek. Tento, suverénně nejdelší větrací výlet přitom vůbec nebyl plánovaný. Původně jsem totiž nachystal trasu Žďárskými vrchy, kde jsem pár dní předtím strávili pár dní s rodinou – s větrači jsme se sem ale kvůli zpoždění vlaků nedostali. A tak jsme do terénu z donucení vyšli už z České Třebové a někteří mě po pár hodinách celkem i proklínali, byť já sám měl na posledních kilometrech také už dost...
Vysočiny jsem si ale vloni užil. Jak už jsem zmínil, vyjeli jsme sem na tři dny v červenci s rodinou a za občasného protestování našich chlapců prošli kousek okolí Svratky a došli na
konec světa u Žďáru nad Sázavou plus se krátce zastavovali na různých místech po cestě, například u Panského domu a
kaple nekaple ve Vříšti nebo u kostelů v Telecím či Korouhvi u Poličky. V srpnu jsme se na Vysočinu vydali znovu, to jsme zmokli na Zubštejně a nocovali za bouřky na Svojanově, cestou nazpět jsme ještě prošli rozbahněnou moderní křížovou cestu ve Vysokém lese u Poličky. A kromě toho jsme v létě stihli ještě hromadu dalších výjezdů s ohledem na děti se spíše kratším chozením, například
kolečko u Kašavy nebo výstup k
obřímu posezení na Lánském vrchu na dalekém jesenickém severu. Sám jsem zdolal novou
rozhlednu Halaška u Budišova nad Budišovkou a s kočárem přešel
Troják mezi Ratajemi a Zborovicemi na Kroměřížsku tam a zase zpět.
Jak jsme toho v létě stihli relativně hodně, na podzim a koncem roku z nejrůznějších důvodů tolik možností nebylo. Za zmínku vedle stop kolem Olomouce v podstatě stojí jen tři výlety Větrání a zářijový slunečný výjezd na brněnské Hády. A také jsem prošel někdejší
židovskou čtvrť v Prostějově a pořídil srovnávací záběry k historickým fotkám. Na druhou stranu jsem do konce roku zpracoval téměř všechny fotky z výletů za poslední dva roky, na které nebyl moc čas, a i přes "gaučový a legový" podzim mám ještě pár nápadů ke zpracování na web.
A také nějakou inspiraci pro rok 2022, snad bude dost příležitostí k toulání/courání/větrání... Každopádně ať to dobře šlape nejen mně, ale i vám, kteří na tento web chodíte pro inspiraci nebo za termíny výletů Větrání!
P.S.: Na Moravském turistovi jsem vloni zaznamenal přes 93 tisíc zobrazení stránek. Nejčtenějším článkem byl ten o soše sv. Kryštofa u olomouckého obchvatu. Otevřelo jej přes 1300 zájemců. Bohužel to bylo i proto, že sochu někdo na podzim poničil tak, že musela být demontována.
Komentáře
Okomentovat