V roce 2025 proběhly následující výlety:
Crhov – Cotkytle – Lázek – Štíty
mapa / 15,1 km / 14 účastníků
Byla, nebyla, byla, nebyla a teď zrovna je – tak by se dala od počátku tohoto tisíciletí shrnout přístupnost rozhledny na Lázku, nejvyšším vrcholu Zábřežské vrchoviny. Od letošního jara je vyhlídka z roku 1933 pro veřejnost opět otevřená, možnost rozhlédnout se z ní jsme si tedy s větrači nenechali ujít. Vystoupat sem určitě za to stálo, ale dost dobře si budeme pamatovat rozpálené nebe, kilometry po asfaltu a kopřivy mimo něj. / report
Ludíkov – Sloup – Pustý žleb – Macocha – Vilémovice
mapa / 14,8 km / 11 účastníků
Zvláštní. Na to, že jsme absolvovali za poslední dobu nejdelší větrací trasu, přišlo mi, že nám nějak rychle utekla. Ale není divu, bylo neustále na co koukat, co obdivovat a vůbec se prostě dobře šlo, i když jsme zrovna funěli do stoupání. A také jsme se s většinou viděli po skoro třech měsících, protože květnového putování na Švédské šance se z jistých důvodů málokdo z "běžných větračů" zúčastnil. Na cestu nás vyrazilo dvanáct a v Moravském krasu jsme viděli nejen několik pozoruhodných "děr". Jen to sluníčko mohlo malinko méně hřát. / report
Přerov, žst. – městský hřbitov – Újezdec – Švédské šance – Horní Moštěnice
mapa / 8,9 km / 22 účastníků
Přes 260 nevinných lidí, kteří se vraceli do svých domovů pár týdnů po skončení druhé světové války, zavražděno československými vojáky na návrší zvaném Švédské šance u Přerova. A právě sem, do místa krvavého masakru, jsme zamířili na větrací vycházku v rámci Sportovního dne Univerzity Palackého. Vycházka to ale nebyla obyčejná, tedy jen chodící. Dvaadvaceti účastníkům totiž to, co se tu v noci z 18. na 19. června odehrálo a jestli byli iniciátoři a vykonavatelé potrestáni, přiblížil na čtyřech zastaveních historik Pavel Kreisinger, spoluautor právě vydávané knihy Temné obilí, kterou tvoří jednak odborná studie a jednak komiksové zpracování tehdejších událostí. / report
Ostrava-Michálkovice – halda P. Cingr – halda Ema – Moravská Ostrava – Slezskoostravský hrad – Dolní oblast Vítkovice – Ostrava-střed, žst.
mapa / 10,5 km / 12 účastníků
Černá, Ostrava černá, děvucha věrná, revize jízdenek... Určitě jste tu písničku někdy slyšeli a dost pravděpodobně i to, že s tím černým městem to není už dávno pravda. S větrači to můžeme jen potvrdit, protože minimálně polovinu naší velikonoční výpravy jsme strávili v zeleni. A žádná revize jízdenek se také nekonala, naštěstí – ještě by se revizoři divili (nebudeme zabrušovat). Co je ale hlavní, navzdory deštivé předpovědi na našich třináct hlav spadlo jen pár (stovek) kapek na samém začátku trasy a nakonec i slunce vykouklo. Takže dobre jak cyp? Skoro. / report
Horní Lipová, žst. – lomy na Smrčníku – jeskyně Na Pomezí – Schrothovy lázně – Lipová-lázně, žst.
mapa / 11,7 km / 16 účastníků
Asi není zrovna běžné, aby to cestou do lázní člověk vzal přes kamenolom. Jenže na větrací výpravy nevyrážejí klasičtí lázeňští hosté hledající ozdravné procedury (i když tak občas v cíli vypadají) a okolí Lipové-lázní k takové procházce vyloženě vybízí, a to s příslibem výhledů na jesenické a rychlebské velikány a mravenčí příbytky v údolí pod nimi a s dávkou prachu z mramorových dolů na Smrčníku. Zaprášen si pak člověk může vybrat, jestli bude pokračovat až k Priessnitzovým lázním v Jeseníku nebo sejde k lázním Schrothovým v Lipové. Pro 148. Větrání jsem zvolil druhou variantu, mimo jiné i kvůli drobné souvislosti s předchozím výletem, a nikdo ze šestnácti spoluvětrajících se nijak neprotestoval. Vlastně proč by také měli, vždyť na konec března v horách bylo krásně a toho prachu zase nebylo tolik. / report
Lipová – Špacírštejn – Brodek u Konice – Horní Štěpánov
mapa / 9,1 km / 18 účastníků
To vám ale byla rychlá procházka! Bez přehánění o dost kratší než hledání vhodných spojů, které samotnému výletu předcházelo. Trasu jsem měl vymyšlenou poměrně dlouho dopředu, a i když jsem se jí zuby nehty držel a nechtěl vzdát, nakonec jsem musel složit zbraně (nebo zchladit enter, jak je libo). Horní Štěpánov, který byl původně výchozím místem, se stal cílem cesty a tu jsem musel přizpůsobit tak, abychom stihli polední autobus zpět. A že jsme šoféra drobet překvapili, když mu devatenáct lidí zahlásilo "Prostějov". / report
Komentáře
Okomentovat